Neviditelný čert

Vánoce se zvolna blíží ke svému závěru, na druhém konci tunelu se už rýsuje silvestrovské finále, a tak mě napadlo, že bychom mohli započít další rekapitulaci našeho kulturního vývoje podepřeného čím dál tím efektivnějšími vědeckotechnickými nástroji. Pro dnešek jsem se rozhodl nahlédnout přímo takříkajíc do "vlastního hnízda", k čemuž jsem si přizval mikroesej od Františka Koukolíka:

Lucifer

Také někdy zabloudíte na takzvaný chat v elektronických vydáních nejrozšířenějších českých novin? I z chatu se může časem stát „závislost“. Také vás překvapí proud sprostoty, nízkosti, nadávek a dalších prvků slovní agrese, polovzdělanosti, sebejistoty, nadřazenosti, vyhrožování, destruktivity, cynismu, výroků milujících smrt, neotřesitelného přesvědčení ve správnost vlastního názoru, nejapná čeština plná gramatických chyb a humor z nejpokleslejší cenové skupiny?

Někteří lidé mluví o elektronické lůze. Její chování se vysvětluje anonymitou. Ze struktury a stereotypie příspěvků plyne vysoká pravděpodobnost, že někteří lidé užívají víc než jeden pseudonym. A tím, že nejsou vidět a mají omezenou zpětnou sociální vazbu, se může obnažit pocit opravdu velkého pokřiveného ega. Svým způsobem se tihle lidé často podobají anonymním udavačům. Vsadím se, že při setkání a rozmluvě tváří v tvář byste tyhle lidi nejčastěji nepoznali. Chovali by se, alespoň formálně, docela civilizovaně. Nechci tím říci, že by v jejich nitru z toho důvodu, že jsou tváří v tvář, nutně neprobíhaly emoce a pocity – pocity jsou emoce proniknuvší do vědomí a sebeuvědomování, které přenášejí na kyberprostoru. Spíše by v nich probíhaly, nicméně by je, za předpokladu, že nejsou neuropsychiatricky nemocní, úspěšně tlumili.

Proč takový rozdíl? Rozmluva tváří v tvář je něco zcela jiného než „rozmluva“ v elektronickém chatu. Mluvíme-li s někým tváří v tvář, aktivuje se náš celý sociální mozek. Okamžitě zpracovává informace chrlené druhou osobou: desítky proměn mimiky počínaje šíří zorniček, směru pohledu, přes oční pohyby, k souhybům čela, nosu, úst a brady, míru prokrvení pokožky obličeje, držení hlavy, paží rukou a celého těla, volní a mimovolní pohyby, sebemenší odchylky citového nádechu řeči neboli prosodie, hlasitost, rychlost a odmlky řeči, řazení a druhy slov ve větách… a vytváří zpětné vazby. Jednou z nejvýznamnějších je tlumení impulzivity. Neznámého člověka v metru, byť by se nám jakkoli líbil, obvykle nepolíbíme. Zaslechneme-li úryvek jeho řeči, zahlédneme-li, co čte a přitom se nám to ani trochu nelíbí, obvykle na něj nezačneme křičet. V naprosté většině případů nenavážeme bližší kontakt.

Vypadá to, že mnoha lidem sedícím v anonymitě u počítače selhává sociální zpětná vazba. Pochmurný pokus s vysokoškolskými studenty rozdělenými do dvojic ukázal, jak se při rozmluvě tváří v tvář chovali slušně, ale jakmile zasedli k počítačům, neviděli se a začali simulovaný chat, chovali se jako ta elektronická lůza. Pomoci by mohlo užívání videokamery a omezení anonymity. Vsadím se, že lidé, kteří by psali nebo namlouvali příspěvek do chatu a byli přitom vidět, nebo by nesměli být anonymní, by se chovali slušněji. Jejich nitro se může, ale nemusí, lišit od vnějšího vzezření, toho, jak se oblékají apod.

Mládenci nosící basebalovou čepici štítkem dozadu byli asi tak před dvaceti lety ve Spojených státech amerických téměř neznámým jevem. Nedávno ji tímto způsobem nosili málem všichni příslušníci obou pohlaví a všech věkových skupin na celém světě. Zeptáte-li se jich, nevědí přesně proč. Šíření způsobu, jak nosit basebalovou čepici, jednoduchého nápěvu nebo počítačové ikony, jsou příklady šíření jednoduchého memu. Náboženské, politické, filozofické systémy, technologie i vědecké teorie jsou příklady složitých memů. Mem je v sociálním a kulturním prostředí něco podobného tomu, co je v biologickém prostředí gen. Druh Homo sapiens se od svého vzniku geneticky nezměnil. Stačí však sledovat jen nejzákladnější kulturní proměny od vzniku písma, abychom užasle sledovali rychlost memetického vývoje. Zkuste si na chvilku memy představit jako viry – třeba počítačové nebo jako ty, které se šíří mezi rostlinami, zvířaty a lidmi. Jak a proč se memy šíří? Některé proto, že jsou krásné. Jiné dávají pocit odměny. Snižují míru úzkosti. Další propůjčují pocit nadřazenosti a označují lidské skupiny určené ke zničení. Memy mají návnadu a háček. Jsou klíčem k moudrosti, stejně jako ke skupinové hlouposti (tetování, piercing).

Zdroj: František Koukolík, Martin Dokoupil - Otázky současné vědy (Soubor mikroesejí)

26.12.2012, 00:00:38   Publikoval Luciferkomentářů: 4