Neviditelný čert

Tak dobře, pokusím se o první úvodník z mého nového narození do skutečné reality. Bude se týkat situace, na kterou bych dříve reagoval úplně jiným způsobem, ale tentokrát naprosto smysluplněji.

Lucifer

Když se moje nové velitelské centrum rozhodlo navázat kontakt s realitou, byl konec května. Zhruba tři týdny jsem strávil v naprostém duševním odloučení ve snech, ve kterých jsem jsem díky obnovenému centru řešil podstatu své existence, zatímco se ve mně zcela nezávisle a bez mého vědomí vrtali lékaři a hledali smysl mého zapomnění. Probudil jsem se a začal ohmatávat své okolí, abych vyrazil směrem k svému novému vzkřísení. Je mnoho věcí, které jsem v daném okamžiku začal vnímat, ale vzhledem k tomu, jak jsem řekl, že momentálně mám zhruba na jednu cihhlu ze sklepa, tak budiž zde je.

Na uzavřeném oddělení připoután k posteli jsem si všiml, že se kolem pohybuje podivuhodný jedinec, kterého jsem nebyl schopen ohodnotit ani jako pacienta, ani jako personál. Nikdo si ho nevšímal, ale pozoruhodné bylo, že připomínal jednoho známého komunistického politika, jehož jméno z důvodu jasného nehodlám publikovat. Tu a tam se objevil, něco mumlal, nikdo si ho nevšímal, odnesl pár věcí, kupříkladu vynesl plné bažanty a podobně a pak se zase s nepochopitelným mumláním někam vypařil. Připomínal mi člověka zmanipulovaného dřívější ideologií, ke které jsem byl kdykoli ochotný naplivat na hrob. Možná jsem se mýlil, ale zajímavé je, že jsem si v danou chvíli uvědomil, že není vyloučeno, že to svým způsobem byl slušný člověk, který byl neslušně zmanipulován, což je zřejmo, že to evidentně odporuje mým dřívějším názorům, ve kterých bych tyto jedince kdykoli radostně nakopal.

Zajímavé bylo, že tento člověk zřejmě pochopil, že mu rozumím, a tak se stalo, že se jednoho dne s mumláním objevil před mojí postelí se štětkou, pěnou na holení a žiletkou, poněvadž jak říkám pochopil, že nemám nic na to, abych ty vousy vyrostlé po iks tejdnech ze sebe odendal, a pochopil, že bez nich budu vypadat líp. Holil mě asi půl hodiny, páč to šílený strniště líp nešlo, něco si mumlal, já jsem poklidně nastavoval tvář, tu a tam mě kapku řízl a nakonec vše ošetřil vodou po holení, radostně zamumlal, zabalil náčiní a v poklidu se vytratil.

Dodnes nepochopím, jaký smysl měla existence tohoto individua v šíleném oddělení připoutaných ubožáků. Jedno však vím jistě: pokud si čte tento článek, tak mu děkuji za pomoc a jsem už definitivně přesvědčený, že...

... že kopat do odjíždějících vagónů nemá smysl.

];-)

03.07.2010, 18:43:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15