.:: Neviditelný čert ::.

Propaganda I

rubrika: Pel-mel

O propagandě se zde již z jiného zdroje od Františka Koukolíka objevil jeden článek (viz Propaganda). V knížce Mocenská posedlost jsem na ni narazil opět v poněkud detailnější formě včetně několika příkladů. Vzhledem k tomu, že tato aktivita neustále narůstá, rozhodl jsem se, že s pomocí tohoto zdroje ji tady opět předložím k úvaze.

Lucifer

Postoj k propagandě je od Platonových a Aristotelových dob dvojí. Jedna myšlenková škola považuje propagandu za morálně neutrální nástroj, opačná škola ji chápe jako neetický nástroj manipulace. V kontinuu sociálního ovlivňování, které má pět podob, jimiž jsou učení, reklama, propaganda, indoktrinace a kontrola myšlení, je propaganda uprostřed. Propaganda je pravděpodobně nejmohutnější nástroj debilizace proto, že až na výjimky postihuje lidi ve všech sociálních vrstvách.

Učení je dobrovolné. Reklamě je možné, byť to dá velkou námahu, se z valné části vyhnout. Indoktrinaci někdy charakterizuje autoritativní a nadřazený vztah k ovlivňovaným lidem. Jindy je vztah obou stran dobrovolný. Indoktrinace může vědomě klamat. Souhlas indoktrinované strany je podmíněn nátlakem, užívá se trestání. Cílem indoktrinace je vznik vnitřně sevřené skupiny, která je schopna vysoce efektivního chování. Kontrolu myšlení charakterizuje autoritativní postoj kontrolujícího, který je v příslušné skupině na vrcholu mocenské hierarchie. Kontrola myšlení vědomě klame, neboli lže. Jejím programem je neetický program kontroly ovlivňovaných. Cílem kontroly myšlení je vytvoření sevřené, naprosto poslušné skupiny, například teroristické bojůvky, malé skupiny vojáků určených ke speciálním operacím, "obce věřících" v některých sektách a jim podobných organizacích. Krajním příkladem kontroly myšlení jsou postupy užívané v destruktivních (apokalyptických) náboženských kultech. V zásadě jsou totožné s postupy, jimž se říká vymývání mozků.

Definice říká, že propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Propaganda užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu. Cílem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci. Propaganda je dobře promyšleným a systematickým pokusem o utváření vjemů, o manipulaci poznávacích procesů a řízení chování. Podle Hermana a Chomského modelu propagandy je kupříkladu jedním z filtrů, kterými moc a peníze ovlivňují zpravodajská média, bubnová palba. Jestliže se v médiu objeví nežádoucí zpráva nebo program, následuje příval přímých nebo nepřímých, dobře organizovaných nesouhlasných reakcí vyvíjejících na médium tlak.

Propagandistické nástroje se často překrývají s neformálními logickými klamy. Zde jsou podle abecedy srovnány často užívané propagandistické nástroje, jež se často překrývají a kombinují:

Argumentum ad hominem: Místo názoru je napaden jeho nositel.

Argumentum ad nauseam: "Tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou" je údajně výrok Josefa Goebbelse, ministra propagandy nacistického Německa.

Autorita: Místo věcné argumentace je užit názor všeobecně přijímané nebo naopak všeobecně odmítané významné osobnosti.

Cejchy: Cejch je druh citově zaměřeného slovního a myšlenkového krátkého spojení. Váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku k zápornému symbolu. Jedince, skupinu, myšlenku nebo způsob řešení problémů, které chce propagandista oslabit, vyloučit, zničit, označí krátkým, jednoduchým, výstižným, snadno zapamatovatelným slovním cejchem. Americký Institute for Propaganda Analysis v roce 1938 napsal: "Cejchy hrály mimořádně vlivnou roli v dějinách světa i našeho vlastního vývoje. Ničily dobrou lidskou pověst. Ženy i muže dokázaly přimět ke krajním výkonům, jiné poslaly do vězeňských cel, další dovedly do stupně bláznovství nutného k tomu, aby se vrhali do bitev a vraždili své bližní. Cejchovali se a cejchují se druzí lidé, skupiny, klany, kmeny, univerzity, politické strany, sousedé, státy, území, národy i rasy." Klasickým cejchem je slovo "čecháček".

Celebrita: K ovlivňování cíle se užívají celebrity, například herci a zpěváci. Lidé je mají rádi, takže si snadno pletou osobu s rolí. Neuvědomují si, že herec zahraje cokoli, za co je zaplacen. Charakteristické bylo chování hereckých a pěveckých hvězd minulého režimu v listopadu 1989 a později.

Citace vytržené ze souvislosti: Jsou oblíbeným manévrem "zpravodajství" stejně jako "polemik". Vytržením výroku ze souvislosti lze docílit dojem opaku toho, co napadená osoba ve skutečnosti sdělovala. Vytváří se tím "Hastroš" (viz příště).

Černobílý klam neboli falešné dilema, trilema...: "Chcete, aby si vaše dítě dalo nevinnou dávku marihuany v cigaretě, nebo aby začalo doopravdy pít?" byla otázka cílená na policistu v protidrogovém oddělení. Falešné dilema (trilema atd.) nabízí pouze dvě (tři atd.) možnosti tam, kde je jich více. Složitý problém, jenž by se dal přirovnat ke spektru, se rozloží na dvě krajnosti, jakýkoli bod mezi nimi se vykládá jako jedna z krajností.

Démonizace: Nepřátelé jsou nestvůry pokud možno se zvrácenými sexuálními zvyklostmi. Do rámce pojmu nestvůry lze doplnit cokoli, co lidi odpuzuje.

Dezinformace: Za lhaní je možné považovat výroky, které jsou předkládány jako pravdivé, přičemž předkládající ví, že pravdivé nejsou. Smyslem lži je klamání, zavádění, manipulace jedincem nebo větším počtem lidí. Motivem bývá nějaký druh zisku, například psychologického, hmotného, mocenského, nebo ochrana před nějakým druhem podobné ztráty. Dezinformace je vědomé rozšiřování neúplných, nepřesných, zavádějících, nepravdivých informací, jehož smyslem a cílem je nějaký druh manipulace lidmi. Dezinformace je různá. Nejprostší a častá dezinformace bývá založena na neschopnosti.

Na této úrovni může dezinformovat například málo vzdělaný, nebystrý, s tématem málo obeznámený neprofesionální kritik. Obvykle však dezinformace užívá nejrůznější druhy logických klamů, často dobře promyšlených, vnitřně souvislých a bezrozporných, působících přesvědčivě. Součástí dezinformace je vytváření žádoucích "informací", které se někam vpašují, nebo naopak likvidace informací nežádoucích. Propagandisté vytvářejí lživé fotografie, svědectví, filmové a zvukové záznamy stejně jako tiskoviny.

Zdroj: František Koukolík, Mocenská posedlost

Poznámka:

Pokračování tohoto abecedního seznamu propagandistických nástrojů bude pokračovat při nejbližší vhodné příležitosti. Možná zítra, nejpozději však v pondělí. K tomu budou ještě přiloženy některé zajímavé příklady. Zůstaňte tedy na příjmu, protože to skutečně stojí za to. Měli byste si konečně uvědomit kdo, jak a proč s vámi tak neskonale nechutným způsobem manipuluje.