Pojem clairvoyance pochází z francouzštiny a je složený ze dvou slov: clair znamená "jasný" a voyance "vize" či "vidění". V češtině se tento pojem nazývá předvídavost, jasnozřivost či jasnovidnost. Fenomén clairvoyance, neboli podle nejnovější definice prof. Rudolfa Kohoutka "aktuální telegnoze objektů a událostí" (viz internetový Slovník cizích slov), se projevuje znalostmi informací, jež nebyly získány běžnými, obecně známými cestami vnímání či komunikace, ani pouhým uvažováním. Lucifer
První popis tohoto fenoménu pochází z pera markýze Chasteneta de Puységura, který se pokoušel oprostit fenomén clairvoyance od původních nánosů mystiky. Markýz de Puységur, coby Mesmerův žák, objevuje roku 1784 hypnózou vyvolaný stav somnambulismu. Podle tehdejších Puységurových zpráv se u osob v takovémto transu projevovala jasnovidnost a některé z nich údajně jako by "četly v myšlenkách magnetizérových", přičemž byly též schopny "nalézt skryté předměty". Puységurem popisované jasnovidné schopnosti na bázi somnambulismu se setkaly s mimořádným ohlasem veřejnosti a po celé Francii se koncem 18. století vyrojily "magnetické kroužky", tak jako se Amerikou o necelých sto let později lavinovitě šířily kroužky a spolky spiritistické. Fenomén clairvoyance bývá někdy spojován s telepatií, kterou obyčejně charakterizuje názor, že jedna mysl může na dálku působit na druhou bez pomoci slov. Někdy je také považována za projev dálkové interakce, ale i za příznak psychických stavů, které jsou studovány v klinické a transpersonální psychologii. Dnes se o telepatii hovoří zejména jako o procesu identifikace pocitů a představ, spojených s prožitky druhých osob. Tuto neobvyklou "emoční komunikaci" mezi lidmi, která se může objevit u člověka pod vlivem citového hnutí a zážitků, lze chápat i jako epifenomén vlastní telegnoze (clairvoyance). Přes všechny zmatky a nejrůznější pověry, hromadící se v průběhu posledních dvou století kolem telepatie, je už dnes jasné, že nebyl experimentálně prokázán přenos z celých vět složených abstraktních myšlenek, či logických úvah prostřednictvím nějakého telepatického spojení či "mentálního rádia" mezi pokusnými osobami. V případě telepatie coby "cítění na dálku" se totiž nejedná o přenos abstraktních myšlenek, ale o přenos pocitů a emocí, vyvolávajících u recipienta asociace s nimi spojené. Immanuel Kant se k tomu vyjádřil takto: "Pokud by lidé byli schopni číst si navzájem myšlenky, vyhýbali by se jeden druhému." Fenomén clairvoyance se prý v minulém století v období tzv. studené války pokoušeli využít pro vojenské účely Rusové i Američané (např. projekty MK-Ultra a Star Gate), později i Číňané. Existují důkazy, že tento fenomén byl na začátku minulého století využíván při rozvědné činnosti nově vznikající Československé armády. V této souvislosti je zajímavé připomenout si některé události, které se odehrály za Maďarsko-československé války (válka o Slovensko). Pod vlivem ruské bolševické revoluce z roku 1917 došlo k podobné revoluci i v poválečné Maďarské demokratické republice, jejímž výsledkem bylo vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. března 1919, kdy maďarští komunisté pod vedením Bély Kuna zavedly v zemi diktaturu proletariátu, a vojenskou silou usilovali o navrácení území, o které Maďarsko připravilo poválečné uspořádání. Nespokojeno s tímto vývojem se rozhodlo zasáhnout proti Maďarské republice rad Rumunsko a následně pak Československo, aby pak jejich vojska zahájila společnou ofenzívu. Dobře organizovaná a vyzbrojená maďarská Rudá armáda, jejímž cílem bylo spojit se s ruskou Rudou armádou, zahájila silný protiútok v květnu 1919, tedy v době, kdy docházelo k výměně italských velitelů za důstojníky francouzské vojenské mise. V tomto čase se zde odehrály dvě pozoruhodné záležitosti, z nichž ta první souvisela s psychologickým trikem, zatímco ta druhá zjevně s clairvoyancí. Obě stojí za to, takže si je pojďme zrekapitulovat. Do čela nově zorganizované české 2. pěší divize se postavil plukovník francouzských legií a veterán Cizinecké legie Josef Jiří Šnejdárek. Československé prapory a pluky rozbité v předchozích bojích s maďarskou Rudou armádou, která pronikla až k Bardejovu, se zformovaly a spolu s novými jednotkami ustupovaly v hornatém terénu. Za necelý týden však stačil Šnejdárek jemu podřízená vojska připravit k útočným operacím a nařídil obchvatný útok na Zvolen. Zároveň se rozhodl rozšířit v řadách Maďarů unikátní dezinformaci. Šnejdárek, který neměl téměř žádné zálohy, dal jednomu z důstojníků rozkaz, aby oblékl necelou stovku mladých vojáků, pocházejících převážně z pražských Vršovic, do plátěných uniforem a vydával je za Senegalce. Vojáci si měli začernit obličeje a ruce, kolem hlavy si ovázat umolousané bílé šátky jako turbany, nastoupit do vlaku směrem na Košice a na železničních stanicích se producírovat po perónech a rozprávět "senegalsky". Když mu důstojník oponoval, že nemá ani jednoho vojáka, který by senegalštinu ovládal, ubezpečil jej Šnejdárek, že stačí, když budou jen cosi drmolit vymyšlenou hatmatilkou, přičemž srozumitelné má být jen občasné zdůraznění slova Senegal, kterého se jistě maďarští špióni chytí. Falešní Senegalci nakonec vystoupili z vlaku sice jen v Žilině a Košicích, ale i tak do Budapešti už za 48 hodin dorazila zvěst, že vrchní velitel spojenecké armády na Balkáně poslal Šnejdárkovi přes Rumunsko dva pluky Senegalců jako zálohu. Odtud tato zvěst rychlostí blesku doputovala na frontu, kde mnozí z maďarských vojáků propadali panice, neboť se báli padnout do zajetí "lidožroutů". Druhá záležitost se týká hypnologa Karla Hejbalíka, který se zúčastnil ve 4. pochodové setnině bojů kolem obcí Dekýš a Almáš ve skupině majora Šidlíka, kterému plukovník Josef Šnejdárek uložil, aby se svou skupinou pronikl rychlým útokem k Prandorfu (Devičany) a Almáši (Jabloňovce). Tehdy Karel Hejbalík jako znalec fenoménu clairvoyance využíval jasnovidných schopností subjektů jím zhypnotizovaných k mapování pozic maďarské armády. Záznam těchto událostí se dochoval díky publikaci Jasnovidnost, hypnotismus a magnetická léčba ve službách militarismu, vydané roku 1925 Karlem Sezemským v Nové Pace. V dochovaných zprávách z tehdejšího bojiště například Hejbalík popisuje, jak za ním "přišla chudá vdova s pláčem, že měla ušetřeno 1000 Kč a že jí je někdo ukradl. Tou dobou měl jsem již více médií pro sebe vypracovaných, která pod mým vlivem byla velmi dobře činná. Bych i této chudé ženě vyhověl, vzal jsem jedno z nich a šel s ní do jejího bytu... Když jsme vešli do světnice, aniž bych žádal nějaké vysvětlení věci, uspal jsem medium, tentokráte Kalvacha a táži se jej, kde ty peníze byly. 'Ve stolku v knize', pravil, 'jeden vojín, který tu byl ubytován od koní 102. pluku, dnes ráno vzal klíče, které visely zde na prahu v této světnici, odemkl si, vzal peníze a dnes ráno odjel do vedlejší vesnice. Sedí tam ještě s několika kamarády v hospodě a jsou již dosti podnapilí.' Důstojníci odešli k telefonu a za malou chvíli došla odpověď, že dotyčný vojín byl skutečně v hospodě zadržen a po delším zapírání se přiznal, když mu pohrozili, že musí zpět, že ho uspím a že potom poví vše i to ostatní." Na jiném místě se pak dočteme o situaci, kdy "Čadil se též milerád tomu propůjčil, neb těm dobrým lidem nemohli jsme to přece odříci. Ač za celý den oba dosti utrmáceni, přece jsem jej znovu uspal a jednu podobenku po druhé ku vyšetření jasnovidnému na vzdálenost předkládal. Mnohé oko se rozjasnilo a mnohé jiné zaslzelo, když se dozvěděly, že syn neb manžel již nežijí. Brzo zpozoroval jsem, že i Čadil je nadmíru vyčerpán, a proto jsem požádal jiného kamaráda, Františka Kvasničku, o kterém jsem věděl, že je též jasnovidným... Kvasnička se díval duševním zrakem a já předkládal dopisy, podobenky a co bylo. Tu přišel ze zvědavosti také starosta obce a přinesl dopis od syna, že prý neví již přes dva roky ničeho o něm. Kvasnička se dívá a praví: 'Vždyť ten chlap je v druhé odtud vesnici, je svátečně oblečen a je tam u přátel na návštěvě, je to v tu stranu za kopcem.' Starosta se zarazil a pravil: 'Máte pravdu, já jsem se chtěl jen přesvědčit, co na věci je pravda.' Tím podán přítomným nový důkaz." Jak tomu nasvědčují historická fakta, k vítězství našich vojáků nad maďarskou Rudou armádou ve skutečnosti přispěla spolu s psychologickým trikem Šnejdárkovým i na počátku minulého století metapsychology studovaná jasnovidnost alias clairvoyance. Zdroj: Karel Wágner, Poltergeist & čtvrtá dimenze
26.01.2013, 01:15:51 Publikoval Luciferkomentářů: 0