Na tuto sobotu připadá druhý ze dvou po sobě jdoucích svátků. Včera jsme oslavili svaté slovanské věrozvěsty Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří k nám někdy v roce 863 dorazili, a to na přání knížete Velké Moravy Rostislava, aby u nás šířili křesťanskou víru ve slovanském jazyce. Dnes slavíme Mistra Jana Husa, jehož křesťanská církev nechala upálit. Tento svátek prý byl zařazen těsně za ten předchozí s jistou dávkou provokace. Loni jsem Mistra Jana Husa vzpomněl a přidal k tomu i roztomilou básničku od Jiřího Dědečka. Nebudu se opakovat, nejsem kolovrátek, proto vám dnes přináším několik zajímavých informací o jednom z nejroztomilejších ptáčků na této planetě.
Lucifer
Nejmenší pták na světě je kolibřík kubánský (Mellisuga helenae), který váží méně než desetník. Protože kolibříci v podstatě nejsou nic jiného než opeřené křídlové svaly, všech 320 známých druhů má neuvěřitelnou relativní kapacitu mozku. V poměru k tělesné váze je jejich mozek dvakrát větší než náš, a díky tomu kolibříci v mnohém předčí větší živočichy.
Stejně jako my, mají přesné povědomí o čase. Kolibřík rezavolesklý (Serasphorus rufus) si nejen pamatuje, kde najde potravu, ale i kdy a kde naposledy jedl. Dopřeje květům dostatek času, aby se naplnily nektarem, než je znovu navštíví. Kolibříci jsou také jedním z mála druhů živočichů, kteří se učí komunikovat vokálně, a nejen prostřednictvím instinktu. Dělají to lidé, lidoopi, kytovci a netopýři, z ostatních ptáků jen papoušci a zpěvní ptáci, kteří se učí napodobováním. Hlasové učení řídí speciálně uspořádané čelní laloky mozku a tato schopnost se patrně vyvinula u zmíněných ptačích skupin nezávisle. U kolibříků vychází z potřeby ovládat teritorium. Sbírání nektaru, na kterém jsou kolibříci živi, vyžaduje tolik energie, že pro přežití nezbytně potřebují udržet sousedy v bezpečné vzdálenosti od zdrojů potravy.
Jejich jedinečná schopnost sát nektar z květů za letu také vyžaduje jisté adaptace v mozku. Kolibříci vidí mnohem dál v ultrafialovém spektru než ostatní ptáci (snad aby lépe rozpoznávali různé druhy květů) a mají větší část mozku vyhrazenou koordinaci zrakových vjemů, díky čemuž vidí ostřeji i přes proudění vzduchu vyvolané křídly, kterými mohou mávnout až 200krát za sekundu. To na kolibříky klade obrovské fyzické nároky, takže kromě toho, že jsou velmi chytří, mají vzhledem ke své velikosti největší srdce a nerychlejší metabolismus ze všech živočichů. Za jedinou minutu jejich srdce tluče až 1200krát a mohou se až 500krát nadechnout.
Technikou letu se spíš podobají čmelákům než ptákům. Křídla mají totiž k tělu připojená kulovitým kloubem, a ten jim umožňuje rotovat v rozsahu 180° všemi směry. Když se kolibříci za letu zastaví, křídla spíš opisují osmičku, než aby jimi mávali nahoru dolů jako většina ptáků. To znamená, že křídla zabírají při obou pohybech, a kolibříci tudíž mohou létat dopředu, dozadu a dokonce hlavou dolů. Aby se udrželi ve vzduchu, potřebují denně získat v podobě potravy ekvivalent své tělesné váhy v nektaru (kvůli energii) a hmyzu (kvůli bílkovinám). K tomu potřebují navštívit asi 1500 květů. Při tom produkují tolik tekutého odpadu, že jim neustále odkapává dusíkatá moč.
Na zemi jsou jejich drobné nožky k ničemu, a tak tráví tři čtvrtiny dne hřadováním, aby nasbírali síly. V noci některé druhy upadnou do strnulosti podobného zimnímu spánku, ve kterém šetří energii – metabolismus se jim zpomalí a tělesná teplota klesne na polovinu.
Peří kolibříků mívá dvě základní barvy: hnědočervenou a černou. Pestrobarevné odstíny, které na nich vidíme, způsobují krystalky melaninu a drobné vzduchové bubliny v peří, které lámou světlo, čímž se vytváří kovový lesk. Na duhové peří musí dopadat světlo pod správným úhlem, jinak vidíme jen mdlé barvy.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
06.07.2013, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 3