Tak na tuhle otázku můžete odpovědět pouze tehdy, když víte, která ze všech žab je největší, a zároveň jste ji buď potkali, když ten zvuk vyluzovala, anebo si o tom přečetli něco ve zdroji, který nešíří úplnou BLBOST. Problém je v tom, že se to dá někdy těžko rozeznat. Dle Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, ale i Wikipedie, je největší žábou veleskokan goliáší (Conraua goliath), který žije na malém území v západní Africe. Když natáhne nohy, tak je skoro metr dlouhý, nevydává však žádný zvuk, protože je němý. Nechme však veleskokana goliášího v klidu mlčet a pojďme se říci něco o tom, jak nám ostatní žáby skřehotají.
Lucifer
Ještě než se dostaneme k žabímu zvukovému projevu, otestujme si to u psů, našich nejpočetnějších domácích mazlíčků z říše zvířat. Psi bezpochyby štěkají, zajímavé ovšem je, jak se ten štěkot interpretuje v různých jazycích. Kupříkladu albánští psi dělají ham ham, čínští wang wang, řečtí gav gav, slovinští hov hov a čeští haf haf. Na Islandu je to voff, v Indonésii gong gong a v Itálii bau bau. Takže každá ves, jinak štěkající pes. Je zajímavé, že tam, kde zvířata vydávají méně rozmanité zvuky, shodnou se jednotlivé jazyky více i na jejich interpretaci. Například kráva dělá téměř ve všech jazycích bůů, kočka mňau a kukačka kuku.
Přejděme však konečně na ty žáby. Jestli si myslíte, že žáby skřehotají, tak odhoďte tuto zažitou představu, promasírujte si ušní bubínky a vyrazte si nějaký ten žabí koncert poslechnout. Pokud nevyrazíte do Hollywoodu, tak na žádnou skřehotající žábu nenarazíte.
Existuje 4360 známých druhů žáby, ale pouze jediný z nich „skřehotá“. Každý druh má svůj vlastní pokřik. Jestliže si většina lidí myslí, že žáby „skřehotají“, je to způsobeno tím, že tento zvuk vydává žába žijící na stromech na pobřeží Tichého oceánu (Hyla regilla). A právě tento druh se vyskytuje v Hollywoodu. Její skřehotání se už léta nahrává do nejrůznějších filmů, ať se odehrávají na Floridě, nebo ve vietnamské džungli.
Žáby vydávají celou paletu různých zvuků. Kuňkají, chrápou, chrochtají, trylkují, kvokají, cvrlikají, zvoní, houkají, pískají a vrčí. Vydávají zvuky jako krávy, veverky nebo cvrčci. Jeden druh stromové žáby štěká jako pes, jiný zas vydává zvuk, jako když dva tesaři zatloukají hřebíky, a Fowlerova ropucha bečí jako silně nachlazená ovce. Jihoamerická rosnička podivná (Pseudis paradoxa) chrochtá jako prase. (Podivná je proto, že její pulci jsou třikrát větší než dospělé žáby.)
Žabí samičky jsou většinou zticha. Veškerý hluk vydávají samci, kteří na sebe upozorňují potenciální partnerky. Nejhlasitější je malinká žába coquí žijící v Portoriku, jejíž latinský název Eleutherodactylus coqui měří víc než její tělo. Samci coquií se shromažďují v hustém porostu – vždy jeden na deset čtverečních metrů – a soutěží, kdo zakřičí hlasitěji. Ze vzdálenosti jednoho metru byla zaznamenána hodnota 95 decibelů, což se podobá rámusu, jaký vydává pneumatická vrtačka, a blíží se lidskému prahu bolesti.
Nedávný výzkum rozřešil záhadu, jak je možné, že si tak žáby nepřivodí prasknutí ušních bubínků. Poslouchají totiž plícemi. Tím, že absorbují vibrace z vlastního křiku, vyrovnávají plíce vnitřní a vnější tlak na povrchu ušních bubínků, čímž chrání citlivé vnitřní ucho. Žabí volání funguje trochu jako rozhlasová stanice: každý druh si vybere vlastní frekvenci. To, co uslyšíme my – les či rybník plný soupeřícího žabího rámusu -, působí tudíž na žabí dámy mnohem méně rušivě, neboť si naladí jen volání vlastního druhu.
Ve většině zemí se má za to, že žáby vydávají podobný zvuk jako kachny. Existují však výjimky. V Thajsku například dělají ob ob, v Polsku kum kum, v Argentině berp; v Alžírsku zas dělají gar gar podobně jako čínské guo guo. Bengálské žáby dělají gangor-gangor, v hindštině zas me:ko:me:ko:me:k (dvojtečka znamená, že předchozí samohláska je prodloužená a nosová); japonské žáby volají kerokero, korejské gue-gul-gae-gul. A české jenom tak prostě kuňkají.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)
02.10.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 2