Nakupování (Z historie)

rubrika: Pel-mel


Pokaždé, když nesu těžký nákup z proklínaného supermarketu, musím si domlouvat: Buď ráda, vzpomeň si, jak jsi musela čekat, až v samoobsluze skončí provozní porada (nebo spíš slavili narozeniny) a soudružka (vždycky) vedoucí se rozhodne po 45 minutách té trapné hladové smečce u vchodu otevřít.  Jak jsi musela hlídat, jestli už přivezli chleba a potom jít zvlášť pro brambory. Když ty nahnilé brambory s jeskyněmi uprostřed (prý kvůli dusíkatým hnojivům) právě měli, prodavačka je nabírala ze země širokou lopatkou na smetí, s kameny a hlínou. Ječela: Vy nemáte tašku? A já se mám snad zbláznit? Ano, brambory se sypaly do tašek zákazníků. Že by si ty dobré ženy někdy umyly ruce, to se nestávalo. Fronty, fronty. Výběr žádný. Opravdu někde existují různé druhy kávy? Jablka se dají koupit i v létě? Člověk si může sám vybrat zeleninu? Dokonce jinou než zablácenou mrkev? Nakupující někde není otravný hmyz?

Horší bývaly situace navozované ignorantskou obsluhou, která nemusela mít strach, že přijde o práci. „Tý, Mončó, a co von ti na to řék?“ Křičí od pokladny na druhý konec oddělení slečna. „Abych se na něj … Ale víš co? Doktor říkal, že mě asi nebudou uspávat, že mám v nálezu…“ Pokřikuje dívčina své hodnoty přes hlavy zákazníků. A začíná umývat podlahu, neboť už za hodinu a půl budou zavírat - co sem ty lidi ještě lezou? Dnes a denně – nakupování je pro hospodyni jeden velký stres. Děkuji, nechci. Nákupní centra nejsou ráj, ale, marná sláva, paní domu tato zařízení osvobodila. Můžeme se totiž rozhodovat.

 

Stella


Ani si neuvědomujeme, že ještě počátkem 19. století, tedy v době historicky nedávné, mělo u nás nakupování téměř středověkou podobu. Směna zboží, jak jí rozumíme dnes, probíhala ve městech. Ale hlavní část obyvatelstva země představovali poddaní vesničané, tedy lidé s mizivou kupní silou. Přestože oni byli zároveň hlavními výrobci. Snaha o soběstačnost byla ostatně charakteristická i pro měšťana. Kdo mohl, snažil se mít za městskými hradbami alespoň nějaký pozemek. V městském domě se běžně chovala domácí zvířata. Znakem bohatství nebylo hromadění kapitálu, ale vlastnictví polí, pastvin, lesů, rybníků… To, co všichni skutečně potřebovali koupit, byla snad jenom sůl.

 

O moderní společnosti můžeme hovořit až v souvislosti s bohatstvím, které vzniklo jako výsledek oběhu zboží. A k tomu došlo až na konci 19. století. V okolních evropských státech se v 16. - 18. století uplatňoval merkantilismus (státní podpora vzniku domácího kapitálu). Velkou roli hrála města, obchodníci, podnikatelé. Ale Rakousko posilovalo především centrální státní moc, proto v něm byla cesta k tržnímu kapitalismu velmi pomalá a složitá.

 

TRHY… Do 19. století byl obchodníkem převážně výrobce – pekař, truhlář… Pak také podomní obchodník a hokynář. Postupně se obchod stal jak fyzickou distribucí zboží, tak VYTVÁŘENÍM POPTÁVKY, která s sebou přinesla vznik REKLAMY. Vznikl obchod s penězi a také s nemovitostmi. Peníze bylo možné uplatnit na TRHU, na tržišti. Ve starověku věc běžná, po stěhování národů neznámá. Středověk se znovu musel směně zboží naučit. Oblastní tržní síť představovalo několik měst, tržní vesnice a městečka. Nešlo zdaleka jen o možnost směňovat vlastní výrobky. Kromě ekonomické stránky měly běžné týdenní trhy a výroční trhy – jarmarky - význam pro sociální komunikaci a sloužily i jako průzkum pro potřeby výroby. Přispívaly také k vytváření správního systému. Nejdůležitější bylo obchodování s obilím, protože mouka byla až do 19. století základním produktem.

 

JARMARKY přetrvaly až do 20. století. Konaly se v pevně stanovených termínech daných církevními svátky.  Trvaly několik dní. Časem se ukázalo, že někde jeden jarmark nestačí. Tak např. v Hradci Králové k srpnovému jarmarku v den Nanebevzetí Panny Marie, 15. 8., přibyl jarmark v úterý po Třech králích, na třetí postní úterý a v úterý po sv. Trojici. K tomu připočtěme šest dobytčích trhů, dále svatomartinský a mikulášský. Nejen v Hradci se obchodovalo čile. Trhy totiž prospívaly jak městu (vybíráním cel a mýta – z každého vozu, soudku…), tak přinášely zisk do kostelní kasičky i do krčmy. Dokonce i učitel dostával mimořádný plat – jarmarkáles. A města ožívala potulnými komedianty, kejklíři, muzikanty. Šířily se novinky (kramářské písně informovaly o mordech…), v novější době se na trhu rozšířila i vlastenecká agitace. Nakonec – trh byl vítaným zpestřením poněkud jednotvárného života tráveného usilovnou prací.

 

TÝDENNÍ TRHY se mohly konat i několikrát za týden. Sloužily k běžnému nakupování. Na rozdíl od jarmarků (s převahou řemeslných výrobků) zajišťovaly zásobování potravinami. Větší města pořádala také trhy podle druhu zboží. Prodej jednotlivých komodit se odehrával obvykle na stálých místech - uhlí, ovoce, zelí, ryby, ale také dobytek, vlna. (Lokalizace trhu se zachovala v četných místních názvech.) Svéráznou atmosféru prý míval vaječný trh v pražské Rytířské ulici (prodávaly se na něm živočišné produkty vůbec). Tady bývalo velice rušno, odehrávaly se zde hádky i pranice mezi trhovkyněmi, údajně ty podnikavé ženičky pro slovo nešly daleko.

 

Velký problém představoval prodej čerstvého mléka. Říkalo se mu teplé mléko. Do poloviny 19. století je mlékaři přiváželi v dřevěných putnách nebo v hliněných džbánech na vozících tažených koňmi nebo psy.  Ráno před pátou čekali na otevření městských bran. V šest už pro mléko chodily služky, hospodyně, kuchařky.  R. 1898 se Č. Charouzek zlobí ve stati Význam bakterií v mlékařství, že nejškodlivější bacilus v mlékařství je baba, která jezdí pro klepy, domlouvá svatby, sází do loterie, vozí kořalku, mléko ředí vodou, v putnách vozí pomeje a míchá do mléka bakterie tyfu. Plechové konve se objevily až v 70. letech. Dlouho se tedy mléko dalo bez rizika koupit jen časně ráno.

 

TRŽNICE existovaly už v renesanci, ovšem pouze v Itálii a ve Francii. V Praze byla postavena první, Staroměstská, až v polovině 90. let 19. st. Další vyrůstaly pozvolna. Na slavné zolovské „Břicho Paříže“ (Les Halles či Halles de Paris) se jezdili dívat lidé z ciziny jako na atrakci - 12 zvláštních pavilonů s litinovou konstrukcí na ploše deseti hektarů.

 

Původní OBCHODY (KRÁMY) byly místnosti, ve kterých výrobce prodával své produkty. Jsou známy od starověku.  V době růstu měst za raného novověku měly domy kvůli nedostatku místa úzká průčelí, proto se stavěly široké průjezdy a krámy se zřizovaly podél nich. Od 2. poloviny 19. století se místo výrazu krám používalo slovo kvelb pro obchody se „smíšeným“, „koloniálním“ zbožím. Zboží se skladovalo ve sklepech. Např. Ungelt byly původně jen sklepy. (Slovo ungelt zprvu označovalo mimořádnou platbu, později dávku z nápojů, poté daň z prodaného zboží vůbec.)

 

V 2. polovině 19. století se už do krámu vchází zvláštním vchodem. Objevuje se širší okno s ukázkami zboží. Zboží bývá vystavené také na pultě. Začátkem 20. století má dobrý obchod pult zakrytý skleněnou tabulí. Váhy je možné na pultech uvidět po přijetí metrické soustavy v r. 1876. Zavedení korunové měny r. 1892 vedlo k používání pokladen. Aby se prodej zrychlil, má obchodník příruční sklad. A ukázala se nutnost oddělit prostory výrobní, obchodní a soukromé.

 

Vedle lepších obchodů existují ale staré, tradiční krámy. Je zajímavé, že tzv. masné krámy v Plzni sloužily až do poloviny 20. století. (Proslulé byly i českobudějovické.) Dlouhou dobu se dobytek porážel na místě, hygiena neexistovala. Ulice páchly, hmyzu a krysám se dařilo. V Praze byla postavena veřejná jatka v Holešovicích r. 1895. Jateční zákon z r. 1889 podrobil zpracování masa zdravotnímu dozoru. Prodeji mléčných výrobků sloužila tzv. máselná podsíň. Bez hygienického dohledu. Ochutnávání a ohmatávání zboží bylo běžné.

 

Nejrozšířenějším typem obchodu bylo hokynářství. V něm se prodávalo vše, co bylo v domácnosti zapotřebí. Zavíralo se ve 20 hodin, ale zákazník mohl přijít kdykoli po zavírací době. Hokynář se snažil chybějící zboží zákazníkovi opatřit u konkurence sám. Děti dostávaly od cesty drobné dárky, hospodyně přívažek – snaha udržet si zákazníka byla nezbytná. V desetitisícovém městě obvykle připadlo jedno hokynářství v průměru na 170 obyvatel. Specializované obchody sloužily vybrané klientele. Bývaly výhradně v centru města. Patřila k nim lahůdkářství, uzenářství, klenotnictví, kožešnictví… Od pekařství a pernikářství se oddělily cukrárny. Ovšem, prosperovala hlavně kramářství. Na malém městě jich mohlo být až 25. Byly to obchody s použitým zbožím, nejvíce s oděvy. Odrážely skutečnou koupěschopnost většiny.

 

OBCHODNÍ DOMY znamenají převrat. První byl otevřen v Paříži r. 1824 – La Belle Jardiniére. Další, Louvre, přibyl až r. 1855 a např. oblíbené Galeries Lafayette r. 1895.  V čem jejich převratnost spočívá? Obchodní domy mají volný vstup, několik pater, velký prostor, dobré osvětlení, pevné ceny. Co si dřív mohli dovolit nemnozí, je dostupné téměř všem. Navíc lze zboží zkoušet, vrátit, reklamovat, a konec konců, jde o velkou podívanou. Objevila se nevídaná věc: prodejní katalogy.

 

Za první obchodní dům v Praze můžeme považovat proslulý Neffův obchod s „galanterními“ předměty na Příkopech. Prodej v něm byl zahájen r. 1863. Zprvu tento slovanský obchod uprostřed německé konkurence prodával porcelán a čínské stříbro, později kuchyňské náčiní, Thonetův nábytek, šicí stroje… Následoval obchodní dům Philippe Haas a synové (Na Příkopech č. 4), jeden z nejmodernějších v Evropě (1870).  Velmi elegantní byl obchodní dům J. Nováka U Štajgrů ve Vodičkově ulici z r. 1903. Ale skutečný rozkvět obchodních domů nastal až po 1. světové válce. Na malých městech pak bylo časté, že majitelé obchůdků pojmenovávali své krámky „obchodní dům“, aby přilákali pozornost. Struktura obchodu vytvořená devatenáctým stoletím přetrvala až do znárodňování, tedy do poloviny 20. století.

 

NÁKUPY… Pro co lidé v tzv. „dlouhém“ 19. století chodili k obchodníkům nejčastěji? Rozhodně, jako dnes, pro potraviny. Porovnávat tehdejší ceny s dnešními je velmi obtížné, ale představu o hodnotě můžeme získat srovnáním dobových cen jednotlivého zboží. Údaje se vztahují k 90. letům. Bochník bílého i černého chleba - 6 krejcarů, kilo hovězího - 25 krejcarů, kilo slaniny - 66 krejcarů, kilo klobás - 70 krejcarů. Kilo škvařeného sádla - 66 krejcarů, metrák brambor - 1 zlatý 60 krejcarů. Pokud jde o oblékání, bylo pravidlem, že svrchní oděv sloužil celý život. Zimní kabát se dal koupit za 16 zlatých, pánský oblek od 14 zlatých. Dámský krátký kabátek stál 4 zlaté 30 krejcarů. Z drogistického zboží se kupovalo snad pouze mýdlo. Písek na nádobí byl k dostání na trhu. Pralo se v louhu, který hospodyně vyrobila doma – z popela. Jinak tzv. materialisté prodávali podobné zboží jako lékárny. Je ale zajímavé, že nezřídka se kupovala horká voda na praní a na koupání. Putna horké vody z pivovaru stála 4 krejcary.

 

Téměř po celou druhou polovinu 19. století se příliš neměnily platy. Ročně měl státní úředník s vysokou školou v VI. A VII. třídě 1 400 až 2 400 zlatých. Učitel od 300 do 1 050 zlatých – podle počtu let. Mistr řemeslník 190 zlatých, nádeník 92 – 122 zlatých, kat 420 zlatých ročně (a naturální byt). Nekvalifikovaný dělník vydělal ročně od 150 do 390 zlatých.

 

Veškeré spotřební zboží muselo vydržet co nejdéle. Také desítky let. Ať šlo o boty, ložní prádlo, nádobí. Šetrnost se uplatňovala ve všech společenských vrstvách. (V seriálu Bylo nás pět je atmosféra hokynářství i s mentalitou obchodníčka ztvárněna velmi zdařile. Zato nevěřím scéně z cukrárny – když Eva krmí před zraky otce cukráře Péťu kremrolemi. Myslím, že reálný pan Svoboda by takto plýtvající děti rychle hnal ven, ať si jdou, kam chtějí, klidně třeba za Zilvarem do chudobince.)

 

A šetrnost polevila až s nástupem velkovýroby, kdy mohla vzniknout situace, že člověk vyhodil funkční věc, aby ji nahradil výrobkem hezčím, modernějším…

 

A jsme tam, kde jsme. V konzumu. Věc potřebná stala se věcí spotřební.

 

Zdroj: Lenderová, Milena, Jiránek,Tomáš, Macková, Marie - Z dějin české každodennosti, Karolinum, Praha 2010


komentářů: 37         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

Lucifer
22
Lucifer * 21.02.2014, 17:40:57
I nabídka profesionálních nástrojů a přístrojů je úplně jiná než u konzumně spotřebních výrobků. Stupidní reklama s nějakým blábolícím týpkem vykazujícím IQ poloviny tykve, chroustajícím éčky narvané pokroutky při sledování nekonečného seriálu v televizi, který za zvuku drtícího se skla chrochtavě zablábolí, že tahle lahůdka je křupavá a že kdo si s ní nezakřupá, není in, je zde zcela neužitečná. Reklamy na tyto výrobky se v hromadných sdělovacích prostředcích vůbec nevyskytují, skutečný odborník si však umí najít patřičnou webovou stránku, na níž najde poctivě nashromážděné technické údaje, anebo se přímo obrátí na výrobce, jehož či je umí také velmi dobře vyhledat. V případě vědeckotechnických institucí se tito výrobci dokážou velmi solidně nabídnout sami. Úžasný

Lucifer
21
Lucifer * 21.02.2014, 17:23:56
A ještě bych dodal, že nástroje či přístroje pro profesionály jsou od módních výstřelků prakticky zcela osvobozeny a obzvláště pak u vědeckých přístrojů se skutečně vyvíjejí, a to tak, že v součinnosti se samotnou vědou.

Lucifer
20
Lucifer * 21.02.2014, 17:19:20
Nástroje pro profesionální techniky či kutily bych řadil do jiné kategorie. Velmi čiperný kutil však dokáže poměrně brzy opotřebovat i ty kvalitní nástroje. Podobně to platí pro vědecké přístroje. Tahle kategorie je o něčem úplně jiném než kategorie spotřebních výrobků pro běžného konzumenta a okupuje jen velmi malou část trhu.

rezy
19
rezy 21.02.2014, 17:14:59
Stelo, ty potřeby sušiček a praček jsou samozřejmě individuální. Nás je ted pod jednou střechou přeci jen víc a domu se vracíme každý jindy. Jidlo se vaří jen jednou, takže se ta mikrovlnka během večera zapíná desetkrát i víckrát.

rezy
18
rezy 21.02.2014, 17:11:08
výhodou dneška je to, že si můžete vybrat dle očekávaného množství práce bud kvalitní či méně kvalitní tak, aby jste dosáhli optima mzi náklady a pohodlím práce. Když očekáváte že po třech stropech už nikdy nic nazašroubujete, tak je zbytečné si kupovat profi šroubovák za osm tisíc od Hilti, ale stačí vám to co jsem si nakonec koupil já. Dobře to funguje a cena je s ohledem na kvalitu přijatelná.

rezy
17
rezy 21.02.2014, 16:53:46
to se ale Lucifere nevylučuje. Já jsem popisoval a reagoval na tu situaci, kdy něco funguje a přesto to odložíme. Důvod je tedy v morálním zastarání. To co píšeš o botách šmejdech je tedy naprosto jiná situace. Do množiny výrobků, ke kterým jsem měl přispěvek by patřily naopak velmi kvalitní boty, které by vyšly z mody například.
S tou kvalitou je to asi tak, že si musíte připlatit a uvedu příklad. Potřeboval jsem šroubovák na sádrokarton. Je to podobné vrtačce, jen to má místo skličidla třecí taliřovou spojku a šroubuje to dokud se šroub nezatlači do desky. Pak spojka vypne. Myslím, že už jsem se o tom zminoval, první nákup byl šroubovák za patnáct stovek, donesl jsem ho domu a nezašrouboval jsem tři šrouby a spojka začala při klouzání vrčet a při čtvrtém šroubu se kousla a točila furt. Tak jsem to hned druhý den vratil, koupil si jinou značku, doplatil tři tisíce a už jsme zašroubovali desky na celém podkroví a šroubovák jede jako fík. Pro představu, těch šroubů se natočilo zhruba tři tisíce. Je to záležitost ceny. Bud kupujete hobby nebo profi, či poloprofi.

Stella
16
Stella 21.02.2014, 16:00:32
Koupit cokoli kvalitního rovná se zázraku. Mám aspoň ten dojem. Ono je to dáno podle mne specifikou země. Obchodníci vědí, že koupěschopnost, pokud jde o kvalitu, a tím pádem o vyšší cenu, je tady hodně nízká. Objednávají hezké věci, ale kvalitou hrozné. Boty obzvlášť. Člověk musí přesně vědět, kam jít.
Pokud budete mít možnost, jděte někdy do marketu, když začíná akce. Někteří zákazníci berou plné vozíky toho nejlevnějšího, aniž by se podívali, že berou chemický šunt. Nezajímá je ani datum.
Kupuji taky v akcích, ale to, co bych si za \"normální\" cenu koupila sotva.

K módě trochu jinak: olympionici mají pěkné oblečení, ale ty kšandy mít nemuseli. Snad se jim ta rozvernost líbí. Astra by se smála nahlas,jako už jednou.

rezy. Diktát doby a pokroku. Potřebujeme mikrovlnku? Sušičku? Myčku? Všichni tomu podléháme, já vím. Ale tu potřebu si nalháváme. Co považuji za opravdu nezbytné, je pračka.

Mám skoro klausovskou zásobu obyčejných žárovek, úsporky odcházejí a světlo je šeredné. Obchod nabízí nekvalitní.

Ale nerozčilujme se při pátku!Třikrát jsem se spálila při pečení... Nešikovný maso musí ven.

Lucifer
15
Lucifer * 21.02.2014, 14:43:19
rezy, v "98%" případů je tomu spíš naopak. Co píšeš, platí jen pro specifické elektrotechnické výrobky, u většiny konzumních výrobků to jde spíš opačným směrem. Kupříkladu kvalitní boty dříve vydržely třeba deset let, dneska i ty od značkového výrobce se svojí životností často začínají blížit těm vietnamským šuntům. Moje poslední sotva měsíc stará zkušenost. Bezpochyby jsou speciální výrobci, kteří v malém množství vyrábějí pro dostatečně inteligentní bohatce kvalitní výrobky, ale drtivá většina toho, co se v super a hypermarketech lidem sype do korýtek, jsou šunty, jejichž trvanlivost je omezená. Každý výrobek, jehož další rozvoj se už může ubírat jen nějakými nepatrnými vylepšeními, by mohl vydržet spousty let. Až by se trh nasytil, musela by se omezit jeho výroba. Výrobci však chtějí pravý opak. Nejen boty ale třeba i úsporky. Nedávno mi odešla úsporka v kuchyni stará asi deset let, tedy jeden z prvních typů. O něco později mi pak odešla jedna v obýváku, kterou jsem tam dával před pár měsíci. Možná to byl mimořádný případ, ale nejsem si tím tak zcela jistý. U některých výrobků, které se tváří, že se vyvíjejí v kvalitnější a úspornější verze, může jít jen o marketingovou blamáž.

rezy
14
rezy 21.02.2014, 13:23:16
A šetrnost polevila až s nástupem velkovýroby, kdy mohla vzniknout situace, že člověk vyhodil funkční věc, aby ji nahradil výrobkem hezčím, modernějším…

Já bych s tím nesouhlasil, v 98%případů to je důsledek rychlosti rozvoje v daném odvětví a se způsobem výroby to řekl bych nesouvisí. I mě se občas stane, že něco co funguje odložím do sklepa a koupím nové. První mikrovlnku jsem koupil v 93 a zřejmě to byla první na vsi. Sloužila zhruba patnáct let a fungovala by dodnes. Občas jsem jí musel rozhýbat větrníček na rozhazování výkonu po ploše ale zasekávalo se to čím dál častěji a nakonec jsem koupil novou za pětinu ceny té první. I ta by fungovala ještě dneska, i když jsem ji musel asi pětkrát opravovat (vesměs mechanické poruchy) ale i když byla stále v dobré kondici, magnetron fungoval jak měl Mrkající , kupoval jsem třetí co slouží dodnes, protože nešla napasovat do nového nábytku.Vidíte, důvody jsou v první řadě vývoj přistroje a taky lepší uspornější parametry. Podobně bych mohl psát o ledničkách, První šla po dvaceti letech ne z důvodu že by přestala chladit a mrazit, ale že se dnes dělají mnohem úspornější.

Lucifer
13
Lucifer * 21.02.2014, 12:43:27
A teď k závěru Stellina článku. Ano, je to tak, žijeme v době spotřebního konzumu. Lidi jsou horem a dolem puzeni neustále nakupovat nové a nové, někdy zcela nepotřebné výrobky, jejichž doba života, ať už módně nebo funkčně, je načasována tak, aby je museli co nejdříve nahradit novým nákupem. Tenhle konzumní kolos za sebou zanechává hory odpadků, jejichž likvidace v zájmu zachování zdravého přírodního prostředí se ani s použitím nejmodernějších technologií nedá stihnout.

Lucifer
12
Lucifer * 21.02.2014, 12:22:52
Astro, vítr se samozřejmě může v Praze různě točit, ale severák to asi nebyl, jelikož k nám dle radarových snímků fouká spíš od západu až skoro jihozápadu. Každý jsme na teplotu jinak citliví, to chápu. Někomu, kdo nemá něco jako bundu se zapínáním ke krku, se může v tomto počasí, obzvláště brzy ráno tenká šála kolem krku hodit, obrovská pneumatika je nesmysl. Celou zimu nezimu chodím v kabátě, takže v době, kdy se teplota pohybovala pár stupňů pod nulou, jsem pod ním měl rolák, omotávat se šálou mě nebaví. Už několik týdnů ten rolák nepotřebuji a ani dnes jsem takovou potřebu nepocítil.

Já jsem si těch tlustých šálových pneumatik poprvé všiml až někdy počátkem léta 2010 po svém návratu z nemocnice. Možná už ten trend započal dříve a moje pozorovací citlivost se zřejmě po onom návratu zvětšila. Mnozí lidé se ale kromě manipulativních a vesměs nesmyslných módních trendů řídí taky podle kalendáře bez ohledu na počasí. Kupříkladu dnes jsem při jízdě metrem žádnou tlustou šálovou pneumatiku neviděl, naopak, seděl jsem vedle dvou děvčat, která byla oděná velmi lehce a jarně. Možná je to tím, že únor se začíná blížit ke konci a v dohledu je březen. Jedinci zcela pod módní kontrolou budou ty šály nosit i nadále, ti pod kalendářní kontrolou to budou v březnu už zkoušet v jarním oděvu, a to i v případě, že přituhne a přižene se nějaká chumelenice. Pak jsou tady ještě extrémisti, kteří to budou v půli března při stejném počasí jako v půli února zkoušet v kraťasech, i kdyby měli ojíněné nohy.

A ještě k té iritaci. Astro, mě to vůbec neirituje, pouze si toho všímám a přemýšlím, jak neuvěřitelným způsobem se lidi dají manipulovat. Postřehy tohoto bulvárního druhu jsou jistě zcela periferní, jelikož ale denně dělám dlouhé jízdy metrem a občas vyrážím do Prahy na delší procházky, neustále na to narážím. Kdybych třeba pracoval z domova, jezdil autem do nejbližšího supermarketu a občas na výlet někam do nedalekého lesa, kde skoro nikoho nepotkám, a narazil bych u někoho na tahle pozorování, tak bych si možná myslel, že ten člověk tím může být nějak posedlý. Šel bych si to však ověřit do terénu, kde se normálně nepohybuji, teprve pak bych mohl učinit nějaký závěr. Tyhle jevy jsou sice periferní a žádné nebezpečí z toho na první pohled nehrozí, jenže lidé takto zmanipulovatelní mohou být zmanipulovatelní i v mnohem vážnějších situacích. Takže ne iritaci, ale určitou pochybnost to ve mně vzbuzuje.

Astra
11
Astra 21.02.2014, 11:24:41
(2) Vidíš to, Lucifere, a co já bych dneska dala za takový chomout kolem krku. Vyšla jsem si ve sluníčku na nákup, na krku nic, protože je přeci jaro, a venku fučel severák a já přišla domů jako rampouch. Pravda ale je, že v parném létě viděti takovou děvu - loni se mi to povedlo, dodnes vzpomínám - co šla na Tyláku v tričku, ze kterého jí vypadávalo poprsí, ale na krku měla omotanou jakousi obrovskou chlupatou šálu, te které jí skoro ani hlava nebyla vidět, to byl fakt zážitek. Pravdu dí Stella - je to potřeba být viděna. Takže zavři oči a odcházej a nenech se tím iritovat. V módě už byly takové divy, že nějaké chomouty jsou proti nim čajíček. S vyplazeným jazykem

Stella
10
Stella 21.02.2014, 09:30:23
Lucifere, ď..

Ať se paní s chomouty, ohřívají, jak chtějí. Co se asi té oslovené dámě v noci zdálo?
Móda má jinou logiku. Není to logika daná jen potřebou být oděn - oděna. Viz modely.
Všiml jste si té paní? Všiml. Mrkající

Stella
9
Stella 21.02.2014, 09:23:28
Astro, udělám si tam někdy výlet. Nepamatuji, že bych něco podobného vůbec kdy viděla. Tržiště jako místo s atmosférou, o jaké píšeš . to by bylo ono.
Ale tzv. farmářské trhy s netečnými, někde schovanými prodejci, s výrobky stejnými, jako se prodávají hned vedle v obchodě, navíc jsou ty věci neuvěřitelně předražené, bůhvíjak staré. To ať si organizátoři nechají.
Vždycky se píše: měli jen brambory. Ale v současnosti jsou nepochopitelně drahé.

Však epiku nečti. S vyplazeným jazykem Nech blouznivcům.
Prší.

Stella
8
Stella 21.02.2014, 09:11:23
mefi, díky, krásné zpívání.
Já si musím ten film poznamenat a podívat se na něj, až budu mít delší chvíli na zhlédnutí. Protože to téma je zajímavé!Náboženstvím se může stát doslova cokoli. Co uspokojí potřebu k něčemu se modlit. Obvykle k tomu, co neuchopíme rozumem. Tak se věci zmocňujeme jiným způsobem - potřebujeme ji vlastnit. Z abstrakt udělat aspoň metaforický obraz.
Myslím, že to vidíš správně.
(Vesmírná topologie - taky téma...)

Pozdrav od mouky, droždí a tak - už tam zůstanu.

«   1    2    3   »