Ve čtvrtek jsme byli poctěni příchodem astronomicky definovaného první jarního dne. Přitančil k nám tak vehementně, že si jeden, a možná i dva mohli myslet, že není prvním jarním, ale spíš prvním letním dnem. Kam oko dohlédlo, všude padaly teplotní rekordy, ženštiny se omotávaly L-TKHáčkami (TKH je zkratka pro tlustý krční hadr, L znamená letní) a pátek to dorazil ještě tepleji, že si jeden, a možná i dva mohli myslet, že dochází k nějaké homosexuální revoluci, No a teď přichází první jarní sobota, má vroucně očekávaná sobotěnka, na níž jsem již předem ohlásil návštěvu svého třetího mystického poutního místa, keltského oppida Závist, jež se nachází na pravém břehu Vltavy, oproti Zbraslavi na břehu levém téhož vodního toku. Jenže…
Lucifer
Ačkoli původní předpovědi našich neochvějných meteorologů tu sobotu jistily s tím, že přechod z L-TKHáček na J- až Z-TKHáčka nastane až v neděli, tak vývoj počasí, které naše kujné meteorology a jiné podobné viděče ignoruje často až tak neurvale, že by jednomu, a možná i dvěma či více nad nimi ukápla nejedna slza, naznačuje, že by ten teplotní pád, tím pádem i konec homosexuální revoluce, mohl nastat ještě v průběhu sobotního odpoledne. Co s tím?
Mám se nechat na keltské oppidové Závisti spláchnout studenou dešťovou kavalérií? Hledat v tom hlubokém teplotním pádu svou již téměř dávnou čertici? Koukám na družicové snímky a moje prvotní nadšení opadává jako prvotní žluté květy keře forsythie…
Již odmalička jsem těmhle prvotním žlutým květům říkal zlatý déšť. Už si nevzpomínám, odkud jsem to sebral, ale až teprve před několika lety mě kolega ubezpečil, že ty v jarním rozpuku žlutě kvetoucí keře nejsou zlatý déšť, ten prý kvete na nějaké jiné dřevině, ale že jsou to forsythie. Jenže, jak mě upozornil strýček Google, botanici v tom mají tak trochu hokej či přímo guláš. Forsythia se česky jmenuje Zlatice prostřední a lidově se jí říká „zlatý déšť“. Zdá se, že začínám mít hokej a guláš sakumprásk úplně ve všem, a to jsem se tak těšil na Závist.
Zlatý déšť (už tomu nebudu fakt říkat jinak) začíná obvykle padat někdy počátkem dubna. Letos se to však díky absenci ročního období jménem zima tak nějak urychlilo. Žlutí se to již teď v březnu všude kolem. Vzpomínám si, jak jsem jednou šel o polední pracovní přestávce se svým zhruba stejně starým kolegou a o jednu generaci starším váženým kolegou, jenž v té době byl ředitelem naší instituce, do nedaleké restaurace, do níž stále ještě chodím, ovšem s úplně jinými kolegy. Bylo to někdy v první půli dubna, kolem se žlutilo zlatým deštěm a pan ředitel řekl, že když začne ten zlatý déšť padat, dojde obvykle k silnému ochlazení, což se tehdy poměrně rychle stalo. A stává se to prakticky každý rok plus minus ve stejném čase, akorát letos to přišlo dříve, protože se na to zima zcela neurvale vykašlala.
Takže co teď? Mám vyrazit na Závist a nechat se opadat chladnoucím zlatým deštěm držíce v třesoucích se rukou zamžený obrázek mé starodávné čertice, anebo se na to vykašlat jako ta letošní zima a ve svém teplém příbytku ovinout své ego nějakým tlustým krčním hadrem s tím, že příští víkend, jak pějí naši slovutní meteorologové, dojde k návratu onoho sexuálně bezprizorného oteplení a já se toho neurvalého třetího mystického zážitku konečně domohu bez těch prochladlých a mokrých žlutých kvítek, a možná se dostaví i Godot, tedy chtěl jsem říct čertice?
Jak dopadne má letošní první jarní sobotěnka, je v těchto pozdních pátečních chvílích tak nějak kvantově mechanicky neurčité. Nějakou snahu ale bezpochyby vyvinu. Ať už v křesle s tím teplým TKHáčkem za krkem, anebo se studeným zlatým deštěm tamtéž pod dohledem starodávné keltské Závisti.
22.03.2014, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 35