S kulturou za fyziky

rubrika: Pel-mel


Po všech těch předchozích povídacích manévrech jsem se rozhodl, že pro střední den tohoto týdne opět předám slovo jednomu z nejúžasnějších a nejlidštějších fyziků všech minulých dob Richardu Feynmanovi, přičemž ty budoucí doby budou mít co dělat, aby se s tím nějak vypořádaly. Naposledy jsem zde prezentoval jeho trochu skromnější povídání o čichačích; dnes přicházím s o poznání méně skromnějším pojednáním o tom, kterak si poradil s dešifrováním jistého mayského rukopisu, plného koleček a tyčinek, a jak se zcela nečekaně a pro něj naprosto nepředstavitelně stal přednašečem na pro fyziky nezvykle kulturním semináři:

 

Lucifer


Nina Byersová, profesorka na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), dostala začátkem sedmdesátých let na starost fyzikální seminář. Normálně vypadá seminář tak, že přijíždějí fyzici z jiných univerzit a přednášejí o čistě fyzikálních záležitostech. Ale ji napadlo, částečně pod vlivem atmosféry té doby, že fyzici potřebují více kulturního vzdělání, takže si usmyslela, že zorganizuje něco v tomhle duchu. A jelikož Los Angeles je blízko Mexika, chtěla udělat seminář o matematice a astronomii Mayů, staré mexické civilizace. Pak si vzpomněla na profesora Ottu Neugebauera z Brownovy univerzity, odborníka na babylonskou matematiku. Telefonovala mu na Rhode Island a zeptala se ho, jestli by neznal někoho na západním pobřeží, kdo by mohl přednášet o matematice a astronomii Mayů. „Ano, znám,“ řekl. „Není to profesionální antropolog ani historik; je to amatér. Ale určitě toho spoustu ví. Jmenuje se Richard Feynman.“ Málem ji ranila mrtvice! Snaží se dodat fyzikům trochu kultury, a jediné, na co se zmůže, je přivést si k tomu fyzika!

 

O matematice starých Mayů něco vím jedině z toho důvodu, že jsem se v Mexiku postupně zcela vyčerpal při svatební cestě se svou druhou manželkou Mary Lou. Měla ohromný zájem o dějiny umění, zvláště umění mexického. Takže jsme jeli na svatební cestu do Mexika a lezli jsme na pyramidy a z pyramid; chtěla, abych ji všude provázel. Ukázala mi řadu zajímavých věcí, jako určitou příbuznost ve zpodobnění různých postav, ale po několika dnech (a nocích) vyplněných šplháním nahoru a dolů v horké a parné džungli jsem už toho měl dost.

 

V nějakém guatemalském městečku uprostřed pustiny jsme šli do muzea, kde měli ve vitríně vystavený rukopis plný podivných symbolů, obrázků, tyčinek a koleček. Byla to kopie Drážďanského kodexu (provedená jakýmsi Villacortou). Originál knihy, kterou sepsali Mayové, je uložen v drážďanském muzeu. Věděl jsem, že tyčinky a kolečka jsou čísla. Když jsem byl malý kluk, vzal mě otec na newyorský mezinárodní veletrh, kde vystavovali zrekonstruovanou mayskou svatyni. Vzpomněl jsem si, že mi říkal, jak Mayové objevili nulu a vymysleli mnoho zajímavých věcí. V muzeu kopie kodexu prodávali a já jednu koupil. Na každé stránce bylo nalevo faksimile textu kodexu a napravo jeho popis a částečný překlad do španělštiny.

 

Miluju hádanky a kódy, takže když jsem uviděl kolečka a tyčinky, napadlo mě: Ať je nějaká legrace! Zakryl jsem španělštinu kusem žlutého papíru a v pohodlí hotelového pokoje jsem si začal hrát s dešifrováním mayských koleček a tyčinek, zatímco moje žena celý den šplhala nahoru a dolů po pyramidách. Rychle jsem přišel na to, že jedna tyčinka se rovná pěti kolečkům, jaký je symbol pro nulu a tak dále. Trochu déle mi trvalo přijít na to, že tyčinky a kolečka se vždycky vyskytují poprvé ve dvacítkové soustavě, ale podruhé v soustavě osmnáctkové (čímž vznikly cykly 360). Taky jsem přišel na spoustu věcí o různých reliéfech hlav: nepochybně znamenaly určité dny a týdny.

 

Když jsme se vrátili domů, zabýval jsem se tím dál. Celkem vzato je luštění něčeho takového neobyčejně zábavné. Na začátku nevíte nic, nemáte žádnou stopu, kterou byste sledovali. Ale pak si všimnete, že určitá čísla se objevují častěji, a jejich sečtením vznikají další čísla a tak dále. Na jednom místě kodexu vystupovalo výrazně do popředí číslo 584. Bylo rozděleno na periody o velikosti 236, 90, 250 a 8. Jiné zdůrazňované číslo bylo 2920 neboli 584 x 5 (a také 365 x 8). Byla tam tabulka násobků 2920 až do 13 x 2920, načež následovaly určitou dobu násobky čísla 13 x 2920 a pak podivná čísla! Pokud jsem tomu rozuměl, byly to chyby. Teprve o mnoho let později jsem přišel na to, co vůbec znamenají.

 

Protože čísla označující dny měla spojitost s číslem 584, které bylo tak podivně rozděleno, napadlo mě, zda to není nějaká mytická perioda, která by souvisela s astronomií. Nakonec jsem zašel do astronomické knihovny a ověřil si to. Zjistil jsem, že 583, 92 dny je perioda Venuše, jak se jeví ze Země. Tím se vyjasnil význam čísel 236, 90, 250 a 8; musí to být fáze, kterými Venuše prochází. Nejprve je jitřenkou; pak nemůže být pozorována (je na odvrácené straně Slunce); potom je z ní večernice a nakonec opět zmizí (je mezi Zemí a Sluncem). Čísla 90 a 8 jsou různá, protože Venuše se pohybuje po obloze pomaleji, když je na odvrácené straně Slunce, než když prochází mezi Zemí a Sluncem. Rozdíl mezi 236 a 250 by mohl odrážet rozdíl mezi východním a západním obzorem mayské krajiny.

 

Poblíž jsem našel další tabulku, která měla periodu 11 959 dní. Ukázalo se, že to je tabulka předpovídající zatmění Měsíce. Ještě jiná tabulka obsahovala násobky 91 v klesajícím pořadí. Co znamená, jsem nikdy nezjistil (a ani nikdo jiný). Když jsem v luštění došel tak daleko, jak jsem mohl, konečně jsem se rozhodl, že se podívám na španělský komentář, abych uviděl, na co všechno jsem dokázal přijít. Byl to samý nesmysl. Tenhle symbol je Saturn, tenhle symbol je bůh – nemělo to vůbec žádnou logiku. Vlastně jsem komentář ani nemusel zakrývat; stejně bych se z něj nic nedozvěděl.

 

Začal jsem pak hodně číst o Mayích a zjistil jsem, že velkou postavou v tomhle oboru je Eric Thompson, jehož některé knihy teď mám. Když mi Nina Byersová zavolala, zjistil jsem, že jsem svou kopii Drážďanského kodexu ztratil. (Půjčil jsem ji paní Robertsonové, která ve staré bedně nějakého starožitníka v Paříži našla mayský kodex. Přivezla ho do Pasadeny, abych se na něj podíval – dokonce se pamatuju, jak jsem jel autem domů, kodex na předním sedadle a říkal jsem si: musím řídit opatrně, mám nový kodex – ale jakmile jsem se do něj pořádně podíval, uviděl jsem, že to je naprostý podvod. Po trošce námahy jsem mohl ke každému obrázku nového kodexu najít původní obrázek z Drážďanského kodexu. Takže jsem jí půjčil svoji knihu, aby si to ověřila, a nakonec jsem zapomněl, že kodex má.) Knihovnice na UCLA tedy měly spoustu práce, aby našly jinou kopii Villacortova převodu Drážďanského kodexu a půjčily mi ji. Provedl jsem všechny výpočty znova, a dokonce jsem se dostal o trochu dále, než se mi podařilo předtím: přišel jsem na to, že ta „podivná čísla“, která jsem dříve považoval za chyby, jsou ve skutečnosti celistvé násobky čísla bližšího správné periodě Venuše (583,923) – Mayové si uvědomili, že 584 nebylo zcela správné.

 

Po semináři na UCLA mně profesorka Byersová věnovala několik nádherných barevných reprodukcí z Drážďanského kodexu. O pár měsíců později mě požádal Caltech, abych udělal touž přednášku pro veřejnost v Pasadeně. Robert Rowan, obchodník s nemovitostmi, mně pro přednášku na Caltechu zapůjčil několik velice cenných keramických figurek a kamenných sošek mayských bohů. Vyvézt něco takového z Mexika bylo pravděpodobně silně nezákonné a ty věci byly tak cenné, že jsme najali ozbrojenou ochranu, aby je střežila.

 

Několik dní před přednáškou na Caltechu začal v New York Times velký rozruch kolem objevu nového kodexu. V té době byla známa existence pouze tří kodexů, z nichž ze dvou bylo obtížné cokoliv vyčíst. Statisíce jich spálili španělští kněží jako „dílo ďáblovo“. Moje sestřenice pracovala v tiskové agentuře AP, takže mi obstarala kvalitní fotografie toho, co uveřejnili v New York Times, a já pak podle nich udělal diapozitivy pro svou přednášku. I tenhle nový kodex byl podvrh. Ve své přednášce jsem zdůraznil, že čísla byla ve stylu Madridského kodexu, ale byla to čísla 236, 90, 250 a 8 – trochu velká náhoda! Ze sto tisíc knih, které původně existovaly, nalezneme další fragment a je v n m totéž jako na zbývajících fragmentech! Zřejmě to byl zas jeden z těch slepenců, které v sobě nemají nic původního.

 

Tihle lidé, kteří kopírují, nikdy nemají odvahu vytvořit něco skutečně odlišného. Když naleznete něco opravdu nového, musí se to nějak odlišovat. Pořádný podfuk by chtěl vzít něco jako periodu Marsu, vymyslet pro ni příslušnou mytologii a pak nakreslit obrázky spojené s touto mytologií, s čísly, která by odpovídala Marsu – ale ne zjevně; spíše uvést tabulky násobků té periody s nějakými „záhadnými“ chybami a tak dále. Musí dát trochu práce ta čísla vyluštit. Pak by si lidé řekli: „Podívejte! Souvisí to nějak s Marsem!“ Kromě toho by to muselo obsahovat řadu věcí, které jsou nepochopitelné a nejsou přesně podobné ničemu, co je známo. Pak by vznikl dobrý podvrh.

 

Z té přednášky o „Luštění mayských hieroglyfů“ jsem měl velkou radost. Zase jsem byl někým, kým nejsem. Lidé proudili do přednáškového sálu kolem skleněných vitrín a obdivovali v nich barevné reprodukce Drážďanského kodexu a autentické mayské památky, hlídané ozbrojenými strážci v uniformách; vyslechli dvouhodinovou přednášku o mayské matematice a astronomii od amatérského znalce (který jim dokonce řekl, jak rozeznat podvržený kodex) a pak odcházeli a znovu obdivovali vitríny. O pár týdnů později se mě Murray Gell-Mann pokusil trumfnout řadou nádherných přednášek věnovaných lingvistickým vztahům mezi všemi jazyky světa.

 

Zdroj: Richard Feynman - To nemyslíte vážně, pane Feynmane!


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
5
Lucifer * 16.04.2014, 17:40:59
Nejen ta knížka, rezy, ale i Richard Feynman byl prima - boží člověk s obrovskou myslivnou. Nevinný

rezy
4
rezy 16.04.2014, 16:44:12
jo je to Lucifere prima knížka, jak už jsme tu psal,po letech jsem si ji opět sjel od první do poslední stránky, a tak jen sleduji komentáře.
Myslím, že kdo ji ještě nečetl, stojí za to si jí někde půjčit.. Úžasný

3
gabčín alias krava alias paša (neregistrovaný) 16.04.2014, 15:19:18
Už jen půl.
900 a je vymalováno.
Filajová ze zelenými kolečky.
Doufám, že to vyjde akorát na půlnoc.
Jsem už teď tak grogy, že nevím.
Nevím, zda to vydržím.
To napjetí. C60.
Potřebuju.
Mějte.
Se.

2
gabčín odečítač plynoměrů (neregistrovaný) 16.04.2014, 10:19:53
Už jen čas mého odesláni + 941 a pak to vypukne, připravte vývrtky, a vy ženský se trocha načešte, je to votřes tagle po ránu, u toho rumpálu.
A jedééém http://www.youtube.com/watch?v=bQMNfhRhBXY&feature=youtube_gdata_player
Nebrat název doslova!
Držte si klobobobouky, jedeme skopce.

1
gabčín dedemultiplexní (neregistrovaný) 16.04.2014, 00:44:35
Snad to nevyhodí pojistky v Temelíně >
ㅎㅈㅊ
GN & SwDr

«     1     »