Neviditelný čert

Když manželka brazilského prezidenta, paní Sarah Kubitschek, opouštěla Československo, na hranici s Rakouskem se její dvě dcery daly do hovoru s příslušníkem pohraniční stráže Kubíčkem. Pro obě dívky byl tento staršina okamžitě bratrancem a paní Sarah ho pozvala do Brazílie. Myslela své pozvání vážně, a tak uvedla do značných rozpaků československého vyslance v Brazílii, když chtěla znát přesné datum návštěvy. Rozjel se byrokratický kolotoč, v němž se řešilo především to, kdo by návštěvu hradil… Psal se rok 1959.

Stella

Nezáleží na tom, odkud kdo je, ale přesto rádi slyšíme o významných rodácích, kteří zaujímali nebo zaujímají důležité společenské postavení. Ať je to Anton Cermak, zvolený roku 1931 starostou Chicaga, nebo jeho zeť Otto Kerner, guvernér státu Illinois, zvolený r. 1960. Hlásíme se i k potomkům českých přistěhovalců do Ameriky, jako byl ministr obrany v Reaganově vládě Caspar Weinberger, Clintonova ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, nebo Otto Jelinek, ministr kanadské vlády. Nejúspěšnějším nositelem českých genů mezi zahraničními státníky byl nesporně brazilský prezident JUSCELINO KUBITSCHEK DE OLIVEIRA – JK (1902 - 1976).

Jakým způsobem se dědeček Kubíčkovy matky dostal do Brazílie, není úplně jasné. Zdá se, že nejpravděpodobněji se třeboňský truhlář Jan Nepomuk Kubíček dal někdy před rokem 1830 naverbovat do brazilského Cizineckého sboru ve službách panovníka Pedra I. Verbíři slibovali ráj za mořem, ale skutečnost byla úplně jiná. Docházelo ke vzpourám a nejeden voják dezertoval. Corpo de Estrangeiros byl ostatně roku 1831 rozpuštěn.

Jan Nepomuk Kubíček byl pro obyvatele Diamantiny, kde se usadil, Janem Německým – Alemao. Oženil se s Teresou Marií de Jesus. Jeden z jejich tří synů se stal místoguvernérem státu Minas Gerais. Druhý syn, dědeček budoucího prezidenta, byl farmář. Jeho dcera se provdala za Joaa Césara Oliveiru, obchodníka s drahými kameny. Juscelino prý zdědil otcovy vlastnosti. Především potřebu obklopovat se lidmi a užívat si všech radostí života. Bohužel, Juscelino si pamatoval pouze to, že na otce nemocného tuberkulózou se děti dívaly skrz okenní mříže, aby se nenakazily.  Otec zemřel, když Juscelinovi byly dva roky. Matka pracovala jako učitelka a vlastní malé děti brala do třídy s sebou. Juscelino i jeho sestra získali velmi přísnou, důslednou výchovu.

Matka přesvědčila vedení semináře při biskupství v Diamantině, aby přijali jejího jedenáctiletého syna ke studiu. Nebylo to snadné, protože Juscelino prohlásil hned při vstupu, že nehodlá být knězem. Ale jiná střední škola blízko nebyla a seminář chlapci rozhodně prospěl. Přestal trávit čas např. házením kamenů na papoušky. Začal systematicky číst, brzy citoval celé stránky z klasiků. Vysvědčení z této školy ovšem nemělo váhu maturitního vysvědčení. A tak osmnáctiletý Juscelino odešel do Belo Horizonte, aby složil zkoušky nezbytné k práci telegrafisty. Po roce získal jak místo poštovního telegrafisty, tak složil přijímací zkoušky na medicínu. Nestudovalo se mu snadno, protože při studiu pracoval. Navíc ve čtvrtém ročníku vážně onemocněl a studia přerušil. Přesto ve 25 letech řádně odpromoval. Dva roky vykonával chirurgickou praxi. Našetřil si tolik prostředků, že se mohl vydat na zkušenou do pařížské nemocnice. Po tomto pobytu odjel na cesty – navštívil Egypt, Sýrii, Řecko, Turecko, Itálii, Vídeň, Budapešť a v září 1930 také Prahu. Dobře věděl o svém původu z matčiny strany a občas říkával: My, Češi.

Po návratu se oženil se Sarah, dívkou z bohaté, vznešené rodiny. Brzy nato došlo v Brazílii k jednomu z četných převratů a za občanské války musel nastoupit do armády také Kubitschek, jako kapitán zdravotní služby. S velkým úspěchem zorganizoval polní pohotovostní nemocnici. Dosáhl nebývalé obliby jako lékař i jako výborný kamarád. Ve zprávě o jeho práci se píše přímo, že je velmi inteligentní, skvělý improvizátor, „… povahou Slovan, klidný, velmi skromný, mimořádně disciplinovaný, odolný jako ocel… dokonale vzdělaný a vynikající chirurg…” Jeho pověst schopného organizátora vedla k tomu, že mu bylo brzy nabídnuto místo v guvernérově vládním kabinetu. Zprvu odmítl s poukazem na to, že chce být lékařem. Ale po čase nabídku přijal a jako lékař pracoval na částečný úvazek. Osvědčil se při koordinování týmové práce a při navrhování realistických alternativ rozvoje hospodářství regionu. Stával se populárním politickým činitelem. Nakonec pod nátlakem přátel vstoupil i do politické strany a při volbách do federálního parlamentu získal největší počet hlasů. Nejvíc hlasů získal od voličů z nižších vrstev. Jeho účast ve volební kampani byla značně vyčerpávající: chodil doslova od dveří ke dveřím – ve městě a v dvanácti venkovských obvodech. Ve štábu byla jeho žena, sestra a několik tet. Lidé se shromažďovali, jakmile začala výmluvná agitace… Na místě Kubitschek také rozdával léky, psal recepty, prohlížel nemocné. (Kdepak kobliha.) Jeho strana zvítězila na celé čáře.

Kubitschek tedy vstoupil do vysoké politiky v polovině 30. let, ve velmi nepříznivé době. Milióny lidí byly bez práce, hladoví venkované drancovali města. Aktivizovala se fašistická strana se silnou německou menšinou obdivující Hitlera. Do čela země se postavil Getúlio Vargas, který rozpustil senát, parlament, politické strany. Posílil prezidentské pravomoci. Vyhlásil nový stát – Estudo Novo, Vargasovu diktaturu. Ale Vargas také zabránil Hitletovým emisarům, aby v zemi uskutečňovali své veliké plány. Nástupem diktatury skončila první etapa Kubitschekovy politické kariéry. Vrátil se k lékařské praxi. Praxe vynášela velké peníze a Kubitschek začal investovat. Kupoval byty a půdu. Hodnota parcel rychle rostla. O mnoho let později začal být kvůli těmto aktivitám vyšetřován…

Když bylo Kubitschekovi 38, stal se starostou třetího největšího města v Brazílii, Belo Horizonte. Při výkonu této funkce získal nejvíc zkušeností pro budoucí práci prezidenta. Především měl vizi a dokázal řídit veliký organismus. Také město stále přirovnával k lidskému tělu a jeho řízení k operaci. Ukázal se být moderním, výkonným manažerem. Jako politik vždycky dbal na úzký kontakt s voliči všech vrstev. Později, už jako prezident, byl nepřetržitě na cestách, rozmlouval s lidmi na ulicích, nečekaně přijížděl na různá pracoviště, ověřoval si pravdivost informací. Vysloužil si přezdívku „Dokonalý hurikán“. Úspěšně se snažil o to, aby lidi sami měli zájem na zlepšení svého života. Aby se o Brazilanech nemluvilo jako dosud – že jsou líní, neschopní. V Belo Horizonte nechal vydláždit všechny ulice – i do nejchudších čtvrtí. Elektřina byla zavedena pro všechny. Zařídil čističku vody a položení nového potrubí. Vybudoval sportovní a rekreační centrum. V jednotlivých čtvrtích prosadil samosprávné organizace. Denně od 16 do 18 hodin přijímal ve svém úřadu kohokoli. Obvykle vyšel k frontě na chodbě a naslouchal jednotlivcům. Všechno se muselo zapisovat a poté úřad jednal. Jako starosta se také seznámil s architektem Oscarem Niemeyerem. Niemeyer vybudoval u Belo Horizonte kasino, klub a kostel.  (V době svého starostování, v roce 1943, se Kubitschek konečně po dvanáctiletém manželství stal otcem dcery Márcii. Později k ní adoptovali ještě Marii Estelu.)

Jak se Brazílie postavila k účasti na bojištích druhé světové války, o tom vypovídá fakt, že jako jediná jihoamerická země měla v americké armádě vlastní expediční sbor 50 000 mužů. Osvědčil se zvláště v bojích na italské frontě. Také Kubitschek za svého prezidentského působení spolupracoval s USA. Obdivoval i anglickou demokracii a prosazoval studium angličtiny.

Když po válce skončila Vargasova diktatura (Vargas si vzal život roku 1954), roku 1945 po volbách Kubitschek odchází z postu starosty a začíná uvažovat o kandidatuře na guvernéra. Během dvou měsíců navštívil 168 měst a obcí, pronesl 207 projevů, vyslechl 1032 vystoupení. Jeho volební heslo bylo: Energie a doprava. Roku 1950 zvítězil (nad svým švagrem) a stal se guvernérem Minas Gerais. Prosadil rozvojový program, progresivní daňový systém, povzbuzoval podnikání. Zrušil tzv. patronát - institut donašečů. Založil tři elektrárenské společnosti, dirigoval výstavbu kominukací, k dosavadním třem stům silničním strojům nakoupil ve Francii dalších 1 200. Když končil guvernérské období, měl jeho stát o 3 013 km silnic více. Výstavba dalších 6 000 km byla připravena. V Minas Gerais vznikl závod na výrobu ocelových trubek: Mannesmann. To vše bylo součástí plánu intenzivní industrializace, která měla změnit zemědělsko – pastevecký kraj. Pro Kubitschekův pracovní styl a nečekané kontroly pracovišť se mu začalo říkat „Tryskový guvernér“. Bohužel, guvernér také zvyšoval státní dluh. A nepodařilo se mu např. dostat na venkov učitele.

Roku 1954 Kubitschek rozjel svou prezidentskou kampaň. Urazil při ní 205 307 km. Přednesl přes 1 000 projevů. Poskytl 500 interview, v televizi absolvoval 100 pořadů a 300 besed u kulatého stolu. Jeho program se jmenoval Program cílů. Představoval 30 bodů věnovaných industrializaci a technickému vzdělávání. Zvláštní pozornost, mimo tento program, věnoval plánu vybudovat nové hlavní město, Brasílii. V říjnu 1955 Kubitschek zvítězil a stal se prezidentem. Inaugurován byl v lednu 1956. Na slavnostní inauguraci se dostavila i československá delegace vedená neblaze proslulým ministrem kultury, literárním teoretikem Ladislavem Štollem.

K plnění cílů stanovených prezidentským programem vytvořil Kubitschek po jednotlivá odvětví zvláštní Řídící skupiny. Zintenzivnila se výstavba elektráren – na uhlí, ropu i jaderných. Prudce se zvýšila produkce ropy. Výroba oceli. Výstavba dálnic – jen federálních komunikací 10 000 km. Obrovské úspěchy zaznamenal automobilový průmysl. Na venkově se začaly budovat státní nemocnice, jichž dosud bylo jen 460, ve srovnání s 2 300 soukromými. Kubitschek byl vůbec prvním brazilským prezidentem, který měl na své straně armádu. První, kdo nebyl ze své funkce sesazen. Říkali mu také „misionář“. Pravidelně totiž vystupoval v televizi a srozumitelně vysvětloval ekonomické změny a problémy spojené s brazilskou geografií – vždyť Brazílie je největší jihoamerickou zemí a mnozí občané svou vlast nikdy neprojeli...

Snažil se také kultivovat demokracii. Netajil se vzorem, který po něj představovaly Spojené státy. Ale nepovolil komunistickou stranu. Věděl o její tajné činnosti, ale komunisty nepronásledoval. V zahraniční politice uplatňoval spolupráci se Západem, avšak odmítal být „proletariátem“ Západu, rozvojovou zemí. Udržoval těsné styky se salazarovským Portugalskem - s původně mateřskou zemí.

Brasília (David Vávra - Můžeme dál… Brasilia)

Vybudování nového hlavního města je rozhodně nejdůležitější Kubitschekův čin. Tento plán byl zakotven už v ústavě z roku 1891, ale nikdo neměl k takovému kroku odvahu. Přípravné práce začaly roku 1954. Roku 1957 začala výstavba a v r. 1960 bylo město „otevřeno“. Autory projektu se stali Oscar Niemeyer a Lúcio Costa. Tempo výstavby bylo neuvěřitelné. Údajně v jednom dni vznikl nákres budovy, v druhém proběhly výpočty a stavělo se dřív, než výpočty byly dokončené. Místo dosavadního Rio de Janeira vyrostlo tisíc kilometrů daleko v pustině město, jehož budování začalo prosekáváním houštin s použitím mačet. Říká se, že to bylo dobrodružství na konci světa. Dodnes se o Brasílii diskutuje – jak o architektuře, tak o vhodném či nevhodném místě pro život. Každopádně byla roku 1987 zařazena mezi památky UNESCO.

Roku 1961 Kubitschek skončil s prezidentováním. V roce 1964 se vlády v Brazílii zase jednou chopila armáda. K nové politice patřilo i to, že bývalý prezident byl zbaven na deset let občanských práv a začal být vyšetřován pro korupci. Opustil zemi a cestoval po světě, přičemž byl všude vítán jako by byl dosud prezidentem. Naivně se přes varování přátel několikrát pokusil vrátit do vlasti, aby se znovu společensky a politicky angažoval. Roku 1976 jej dostihla smrt. Automobilová nehoda, při níž zemřel, byla jednoznačně teroristickou akcí. Dnes už je prokázáno, že šlo o součást „Operace Condor“.

A co ve Wikipedii není? Pozdní prezidentova láska ke krásné Marii Lúcii. Bylo mu 56, jí 23, když se nadosmrti zamiloval. Po deseti letech vztahu se o tajném poměru dozvěděl Mariin manžel a chtěl vše vyřešit s pistolí v ruce – ale rozumně se smířil se stavem věcí. Prezident milence dvakrát nabídl sňatek. Odmítla, s tím, že ho bude i tak vždycky milovat. Jinak to ovšem viděla Kubitschekova manželka, paní Sarah. „Jediné východisko, které vidím, je rychlá smrt. Již nevím, jak ovládat tu žumpu ve mně samém, když slyším tu zuřivou kadenci jejího hlasu, neutuchající, nepřátelskou, jak mě obviňuje.“ Zapsal si do deníku. Deníky manželka po jeho smrti zničila, ale kopie už byla mezitím pořízena….

Zdroj: Brož, Ivan: Kubitschek (Drama života a záhadné smrti prezidenta Brazílie českého původu), Reti, Šternberk 2002

28.05.2014, 00:00:14   Publikoval Luciferkomentářů: 16