Svatým se zhusta stávalo, že mívali různá vidění. Rozmlouvali s Bohem nebo s Kristem, jiným bylo prostřednictvím různých vizí dopřáno pocítit velkolepou sounáležitost se vším živým a s celým vesmírem. Je zajímavé, že sv. Jiří, s nímž se „vidění“ spojuje nejčastěji, je prý historicky nedoloženou postavou. Ač jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků, byl dokonce na čas ze seznamu svatých vyškrtnut. Přitom je tento římský voják z Anatolie (asi 5. století) patronem osmi zemí i patronem velikých měst. V Erbenově Zlatovlásce (Jiříku, Jiříku…) Jiřík vítězně bojoval s drakem a osvobodil princeznu. Ale zatímco se Jiří v pohádce oženil, historický Georgius, který prý opravdu absolvoval podobný zápas, byl sťat pro svou neochvějnou křesťanskou víru.
Stella
O Jiřím se v našich zemích četlo až do 19. století v jedné z nejoblíbenějších knížek lidového čtení. Český text o něm vznikl už před rokem 1450, nepochybně na základě latinské skladby Visio Georgii, která byla napsána o sto let dříve. Zdá se, že inspirací pro ni byla jak Vergiliova Aeneis, tak Dantova Božská komedie. V době, kdy se otázka autorství nepociťovala jako choulostivá záležitost, žil příběh o putování záhrobím svým životem. O oblibě tohoto námětu svědčí naše často užívané: Jsem jako v Jiříkově vidění. Ale pochybuji, že by se naše vize byť jen blížily tomu, co viděl bájný Jiří. K tomu nám chybí jeho víra, pokora, neochvějnost a - fantazie autora. Taky jsme málo svatí…
Jiří byl uherský šlechtic, který dokázal být v boji s nepřítelem velmi krutý. Sám zabil nejméně 200 lidí. Jednoho dne v bdělém stavu zažil návštěvu sv. Ducha a pochopil, jak velký je hříšník. Odešel do Říma a přijal pokání. To mu však bylo málo, proto se rozhodl co nejvíc sám sebe potrestat a upevnit svou víru. Mniši u sv. Jakuba mu poradili, aby šel do kláštera sv. Marie mezi horami. Po pěti měsících pobytu cítil, že jeho duše stále není očištěna. Mniši mu vyprávěli o Očistci sv. Patrika (St Patrick's Purgatory).
A tak se Jiří vydal na cestu do Irska a v klášteře sv. Patrika požádal o povolení vstoupit do očistce. Po náležité zpovědi a půstu mu mniši uspořádali obřad, v němž každý detail připomínal pohřeb. Potom Jiřího odvedli do ostrovní kapličky, v níž byl poklop podobný vchodu do sklepa. Jiří lehce odvalil těžké kameny, které poklop zabezpečovaly, a v naprosté tmě sestoupil po točitém schodišti možná až 3 kilometry hluboko. Ukázalo se světlo a malé dveře. Za nimi pak Jiří prožil své první vidění z třiceti. Ocitl se na krásném poli s bílou kaplí. Když se pokorně pomodlil, přišli k němu tři muži, každý oblečený v bílé roucho. Jiří si nebyl jist, zda ti tři muži nejsou ve skutečnosti jeden – tak si byli podobní. Vysvětlil jim, že hledá boží milost. Varovali jej, že nemůže snést hrůzy, které ho čekají. Ale když viděli Jiříkovu pravou zbožnost, požehnali mu a poradili mu slova, kterými se má ubránit při setkání s ďáblem. Než se s Jiřím rozloučili, velice sladce zpívali o Kristově utrpení.
Ve druhém vidění kráčel Jiří po cestě, kterou lemovalo tři tisíce ďáblů. Vzali na sebe podobu lvů, medvědů i jiných zvířat. Bili se mezi sebou a vypouštěli na cestu oheň. Všichni páchli. Jeden z nich nabídl Jiřímu zlato, stříbro a neomezenou moc, když uzná, že Kristus byl největší hříšník. Ale Jiří mu odpověděl, tak, že všechny jeho lži o Ježíši vyvrátil. Ďábel Jiřího uvrhl do ohně. Když už Jiří pozbyl smyslů, boží milost ho uzdravila a vyvedla z ohně. Ďáblové vzteky zařvali na celý svět.
Třetí vidění přivedlo Jiřího mezi dva tisíce rytířů na koních. Byli to ti, kteří před smrtí odstoupili od víry. Nyní totéž nabídli Jiřímu, s vyhlídkou na věčné radovánky v rytířských kláních. Jiří se obrátil ke Kristu a jezdci se propadli do země.
Čtvrté vidění je jedno z nejzajímavějších. To Jiří na překrásném místě potkal nevídanou krasavici a dvě stě panen okolo ní. Krásná paní přistoupila k Jiříkovi a ptá se ho, co ho přivedlo tak daleko. Tu si Jiří všiml, že krasavice má jednu nohu volskou a druhou koňskou, obě obnažené nad kolena (!). Vysvětlil té paní, že hledá milost boží. Ona mu řekla, aby nebyl bláhový a raději se s ní oženil. Jiří se obrátil k Bohu a ďábel v podobě panny zmizel. Zbyl po něm jen - dým a smrad.
A následují vidění, v nichž postupně Jiřímu nabízejí, aby zapřel svou víru: kněží a biskup, Jiříkův otec a bratři, mniši františkáni (těch bylo 500). To všechno byli převtělení ďáblové. Právě tak se satan vtělil do trhovců, kteří lákají nebohého rytíře na jídlo, pití, krásné zboží. Chudák Jiří potkal i svou milou, málem uvěřil… Od jedenáctého vidění se Jiří stává svědkem hrozných pekelných muk. Ani tady si autor neodpustí číselné údaje – tisíc ďáblů mučí duše v jenom výjevu, v jiném se do hrnce se žhavou smůlou, sírou a olovem vejde až 300 duší.
Až v 16. vidění se Jiří setká s archandělem Michaelem a od 20. vidění už jdou konečně rájem. Ráj je rozkvetlá louka, na ní hora z drahých kamenů a kolem zástupy zpívajících andělů. Připomínají procesí církve svaté. Ve dvacátém sedmém vidění se v trůnní síni Jiří potkává se samotným Kristem a s Pannou Marií. Prosí je o zbavení pekelných muk, o osvobození duše své matky z očistce, o znalost dne své smrti a o vstup do nebe. Dozvíme se zde např., že někdy už deset mší, ale lépe dvacet, třicet, stačí, aby člověk byl do nebe přijat. Dobrá je každá svatá almužna. Předposlední vidění se obrací k aktuální světské skutečnosti. Jiří dostal za úkol, aby promluvil s papežem a s panovníky o sjednání míru.
Jiří se vrátil zpět mezi mnichy za 24 hodin. Nemohli ho poznat – byl mladý a krásný, na hlavě měl zářící korunu, v ruce zlatý kříž.
Tolik k nejpůvodnějšímu Jiříkovu vidění. Docela jinak zpracoval téma Josef Kajetán Tyl. Jeho Jiříkovi se v noci zdá, že zkouší zbohatnout, získat jinou nevěstu, než tu, která ho má přece nejraději… Probudí se a českovlastenecky pochopí, kde je jeho místo.
Sen, blud, halucinace, iluze, mystické prožitky – věřím, že jste rádi, že dnes to bylo trochu jinak než v kontextu s činností mozkových sítí, zvláště pak temporálních oblastí mozku…
Sněte sladce!
Zdroj: Kozák, Jaromír: Nahlédnutí za oponu smrti, Fontána, Olomouc 2006
10.08.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27