Co vlastně viděl? (O Jiříkovi)

rubrika: Pel-mel


Svatým se zhusta stávalo, že mívali různá vidění. Rozmlouvali s Bohem nebo s Kristem, jiným bylo prostřednictvím různých vizí dopřáno pocítit velkolepou sounáležitost se vším živým a s celým vesmírem. Je zajímavé, že sv. Jiří, s nímž se „vidění“ spojuje nejčastěji, je prý historicky nedoloženou postavou. Ač jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků, byl dokonce na čas ze seznamu svatých vyškrtnut. Přitom je tento římský voják z Anatolie (asi 5. století) patronem osmi zemí i patronem velikých měst. V Erbenově Zlatovlásce (Jiříku, Jiříku…) Jiřík vítězně bojoval s drakem a osvobodil princeznu. Ale zatímco se Jiří v pohádce oženil, historický Georgius, který prý opravdu absolvoval podobný zápas, byl sťat pro svou neochvějnou křesťanskou víru.

 

Stella


O Jiřím se v našich zemích četlo až do 19. století v jedné z nejoblíbenějších knížek lidového čtení. Český text o něm vznikl už před rokem 1450, nepochybně na základě latinské skladby Visio Georgii, která byla napsána o sto let dříve. Zdá se, že inspirací pro ni byla jak Vergiliova Aeneis, tak Dantova Božská komedie. V době, kdy se otázka autorství nepociťovala jako choulostivá záležitost, žil příběh o putování záhrobím svým životem. O oblibě tohoto námětu svědčí naše často užívané: Jsem jako v Jiříkově vidění. Ale pochybuji, že by se naše vize byť jen blížily tomu, co viděl bájný Jiří. K tomu nám chybí jeho víra, pokora, neochvějnost a - fantazie autora. Taky jsme málo svatí…

 

Jiří byl uherský šlechtic, který dokázal být v boji s nepřítelem velmi krutý. Sám zabil nejméně 200 lidí. Jednoho dne v bdělém stavu zažil návštěvu sv. Ducha a pochopil, jak velký je hříšník. Odešel do Říma a přijal pokání. To mu však bylo málo, proto se rozhodl co nejvíc sám sebe potrestat a upevnit svou víru. Mniši u sv. Jakuba mu poradili, aby šel do kláštera sv. Marie mezi horami. Po pěti měsících pobytu cítil, že jeho duše stále není očištěna. Mniši mu vyprávěli o Očistci sv. Patrika (St Patrick's Purgatory).

 

A tak se Jiří vydal na cestu do Irska a v klášteře sv. Patrika požádal o povolení vstoupit do očistce. Po náležité zpovědi a půstu mu mniši uspořádali obřad, v němž každý detail připomínal pohřeb. Potom Jiřího odvedli do ostrovní kapličky, v níž byl poklop podobný vchodu do sklepa. Jiří lehce odvalil těžké kameny, které poklop zabezpečovaly, a v naprosté tmě sestoupil po točitém schodišti možná až 3 kilometry hluboko. Ukázalo se světlo a malé dveře. Za nimi pak Jiří prožil své první vidění z třiceti. Ocitl se na krásném poli s bílou kaplí. Když se pokorně pomodlil, přišli k němu tři muži, každý oblečený v bílé roucho. Jiří si nebyl jist, zda ti tři muži nejsou ve skutečnosti jeden – tak si byli podobní. Vysvětlil jim, že hledá boží milost. Varovali jej, že nemůže snést hrůzy, které ho čekají. Ale když viděli Jiříkovu pravou zbožnost, požehnali mu a poradili mu slova, kterými se má ubránit při setkání s ďáblem. Než se s Jiřím rozloučili, velice sladce zpívali o Kristově utrpení.

 

Ve druhém vidění kráčel Jiří po cestě, kterou lemovalo tři tisíce ďáblů. Vzali na sebe podobu lvů, medvědů i jiných zvířat. Bili se mezi sebou a vypouštěli na cestu oheň. Všichni páchli. Jeden z nich nabídl Jiřímu zlato, stříbro a neomezenou moc, když uzná, že Kristus byl největší hříšník. Ale Jiří mu odpověděl, tak, že všechny jeho lži o Ježíši vyvrátil. Ďábel Jiřího uvrhl do ohně. Když už Jiří pozbyl smyslů, boží milost ho uzdravila a vyvedla z ohně. Ďáblové vzteky zařvali na celý svět.

 

Třetí vidění přivedlo Jiřího mezi dva tisíce rytířů na koních. Byli to ti, kteří před smrtí odstoupili od víry. Nyní totéž nabídli Jiřímu, s vyhlídkou na věčné radovánky v rytířských kláních. Jiří se obrátil ke Kristu a jezdci se propadli do země.

 

Čtvrté vidění je jedno z nejzajímavějších. To Jiří na překrásném místě potkal nevídanou krasavici a dvě stě panen okolo ní. Krásná paní přistoupila k Jiříkovi a ptá se ho, co ho přivedlo tak daleko. Tu si Jiří všiml, že krasavice má jednu nohu volskou a druhou koňskou, obě obnažené nad kolena (!). Vysvětlil té paní, že hledá milost boží. Ona mu řekla, aby nebyl bláhový a raději se s ní oženil. Jiří se obrátil k Bohu a ďábel v podobě panny zmizel. Zbyl po něm jen - dým a smrad.

 

A následují vidění, v nichž postupně Jiřímu nabízejí, aby zapřel svou víru: kněží a biskup, Jiříkův otec a bratři, mniši františkáni (těch bylo 500). To všechno byli převtělení ďáblové. Právě tak se satan vtělil do trhovců, kteří lákají nebohého rytíře na jídlo, pití, krásné zboží. Chudák Jiří potkal i svou milou, málem uvěřil… Od jedenáctého vidění se Jiří stává svědkem hrozných pekelných muk. Ani tady si autor neodpustí číselné údaje – tisíc ďáblů mučí duše v jenom výjevu, v jiném se do hrnce se žhavou smůlou, sírou a olovem vejde až 300 duší.

 

Až v 16. vidění se Jiří setká s archandělem Michaelem a od 20. vidění už jdou konečně rájem. Ráj je rozkvetlá louka, na ní hora z drahých kamenů a kolem zástupy zpívajících andělů. Připomínají procesí církve svaté. Ve dvacátém sedmém vidění se v trůnní síni Jiří potkává se samotným Kristem a s Pannou Marií. Prosí je o zbavení pekelných muk, o osvobození duše své matky z očistce, o znalost dne své smrti a o vstup do nebe. Dozvíme se zde např., že někdy už deset mší, ale lépe dvacet, třicet, stačí, aby člověk byl do nebe přijat. Dobrá je každá svatá almužna. Předposlední vidění se obrací k aktuální světské skutečnosti. Jiří dostal za úkol, aby promluvil s papežem a s panovníky o sjednání míru.

 

Jiří se vrátil zpět mezi mnichy za 24 hodin. Nemohli ho poznat – byl mladý a krásný, na hlavě měl zářící korunu, v ruce zlatý kříž.

 

Tolik k nejpůvodnějšímu Jiříkovu vidění. Docela jinak zpracoval téma Josef Kajetán Tyl. Jeho Jiříkovi se v noci zdá, že zkouší zbohatnout, získat jinou nevěstu, než tu, která ho má přece nejraději… Probudí se a českovlastenecky pochopí, kde je jeho místo.

 

Sen, blud, halucinace, iluze, mystické prožitky – věřím, že jste rádi, že dnes to bylo trochu jinak než v kontextu s činností mozkových sítí, zvláště pak temporálních oblastí mozku…

 

Sněte sladce!

 

Zdroj: Kozák, Jaromír: Nahlédnutí za oponu smrti, Fontána, Olomouc 2006


komentářů: 27         



Komentáře (27)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

12 Pro Stellu i Astru 2:
Starý kocour (neregistrovaný) 10.08.2014, 16:22:09
Potěšilo mě, že zdaleka nejsem sám, koho nesemlel věk. Kdo se prostě odmítl nechat semlít.

Říkam si: ...nebýt těch občas bolavých kloubů a prořídlých šedých vlasů, tak snad nikdo nepozná, že jsem už delší dobu "prdůch"... Ale to všechno se dá vyřešit občasným Brufenem a plátěnou čepicí se štítkem. Mrkající (Aspoň mi už neříkají "mladý pane"!)
Jsem rád na světě ve svém nynějším postavení - kdy dělám jen to, co se mi líbí a mohu si konečně dovolit odmítnout práci nudnou nebo nepříjemnou, protože "důchod to jistí". Nemusím už nikomu poroučet a tedy ani za nikoho odpovídat. Jsem svým pánem.
Netušil jsem, že budu na stará kolena v podstatě až tak spokojený. Zdraví celkem ujde a tak bych byl rád, aby mi to tak vydrželo co nejdéle.

Což pochopitelně - v nemenší míře - přeji i vám, Hvězdy Neviditelného Pekla! Úžasný

Chudák Lucifer. My se mu tady vybavujeme a majitelem hospody je on. No - až toho bude moc, tak nás vymaže a bude vymalováno eee...vymazáno.
Mlčící

astra2
11
astra2 10.08.2014, 13:29:43
Žlučovitý staříku. Nejdřív jen tak odhadem - do staříka máte ještě hodně málo nakročeno, tak se nevytahujte, ovšem trénování není nikdy na škodu. Do boje má jít člověk připravený. A já vídím, že si počínáte vzorně. Případ s máslem je toho znamením. To popubertí chování znám důvěrně. Umím totiž celkem nádherně pískat a to tak, že vůbec nemusím špulit pusu. Takže občas, když jsem v dobrém stařeckém rozmaru, provokuju kolemjdoucí pískáním rozmarných melodií. Třeba jdu za někým a pískám, ten někdo se otočí, přehlídne mě jak krajinu a pátrá, kde že se ten pištil nachází. To mě baví S vyplazeným jazykem

astra2
10
astra2 10.08.2014, 13:22:14
Nejsi sama, Stello, též mě je za ledacos možno dobře uchytit. To dělají ty karamely. Sedeme se, spěchej, nejpozději ve 20.00. Bude tam nátřesk. Poznáš mě podle rudé růže ve vlasech. Bude sice už notně zvadlá, ale furt to bude růže! S vyplazeným jazykem V těchto případech se loučíme slovem - naschle !! Ahoj

Stella
9
Stella 10.08.2014, 12:53:02
Astro,
geocaching je pro nás jako stvořený. Na Šerlichu je pěkně a - pokud jde o vrstvy izolace od zemské kůry - aspoň já jsem dobrý samozásobitel. Tak nashle!

Stella
8
Stella 10.08.2014, 12:49:10
Nadhled, odstup, leckdy také podhled. Vypěstovat si je,včetně sebepřesvědčování: Teď mlč! - to je pořádná facha. -
Fandím si občas tak, že si potichu říkám: Tohle jsou mí vrstevníci?! Odmítám! Ona je stejně stará? To není možný!
A nepochybuji ani na minutu,že oni si myslí totéž. Určitě ovšem je na místě právě ten MŮJ údiv... Mrkající
Ti pánové u vozíků a másla jsou ještě v pubertě - nebo už zase. Budiž jim přáno. I těch 5 Kč - zisk ne jedné kostce dobře uleželého másla.

7 Žlučovitý stařík, Stello!
St. Kocour (neregistrovaný) 10.08.2014, 12:08:06
Tenhle postoj, dobře zažitý a zpracovaný jednak způsobuje, že tu část svého já už dlouho dobře znáte a nepřekvapuje vás, můžete poznat, kdy z vaší povahy vylézá ven a včas mu tak zabránit v akci, která by nebyla ani pěkná, ani dobrá a navíc máte skvělou vnitřní výmluvu - "co se mnou..."
===
Navíc pohled na jiné "jednovrstvé" žlučovité staříky ve vás vyvolává tichou a škodolibou zábavu - třeba, když před hyper/super/marketem nejdou vozíky od sebe a pán mého věku roztáčí svůj samonabuzovací vztek málem k infarktu. Nebo když mu jiný/jiná vezme před nosem z mrazícího pultu poslední zlevněné máslo. To jsou scénky!
Je to trapné, ale já se dost často cítím "těsně po pubertě" a musím se kontrolovat, abych byl aspoň v částečném souladu vzezření a chování.

Dostat "žlučovitého staříka" do podoby ovladatelné role mi ale dalo fakt dost práce...

Více než půl století to trvá! Mrkající

astra2
6
astra2 10.08.2014, 11:12:54
Blízký park zvaný Grébovka možná bude v obležení, ale protože nemám karimatku, odložit se tam nepůjdu Mrkající Mně stačí:


http://www.geocaching.com/geocache/GC55WV9_perseidy-2014

Stella
5
Stella 10.08.2014, 09:01:27
Kdyby zůstalo jen u nebeského divadla, bohatě by mi takový druh Jiříkova vidění stačil.
Astro2, nelehej do trávy v blízkém parku. I když by se tam blízkých osob našlo! Mrkající

St. Kocoure, jako žlučovitý stařík od dětství máte krásný náskok! Co lidí se k tomu musí dlouze propracovávat! Mrkající

astra2
4
astra2 10.08.2014, 08:36:18
V dnešní noci můžeme všichni prožít Jiříkova vidění. Kdo má osobu blízkou, bafněte se na ruce a lehněte večer do trávy. Budou k vidění kouzla. Mít pod hlavou Zemi a nad hlavou nebesa... Kosmos je kouzlo největší! S vyplazeným jazykem

Stella
3
Stella 10.08.2014, 08:12:26
Ten původní text je jednoznačně církevní propagandou. Proto taky vznikl. Ale tehdy - ne že by jí chtěl sloužit dnešní článek. Každá doba láká nějak jinak, na něco jiného, cíl je stejný - vymáčknout z naivky co nejvíc. Obzvlášť zábavné tam bylo připomenutí, jak se lze vykoupit z těch naturalisticky popisovaných hrůz.
Já jsem se dosud domnívala, že to rčení znamená nějaký jednotlivý výjev vyjadřující překvapení.
Přeji pěknou srpnovou neděli!
P. S. Takový náš světec - z Turecka...

astra2
2
astra2 10.08.2014, 07:19:00
Mám to asi jako St.Kocour. Moje Jiříkova vidění vypadají ale úplně jinak - a škoda, že se můj milý nejmenuje Jiří. Toho vidím ze všech nejraději.Též jsem po každém našem setkání krásnější! S vyplazeným jazykem

1 Tak, Stello, tak...
St. Kocour (neregistrovaný) 10.08.2014, 00:21:00
jsem asi první, kdo si přečetl pojednání o "Jiříkově vidění" - předtím jsem to znal jen jako bonmot - ustálený výraz.
Ale musím konstatovat, že mi to nápadně připomíná "procírkevní propagandu". Tedy nic pro mě. Jakákoliv propaganda totiž ve mě vyvolává vztek - že jsem považován za idiota.
===
Co se mnou - starý žlučovitý stařík jsem už od dětství... Mrkající

«   1    2     »