Neviditelný čert

Svobodná vůle a politická manipulace) se tento neuropatolog zabývá i svobodnou lidskou vůlí. Určitě znáte lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou přímí, čestní, nekompromisní – ale jejich skutky vypovídají o pravém opaku. Podle odborníků se tohoto omylu dopouštíme všichni. A když se ještě k tomu dočtete, že mozek už ví, co provedete, a teprve pak vyšle elektrický signál, abyste podlehli iluzi, že jste se k něčemu o své vůli rozhodli (interval je málem tak dlouhý – u mne tedy určitě – jako doba od cvaknutí vypínačem k rozsvícení úsporné žárovky), pak je to přímo k zlosti.

Stella

Huntingtonovu nemoc. Postupně se naruší poznávací funkce i citový život. Tzv. choreatické pohyby doprovázejí i tanec sv. Víta. Tyto pohyby nezávisí na naší vůli, přesto si člověk obvykle myslí, že je vykonává proto, že je vykonávat chce. S podobnými projevy se potkáme i u  

Parkinsonovy nemoci se projevuje chybné zásobování bazálních ganglií dopaminem.) Při syndromu odcizené ruky je pod volní kontrolou jen jedna ruka, druhá si „dělá, co chce“. Existuje i syndrom opomíjení, při němž nemocný považuje svou končetinu za cizí a snaží se jí zbavit. Známé jsou i fantomové jevy, kdy bolí končetina, o niž člověk přišel. Ale nepřišel o oblast mozku, která z ní dostávala informace a řídila její pohyby. Někteří schizofrenici trpí bludem, že pohyby, které vykonávají, řídí někdo jiný. A nakonec – při tzv. syndromu blížící se smrti nebo v krajní životní situaci může nastat pocit, že se člověk vznáší nad svým tělem. Z experimentů se zdravými i ze zkušeností s nemocnými vyplývá stejné: pohyby jsou pod kontrolou neuronálních sítí a jejich činnost se z větší části neděje vědomě.

Jakkoli svobodná vůle zajímá především filozofy, biologové se většinou kloní k názoru, že je to normální biologická vlastnost, žádné tajemství nebo mimořádný dar. Vědecký pojem svobodné vůle – volního rozhodování – je kvantitativní, ne kvalitativní pojem. Nemáme se ptát, zda máme svobodnou vůli, ale máme se ptát, kolik jí máme. Svobodná vůle je volbou mezi nutnostmi. Ve stejném prostředí se živočich může chovat odlišně, často volí podle náhody. Právě tento druh svobody je první složkou svobodné vůle. Druhou složkou je rozhodnutí, kterou z nabízených možností zvolíme.

František Koukolík cituje slova H. Melvilla z Bílé velryby. Spisovatel sleduje, jak probíhá pletení rohože, naprosto mechanická práce:

Tam ležela upevněná vlákna osnovy, vystavená jen jedinému, stále se opakujícímu, neměnnému záchvěvu, a tento záchvěv stačil jen propustit jiné vlákno tažené napříč, až se potom spojilo s druhým vláknem. Ta osnova mi připadala jako nutnost: tady, uvažoval jsem, si sám posunuji člunek a vetkávám svůj vlastní osud do těch nezměnitelných vláken…

<p style="\&quot;text-align:" justify;\"=""> Zdroj: Koukolík, František – Laplaceův démon (O svobodné vůli), Nejspanilejší ze všech bohů, Karolinum, Praha 2012

23.08.2014, 22:09:20   Publikoval Luciferkomentářů: 0