Veřejné psí záchodky a mimikry

rubrika: Pel-mel


Tento víkendový příspěvek je klasickou luciferovinou, jako třeba ten těsně před mým metrovým pádem, který se zabýval Islámem. Při jeho četbě si jistě velmi odpočinete, jelikož o víkendu nemá smysl nic lepšího než třeba rekreovat se na psích záchodcích dělat. Komu typické luciferoviny způsobují záchvaty žaludečních vředů, takže si moc neodpočine, ať to radši nečte a na psí záchodky se odebere s nějakou mnohem libější tiskovinou ihned.

 

Lucifer


Mezi mou ubikací a nedalekou stanicí metra, kam se v dopoledních hodinách pracovního týdne přesouvám, abych byl podzemními prostorami dovezen až k areálu, v němž se nachází mé pracoviště, je kulaté náměstí zasvěcené slunci, z pohledu mého dopoledního přesunu je vpravo novodobý kostelíček sv. Prokopa a vlevo poměrně velká a prázdná louka. Přes tu louku vede šikmo chodníček (už jsem tady na něj vzpomínal) přímo ke vstupu do stanice metra.

 

Nyní musím vložit jedno malé vysvětlení:

 

Pro své bydliště, domov, v němž nacházím své niterné zázemí, azylový prostor, léčivou oázu v nevlídné poušti atd., jsem už zde několikrát použil slovo „ubikace“. Možná vám toto označení domova může připadat příliš syrové, neútulné a pohrdlivé. Nepoužívám ho proto, že bych se ve své domovské oáze necítil útulně, ale z poněkud jiného důvodu. Tenhle pro domov citem příliš neoplývající výraz mě poprvé zaujal při četbě sci-fi románu Non-Stop od Briana W. Aldisse, na který jsem tady upozornil v příspěvku Non-Stop. V druhé citaci tam (z úvodu knížky) je řečeno, proč mě tento termín tak zaujal. Ano, v přeneseném slova smyslu si někdy připadám jako ve zbloudilém projektu, jako na kosmické lodi, jejíž posádka se transformovala do stavu, s kterým se v tomto projektu založeném na jistě velmi úžasné a přínosné myšlence nepočítalo. Teď je tato loď, v níž žijeme, zakotvená na jakési „oběžné dráze“ a původní autoři onoho projektu nás nenápadně a zpovzdálí udržují při životě, přičemž stále netuší, co s našimi zkomoleninami mají vlastně dělat. My jsme ta posádka a nežijeme ve skutečných domovech, ale v umělých ubikacích.

 

A teď zpět k načatému tématu.

 

Ta louka je zajímavá pouze jenom tím, že kromě nepříliš bujného travního porostu a čtyřdlaždičkového šikmého chodníčku na ní nic není. Proč? Tahle otázka mě zaujala už před řadou let, jelikož v tom prázdném, pustém prostoru občas fouká silný vítr, jemuž v jeho řádění nic nebrání a cesta do stanice metra začíná být tak trochu obtížná. Jednou mi to nedalo a položil jsem dotaz na radnici, která se u onoho náměstí a nedaleko té louky rovněž nachází. Odpověď zněla, že je to chráněná krajinná oblast. Zajímavé.

 

Nedaleko odtud protéká Prokopský potok, jehož horní, ještě mělká část je proměněna v místní Centrální park, zatímco dolní, již hluboká část, která začíná asi kilometr od sluneční louky, je chráněná krajinná oblast nazývaná Prokopské údolí. Možná je chráněný i Centrální park, nevím, ale proč má být tato část chráněné krajinné oblasti tak neútěšně pustá? Budovy by se na ní asi stavět neměly, ale proč tam nejsou stromy a křoviny udržované stejně jako v Centrálním Parku? Ale ani kdyby tam postavili jeden nebo dva obytné či jinak zaměřené objekty a celé to obsypali stromovím, křovím a nejrůznějšími květinovými ostrůvky, bylo by to z hlediska chránění krajiny mnohem užitečnější než tato nevlídná pustina.

 

Na skutečný důvod, o němž jsem sice už nějaký čas uvažoval, jsem narazil nedávno v jiném městě, kde jsem si všiml, že nějaká taková louka je označena jako psí záchodek. Evidentně tomu slouží i ta naše, jelikož se na ní často prohání několik psů, kteří přitom ze sebe zcela volně a svobodně uvolňují finální výsledky svého trávicího procesu. Z času na čas se na louce objeví takové zařízení, které ty psí exkrementy vyluxuje. Kdyby tam byly nějaké objekty, stromy, křoviny atd., tak by úklid tohoto psího záchodku byl mnohem složitější. Takhle to prostě řidič toho exkrementního vysavače sjede jako kombajn na poli, a je hotovo. Tedy hotovo je jen jednou za čas, jinak je to skladiště psích exkrementů.

 

Na co si tu vlastně hrajeme? Proč tam není tabule s jasným sdělením, že kolem šikmého chodníčku na metro se nachází veřejný psí záchodek? Proč mi na radnici nakukali, že je to chráněná krajinná oblast? Jistě, i psí záchodek můžeme s jistým nadhledem považovat za jakousi chráněnou krajinnou oblast, tedy pokud ten neduživý travní porost posypaný psími exkrementy, což je bezpochyby obojí zcela přírodní, považujeme za jakousi krajinu. To bychom ale mohli i veřejné lidské záchodky považovat za krajinu, a vlastně i chráněnou, že?

 

Před pár dny, již takto poučen, jsem kráčel šikmých chodníčkem přes krajinu veřejných psích záchodků, a co nevidím: v trávě kousek od chodníčku polehával nějaký týpek, kousek dál si hrály děti a na jednom konci byl vybudován menší areál letního kina. Ano, tímto a jistě i mnohým jiným způsobem mohou lidé trávit volný čas na veřejných psích záchodcích. Možná ale netuší, že zrovna tam ho tráví.

 

A tak jsem v zadumání dorazil do nástupní metrové stanice, abych se přepravil z mé ubikace na mé pracoviště, přičemž jsem v pozdních večerních či spíše nočních hodinách nesepsal nejprve to, co jste si právě přečetli, ale něco jiného, což s tím ale souvisí. Asi to není tak šikovně napsáno, ale bez jakýchkoli dodatečných úprav vám ten filosoficky obecně pojatý dodatek k předchozímu textu předkládám:

 

Elementární pravidla slušnosti a vzájemného respektu sepisujeme jako mimikry. Něco jako Putinovo Rusko, které se tváří, že jihovýchodní Ukrajinu nedobývá, stejně jako předtím Krym, aby své okolí nepopudilo až tak, že by mu v dobytí jihovýchodní Ukrajiny zabránilo. Je to taková zajímavá deprivantní úchylka, kdy jedinec, popřípadě celé stádo jedinců, se tváří, naprosto svobodně, ne už pod knutou totalitního režimu, jako že to samozřejmě ANO, ale na to samozřejmé ANO kašle či kašlou nejen zcela zvysoka, ale s patologickým nadšením to, co navenek prohlašují, popírají a znásilňují v pravý opak.

 

Obyvatelé této zemičky si ale povětšinou nejspíš neuvědomují, že se chovají jako naprostí schizofrenici. Anebo ano? Protože chápou, že by si bez těch patologických mimiker v okolním světě neškrtli? Anebo jsou jen tak sami od sebe vygumovaní?

 

Vždyť stačí tak málo. Domluvit se na základních pravidlech našeho soužití, napsat je zcela zřetelně na tabuli, a bez jakéhokoli úbytku své suverenity těch pár pravidel ctít v zájmu všech. Ne. Na tabuli napíšeme, naprosto svobodně a bez totalitního tlaku, že třeba v metru se nežere, a pak tam žereme s pocitem, že jsme si tak nějak svobodně a bez respektu k nějakým kecům (de facto našim vlastním) to žrádlo narvali do čumáku.

 

Když chceme v tom metru žrát, tak to sakra napišme na svou vlastní svobodnou tabuli. Tváříme se jako borci, kteří mohou vše, co se jim v mozku vylíhne, ale přitom žvaníme, že ne? No to snad NE!!!

 

Nikdo nám neporoučí, co si na svou tabuli máme napsat, a když se naprudí týpci v Bruselu, můžeme je poslat do putinovské zadele. Na Hradě máme prezidenta, který s tím nebude mít žádný problém. Tak proč tak stupidním způsobem masturbujeme do vlastní kapsy? Myslíme si, že svými mimikry lžeme a exkrementálně si ulevujeme do cizích, okolních kapes, ale ten psí záchodek smrdí v naší kapse. Nejenže smrdí, ale my se v tom námi tak nadšeně s pocitem naprosté totalitní svobody vybudovaném septiku válíme a topíme jako pátá cenová na Titaniku. Proč? Nevím. Vlastně vím, ale má pozorování a z nich učiněné závěry v tom septiku mizí zcela spolehlivě jako ty načinčané mimikry.


komentářů: 47         



Komentáře (47)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

32 Dance Me To The End Of Love
mefi (neregistrovaný) 13.09.2014, 23:05:37

Leonard Cohen - Dance Me To The End Of Love

http://youtu.be/IEVow6kr5nI?list=RDbmMGPkNbE5c

Ospalý


31 Pro Stellu:
Starý kocour (neregistrovaný) 13.09.2014, 22:54:51
Nohanvica i já jsme \"z kraju razovitego\" dokonce i rodem. A oba jsem už poněkud \"přešlí mrazem\", takže mnohé věci, které jiné iritují sice registrujeme, ale nepovažujeme je za to nejdůležitější na světě. Ale tady, mezi \"intoši\" jsem provedl autocenzuru. Nicméně zkuste pochopit tohle.

https://www.youtube.com/watch?v=eIct9dw65cY

Když před časem po Nohavicovi \"vyjel\" Jarda Hutka (protože nemohl prodat ani malé koncerty a Nohavica naopak nestíhal), že byl \"spolupracovník\" STB, napsal jsem Jarkovi SMS, abych ho potěšil. Odpověděl mi taky SMS: \"On (Hutka)je už prostě takový\". Vědět proč je někdo takový a někdo onaký - to mnohdy vysvětlí spory, které ani spory nejsou. Nebo nevysvětlí, ale člověk najednou zjistí, že nestojí za hádku.

Jak se (doufám, že pomalu) blíží \"konec mých dní\", jsem stále víc \"nad věcí\" - nebo spíš \"mimo ni\". Takový \"mimoň\". Mrkající
Co se mi nelíbí, ale nemohu to změnit sice okomentuji, ale pak stejně hodím za hlavu.
Kdybych měl žít tisíc let, asi bych se choval, musel chovat jinak. Ale jak to bylo na takovém mravoučném obrázku v předsíni u vdovy (jak jinak) Anny Gross, která nám v mých milovaných Sudetech dodávala mléko, máslo a vajíčka, čerstvá, domácí a levnější, než v \"Smíšeném zboží\" dole ve vesnici. Stálo tam (německy) asi toto: \"...kdo je zdravý, dožije se sedmdesáti let, když je silnější letory, tak osmdesáti, ale v devadesáti je už čas zemřít\".
K tomu byly barevné perokresby, obrázky, jak vypadá muž v deseti, dvaceti - až sto letech. Vlastně to bylo konstatování, ne imperativ.
Některé věci je třeba vzít na vědomí - a dále se jimi nezaobírat. Ztráta času. Úžasný
Kolem je přece tolik krásných a zajímavých věcí.

30 A co ten náš ohrožený druh?
mefi (neregistrovaný) 13.09.2014, 22:41:08

Ohrožený druh - Jak se ten chlap na mě dívá

http://youtu.be/VRdv2c3gM_w?list=RDVRdv2c3gM_w

Překvapený

Lucifer
29
Lucifer * 13.09.2014, 21:52:46
Červen 2010 tu vůbec není. V první půli tohoto měsíce jsem byl na návštěvě ve Vinohradské nemocnici, ve druhé půli jsem tu návštěvu dodejchával v domácím sanitariu. Asi byl myšlen následující červenec. Úžasný

Lucifer
28
Lucifer * 13.09.2014, 21:48:06
Ta kratičká příhoda byla myšlena jako dovětek k dokreslení smyslu článku, v němž jsem to zobecnil. Myslela tím přesně to, co jsem v tom dovětku napsal.

Pozor! S vyplazeným jazykem S vyplazeným jazykem

Stella
27
Stella 13.09.2014, 21:42:49
Ale: já myslím třeba situaci, kdy ta dívka řekla: s dovolením. Prostě nic jiného tím nemyslela. Nebo se vzteknu, ale pustím to z hlavy... Zbytečné zobecňování! Kde je tady Držet ústa a krok? Nikde. Je to kratičká epizoda! (Mám na mysli komentáře, ne článek.)
Teď jsem se začetla do Června 2010. Bylo hůř.

A už dávám pokoj!! Odcházím za obzor. Pohov. S vyplazeným jazykem

Lucifer
26
Lucifer * 13.09.2014, 21:31:08
Stello, tady se snad někdo zbytečně rozčiluje? Upozorňování na špínu k ničemu nevede? Držet ústa a krok ano? To mě tedy podržte. S vyplazeným jazykem

Stella
25
Stella 13.09.2014, 21:24:58
Já pořád nerozumím tomu zbytečnému rozčilování.
K ničemu nevede, jen k rozladění. Rozhodně ne ke změně věci, k vylepšení. Rozpouští a rozlévá se to v nitru jako jed. Pomalu člověka stravuje.
Vždyť jsou tady taky ty verše... Usmívající se

Vynechal jste, St. Kocoure, to, co občas Jarek klidně vyzpívá, že? Mrkající

24 Jiskérka naděje
mefi (neregistrovaný) 13.09.2014, 21:05:52
.

Jiskérka naděje
dlaně Ti zahřeje
Lásky Tvé jiskřička
rozzáří očička

Očička Lásky Tvé
Jiskřička nemine
Jiskřičko mámivá
Lásko Tvá nevina

Jiskřičky slanivé
jiskří si ve vině
Jiskřička ve dlani
miluje poznání

Jiskřička v očích Tvých
daruje Lásce smích
Jiskřičko mámivá
nejsi Ty Domina

Lásko, Ty zbabělá
buď radši bázlivá
Štěstí dej jiskřičce
co můžeš nejvíce

Zajiskři má Lásko
nejsi Ty kurv kvítko
Démanty Lásky Tvé
zajiskři v doméně

V Lásce Tvé domény
co nejsou bez viny
V lásce Tvé cestičky
schované pod víčky

Poznání Lásky Tvé
Jiskření nemine
Jiskření pod víčky
s úsměvy holčičky

Úsměvů otázky
nežijí bez lásky
Láska bez úsměvu
je srdce bez zvonu

:-:

Lucifer
23
Lucifer * 13.09.2014, 20:54:47
Odcházím, řeklo dítě...

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/omega/en-elmegyek-462054

Nevinný

astra2
22 Pohled na šťastnou dívku
astra2 13.09.2014, 20:54:36
Hebký krk v límci z kožešiny
mazlivým pohybem choulí bradu
až po lalůčky uší
do tepla
které jí proudí zpod ramen
v předjarním dnu
až do kořínků
dlouhých zlatých vlasů

Počkejte jak rozkvetu
Počkejte si na tu krásu
až přijde doopravdy jaro

21 Tak mám tebe plnou duši
mefi (neregistrovaný) 13.09.2014, 20:44:05

Jaroslav Vrchlický

Tak mám tebe plnou duši,
že víc nemá svlačec rosy,
když jej ze sna slunce vzruší
zrána padnouc do rákosí;
a má duše stále prosí :
Smiluj se! Vždyť lásky v tobě
více, nežli píseň tuší!

Zvon, když rozhoupá se v plese,
nemá v ňadrech tolik zvuků
a pták písní tolik v lese,
srdce nemá tolik tluků
jak ty, když svou bílou ruku
na čelo dáš v požehnání,
co se blaha na mne snese!

Jako ve snách stále žiji,
kam jen hnu se, hudbu slyším,
jednu sladkou melodii,
od květin až k hvězdným výším
zvukem prudším a zas tišším!
Věř, dřív neztichne ta píseň,
až svou skráň v tvém klínu skryji.

Zamilovaný

astra2
20
astra2 13.09.2014, 20:38:19
Básní se tu? Přihodím polínko. Úryvek z Balady o řeči očí...

...Po chvíli
když smysly se k ní vrátily
po té malé mdlobě
kterou postřeh jsem jen já
po tom
když znovu přišla k sobě
sklonila hlavu
Čekal jsem jako jelimánek
s jakýma očima se mi vrátí
A teď se držte všichni svatí
z těch očí ke mně přiběhl vánek
A jenom v koutku
někde v dálce
stačil jsem zahlédnout
výzvu k válce

A potom
jako bych už nebyl
Pohodlně se posadila ke stolu
kde měla kávu
a na mně teď bylo
abych sklonil hlavu

Nazítří potkali jsme se znovu... Mrkající S vyplazeným jazykem






Lucifer
19
Lucifer * 13.09.2014, 20:21:11
Když už jsme u těch klasiků, tak bych připomněl jednu z mých nejoblíbenějších od Jaroslava Seiferta

http://www.neviditelnycert.cz/blog/poeticky-koutek/552-u-prazske-lorety.html

Lucifer
18
Lucifer * 13.09.2014, 19:49:30
Z Nezvalova Edisona, na kterého upozornil mefi, jsem vybral jeden krátký úryvek

Naše životy jsou těšivé jak smích
jednou v noci sedě nad kupou svých knih
uviděl jsem náhle v pachu novin tona
sníh a velkou podobiznu Edisona
bylo po půlnoci v pozdním únoru
zastihl jsem sama s sebou v hovoru
jako bych se býval opil silným vínem
hovořil jsem se svým nepřítomným stínem

Usmívající se

«   1    2    3  4   »