Proč bychom se netěšili

rubrika: Pel-mel


Už to tak patří k člověku, že nevydrží ani věčně držet smutek, ani věčně být hodný, ani se pořád dívat na svět vážně. Vždyť jsme zesměšnili i samotného čerta. Vládce, který kromě chleba poskytne lidu také hry, se nemusí bát o trůn. Pracovat a modlit se, to je nějak málo… Léto je za námi, je dost času na oslavy. Právě na podzim se konalo nejvíc svateb a chystalo se posvícení. A především na podzim se pořádají i setkání bývalých spolužáků. Vzpomíná se. Zkrátka: je tu doba sčítání a odečítání, přehlížení minulého, tiché smiřování s nevyhnutelným – kolik se toho už nevrátí! Že to píšu jako Rais? Karel Václav? Inu, pokud se ve městě přírodnímu koloběhu nepodřizujeme, naše škoda. Když si raději vyrobíme vlastní „strukturovaný čas“…

 

Stella


V Rumunsku letos přibyl nový významný den. Zásluhou české komunity v Banátu bude celá země uctívat památku svatého Václava. Kdo navštívil české vesnice v této oblasti, získal dobrou představu o tom, co znamená zachovávat tradice, k nimž odjakživa patří oslavy s dávnými rituály. Je škoda, když se dobrovolně vzdáme vybočení ze všednosti. Ve svátek jako v pátek?

 

SVÁTKY se dělí např. na pevné a pohyblivé. K pevným svátkům patří posvícení (hody, krmáš) jako náboženský svátek připomínající den, v němž nově postavený kostel přestal být světskou stavbou. Záznam o oslavě prvního posvěcení chrámu se prý vztahuje až k samotnému králi Šalamounovi. V našich zemích do termínů posvícenského veselí vnesl pořádek Josef II., když roku 1786 nařídil, aby se třetí neděli po svátku sv. Havla jednotně slavilo tzv. havelské posvícení – císařské hody. Od roku 1918 přibyla tradice konat posvícení na den sv. Václava. V současnosti se obyvatelé vesnice na datu, kdy budou vzpomínat na svého patrona, nezřídka dohodnou sami.

 

Oslava posvícení sice začínala shromážděním věřících a mší, ale pak následoval zpěv a tanec – původně asi spojený s obětí. Někdy k posvícení ještě dnes patří pouť ve smyslu procesí. Ovšem, my máme pouť už zafixovanou jinak. Jako lidovou zábavu se zábavními atrakcemi. Je paradoxní, že se náboženský svátek, často spojený se vzpomínkou na mučedníka, oslavuje bujaře, jako by k takovému dni nějaký ten hřích, nejvíc opilství a obžerství, jaksi samozřejmě patřil.

 

LIDOVÁ ZÁBAVA v českých zemích doznala velké obliby v době národního obrození. Na poutích vystupovali pokračovatelé středověké tradice kejklířů, dále kramáři se svými písněmi o mordech a jiných neštěstích, svou obratnost předváděli artisté. Je ale příznačné, že k naší tradici patří spíš loutkové divadlo, než odvážná vystoupení potulných herců. Ti bývali označováni za komedianty, jauneráky (jauner – gauner – falešný hráč). Z kočujících umělců postupně vznikla uzavřená komunita s vlastními zvyklostmi a s vlastní hierarchií. Ani jazyk “světských“ – hantes – není každému srozumitelný. Jambora je žena, čhavo je dítě, foro je město, džukel je pes. (Delší slovník si zájemci rádi najdou na Wikipedii. A jít po odkazech spojených se slovem „komediant“, to je opravdu dobrodružství, převelice aktuální…) Jak pevné a ještě pevnější je spojení mezi jednotlivými rody světských, vidíme i v současnosti.

 

No ale já se chci zastavit u cirkusu. Je přece jen něčím, co s českou letorou příliš nesouzní, a proto nesl a nese punc žádané exotiky. CIRKUS jako představení v kruhové manéži byl poprvé předveden v Londýně roku 1768. V Čechách se první cirkusové představení konalo roku 1803 v Německém Brodě a v Čáslavi, poté i v Praze. Pořádal je Vídeňan, Kryštof de Bach. Až do roku 1849 v cirkuse vystupovali výhradně cizinci. I když v uvedeném roce otevřel na Dobytčím trhu svůj Národní cirkus s českými umělci Emanuel Beránek, stále šlo o exotickou záležitost. Cirkusy totiž předváděly hlavně jezdecká čísla a výcvik koní s cizími drezéry. Pokud jde o artistická vystoupení, k nim mělo české obecenstvo přezíravý vztah, daný postojem k domácím komediantům, původně potulným loutkářům. Ti se pokoušeli získat koncesi pro předvádění „gymnastických“ vystoupení přes půl století marně. Pokud někdo výjimečně získal povolení, pak nesměl vystupovat v Praze.

 

Do Prahy tedy přes 40 let zajížděl cirkus Kryštofa de Bacha, ředitele podniku Circus gymnasticus v Prátru. Na Josefském náměstí (nám. Republiky) zprvu předváděl vysokou školu a ukazoval cizokrajná zvířata. Je zajímavé, že když vystoupili komici v exotických kostýmech, představení se nesetkalo s úspěchem. Po Bachově smrti r. 1834 cirkus vedla jeho vdova. Rozšířila vystoupení o divadelní prvky a o scény s klaunem v duchu commedia dell´arte. Velký ohlas stále zaznamenávala drezúra koní, jichž majitelka cirkusu vlastnila 60. Ale Pražané si brzy mohli vybrat. Do města zajížděly cirkusy z Francie nebo alespoň cirkusy, jejichž majitelé vystupovali pod francouzskými jmény. Francouzský cirkus měl totiž nejlepší pověst. Disponoval dobrým osvětlením a proslul výbornými krasojezdkyněmi, skoky skrz hořící obruč i komikou na koních.

 

České cirkusy zaznamenaly rozvoj v druhé polovině 19. století. I v nich se projížděly krasojezdkyně, jako Miss Laura Percival (Mařenka Peciválová), předváděli se siláci a šklebili se klauni. Vystoupení se konala kromě manéží i v tzv. divadelních arénách – letních divadlech. V Letním divadle na Královských Vinohradech vystupoval ohnivzdorný Číňan, královna vzduchu Zaea… Cirkusu bylo krátce vymezeno i prostranství, na němž později byla vybudována Státní opera.

 

Oblíbenou podívanou poskytovala MENAŽERIE (zvěřinec), podívaná na exotická zvířata. Roku 1812 mohli Pražané uvidět „mořského tygra“ – není jasné, o jaké zvíře šlo. Opakovaně se konala představení s cvičenými kanáry (muzeum kanárů), kteří např. uměli abecedu a aritmetiku. Do roku 1823 do Prahy zavítali: paviáni, sloni, papoušci, nosorožec, antilopa, anakondy, lvi, krokodýli, tygři, medvědi, žirafa. A roku 1831 mohli diváci spatřit, jak se krmí cukrem lední medvěd a jak vypadá klokanice s mládětem ve vaku. Když v Drážďanech rozsápaly šelmy majitele slavné menažerie, koupil ji Antonín Kludský (1874). Předváděl mimo jiné padesát dravých šelem a později také inscenované lovecké výjevy. Na konci 19. století už menažerie byly obvyklou součástí cirkusů. (Je dobře, že cirkusový svět dnes může existovat i bez zvířat, a přesto láká diváky neméně. Kanadský Cirque du Soleil (Alegría) vystupuje už 30 let.

 

K zábavě ovšem patřily také KABINETY KURIOZIT – umělecké kabinety. Navazovaly na šlechtické kabinety dávno zřizované na zámcích. Za kuriozity se považovalo i vystavování přírodovědeckých a etnografických sbírek. Roku 1807 se v Praze objevila úplně nová věc: 155 voskových figurín v životní velikosti. Byl mezi nimi Benjamin Franklin, Immanuel Kant, Kateřina Veliká… Vrcholem podívané byla scéna korunovace Napoleona I. O tuto scénu se zajímala policie, právě tak, jako o později vystavované voskové sochy vrahů a jejich obětí. Pozdvižení vzbudil model lidského těla. Na model ženského těla se mohli podívat jen dospělí diváci, a to ve zvláštní místnosti. Nezávadnými byly shledány náboženské a historické scény. Zvláštní kapitolu tvoří tzv. mortuální výjevy. Např. smrt švédského krále Bernadotta, smrt vévody z Orleánsu, model Napoleonova hrobu. Kromě voskových soch kabinety obsahovaly také pohyblivé figury – žehnajícího Krista, tanečnice na laně apod. – ale předváděli se také lidé s malformacemi nebo vycpaniny a obrazy podivuhodných zvířat.

 

S takovým druhem zábavy Pražané nadlouho vystačili. Než přišel z hříšné ciziny kabaret a šantán. Zatímco takoví Amerikáni měli od roku 1903 lunapark. Kam s tím na nás. První zápis o pouti ke kostelu sv. Matěje se objevil už roku 1595!

 

Není to tak dávno, kdy se na stránkách NČ diskutovalo o nevkusu. Lidová zábava, kdysi jenom naivní, je nevkus sám. Ale takový, který k úplnému duševnímu zdraví potřebujeme. Spousta pozlátka, malá zrcátka na perníkovém srdci, krepové růže zářivých barev postříkané stříbříčkem a ještě navoněné, to bývala krása! Nějak to k patřilo k dětství. Co zbylo? Sotva slyšitelná ozvěna romance pro křídlovku, ale hodně daleko…

 

Zdroj: Jordan, Hanuš: Cirkusy, menažerie, panoptika, (Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století, Academia, Praha 2008)


komentářů: 13         



Komentáře (13)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
13
Lucifer * 02.10.2014, 17:31:36
Plegomazin se na NČ objevil zatím pouze jednou. Bylo to relativně nedávno, ve druhé půli května, kdy mě popadla povídavá nálada:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/1801-povidava-nalada.html

Sám jsem ho konzumoval zatím též pouze jednou, a to ve svém rodném městě, když jsem se teprve pokoušel dospívat. Tehdy se vyskytoval ještě v tabletkách a jednu jsem štípnul, když jsem s kamarády z mokré čtvrti navštívil byt jednoho týpka, který se často ubytovával v nedaleké psychiatrické léčebně. Za pár dní jsem vyrazil se dvěma sestřenicemi, které normálně žily někde úplně jinde, ale byly u nás na zrovna na návštěvě, do jedné slovutné hospody se zahrádku na jednom kopci, v níž se povětšinou scházeli něco jako hipíci a podobná svoloč, která se k soudobému režimu nestavěla až tak pozitivně, a občas se tam vedly i velmi intelektuální, filosoficky a literárně orientované řeči.

Byl jsem nervózní a vzpomněl jsem si na ten plegoš. Psychiatrii jsem v té době vůbec nerozuměl, a tak mě zcela laicky napadlo, že by mě ten plegoš mohl uklidnit, ba co víc, navodit ve mně i zajímavé vizuální stavy.

Zpočátku to tak vypadalo, ale když jsem dorazil první polovinu první půllitru piva, začalo to s mou myslí cvičit tak nějak prapodivně, že jsem tu akci přerušil, odpochodoval se sestřenicemi domů, kde jsem se dostal do tak těžkého psychického stavu, že jsem si myslel, že mě klepne pepka. Nepomohlo ani, když jsem si šel dát studenou sprchu, anebo se pokusil dýchat s hlavou vykloněnou z okna. Rodiče se nade mnou slitovali, zavolali záchranku, záchranáři do mě píchli diazepam, já jsem se psychicky zklidnil a zbytek dne prospal.

Byla to ta nejúčinnější prevence, jak nepropadnout drogám. Nesnáším žádnou manipulaci svou myslí, ani od lidí, ani od chemikálií. Pokud se chci navodit do nějakého líbivějšího psychického stavu, piju jen víno, nic jiného za tímto účelem nepožívám. Když pijete víno po malých doušcích, můžete vypít během večera a noci i několik litrů a vaše vědomí je stále při vědomí. Funguje to podobně jako v tom vtipu o tankování benzínu, kdy přijede pán se svým autem k nesamoobslužné benzínové pumpě a pumpaře se zeptá, kolik stojí kapka benzínu. Když mu pumpař řekne, že kapka benzínu nestojí nic, tak ho pán požádá, aby mu nakapal do nádrže dvacet litrů.

Úžasný

12 Co je plegoš? Prý plegomazin?
mefi (neregistrovaný) 02.10.2014, 16:34:05

Či vlastně chlorpromazin?

http://www.stefajir.cz/?q=plegomazin

Mimo jiné vlastnosti plegošů patří, že snižují tělesnou teplotu.

A tak se stává, že klienti ústavů, se po čase zamilují do topidel, jako je například ústřední topení.

Poznáte je často podle spálenin, které mají na jinak svém zdravém těle...

A tu příbalový leták: http://www.sukl.cz/

Víte, že Rusové nemají slovo blázinec a vysvětlit toto slovo jim lze jedině opisem?

Když někdo vysloví slovo ústav, tu vzpomenu si na svoji třídní učitelku Mařenu: "Studente. jak si představujete studium v našem ústavu?"

Tato otázka byla tak vděčná, že se stala předmětem ankety, kterou vyhrál jakýsi spolužák Míra, který na ní bystře odpověděl: "Nijak, neb ústav potlačuje samostatné myšlení!"

Mařena tuto anketu zachytila a když nám četla pro odstrašení odpovědi nesamostatných studentů, měla jako správná soudružka a zasloužilá členka státostrany viditelně pokleslou sanici.

Chemická průmyslovka byla jinak dobrou přípravkou na blázinec, do kterého jsem se několikrát v životě už dostal, a nebyl to tedy to žádný cirkus, jak by se jeden domníval, a natož ani zvěřinec.

Víš zasloužilý čertíku, Světlonoši, že jsem o dva roky mladší než ty. Jó jó taky už budu brzy pamětník - bludař a budu moci rozdávat rozumy z blázinců...

S vyplazeným jazykem

Stella
11
Stella 02.10.2014, 09:22:43
Ale, Astro, ta témata nejsou pro chválení (jenom) toho, o čem se v článku píše. A i takový vstup, jako tvůj, je vítán.
Je to asi rok, kdy jsem se přiznala, že mě děsí klauni. Pak jsme o tom debatovali. V cirkuse jsem byla 2x. Poprvé v Čechách : Na dětském představení nalévali zájemcům rum z obrovských lahví, samozřejmě ne zadarmo, ukazovali zvířata v tak těsných klecích a hady tak svinuté, že neměli šanci se pohnout - vše za dohledu socialistických orgánů. Mezi světské nějak nikdo nemohl nebo nechtěl. Nevím, jestli ten minulý čas je správně. Podruhé - moskevský cirkus s fantastickým představením, ale já, starý nervák už zamlada, jsem zavírala oči, abych neviděla, jak ti létající lidé spadnou...
Vím, že by to vyřešil plegoš - viz 6. Musela jsem hledat, co že to má Lucifer ještě rád! Mrkající

astra2
10
astra2 * 02.10.2014, 07:12:40
Nechtělo se mi zapojovat se mezi vás, a to proto, že já vůbec nemám ráda cirkus, kejklíře, šašky a všelijaké zrůdičky. Nemám ráda, když člověk týrá zvířata pro potěšení druhých. Ještě tak možná houpačky nebo kolotoče bych brala, ale čím je člověk starší, i tahleta vzrušení se mu vzdalují.Tak omluvte moji nepřítomnost, snad zase příště! Nerozhodný

Lucifer
9
Lucifer * 02.10.2014, 00:08:40
Hymna? No asi ano, ale já mám ještě jinou

https://www.youtube.com/watch?v=ctALDnH1W04

Úžasný

Stella
8
Stella 01.10.2014, 21:21:03
Aha. Takže vážněji. Sabino, Kájo, ty to vidíš.

Lucifere, diskutuje se o nové hymně...

Lucifer
7
Lucifer * 01.10.2014, 18:07:39
Kdož z nás ví, zda šéf budoucí
Kdož z nás ví, zda šéf budoucí
pacoše tak uhlídá, uhlídá,
pacoše tak uhlídá, uhlídá,
pacoše tak uhlídá, uhlídá

Nevinný

A teď trochu vážněji:

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/operni-arie/proc-bychom-se-netesili-264921

Mrkající

Lucifer
6
Lucifer * 01.10.2014, 17:37:28
Ano, v našem společném ústavu. Naše zemička je totiž jedním jediným, v dědictví na daným, psychiatrickým ústavem. Akorát se tak trochu šetří na polstrovaných celách. Inu

Proč bychom se netěšili
Proč bychom se netěšili
Když nám primář plegoš dá, plegoš dá
Když nám primář plegoš dá, plegoš dá
Když nám primář plegoš dá, plegoš dá

S vyplazeným jazykem

Stella
5
Stella 01.10.2014, 16:54:46
Ad 1.
U nás v ústavu? Mrkající

Stella
4
Stella 01.10.2014, 16:49:23
Vzala jsi to Astro, za správný konec. Chvála dobrým rituálům a dobrému jídlu zvlášť! Vždyť hostina je vždycky zlatým hřebem. Čím dál víc mě to k jídlu táhne, bohužel. Dokud člověk může jíst, je dobře.
(Ale pozor - po obědě na kolotoče raději ne, ani na horskou dráhu.)
Jen ten kult všudypřítomného vaření mi vadí.

astra2
3
astra2 01.10.2014, 11:44:26
Přiklonila bych se tady ke slovu RITUÁLY. Kdo je nemá, lže. Každý jich máme dost, někdo míň, někdo moc. A bývají zvláštní. Momentálně jsem přiběhla zvenku, jsem uťapaná, tak jdu za svým prvním denním rituálem. Z kuchyně už na mě voní polívčička, jdu na to - a až se zrepetám, budu zde pokračovat. Ovšem, kdo by chtěl pokračovat též, může si posloužit. S vyplazeným jazykem

Stella
2
Stella 01.10.2014, 10:18:09
Jo, ze soudku...

Lucifer
1
Lucifer * 01.10.2014, 00:44:47
Cirkus? Ano, na plný pecky

https://www.youtube.com/watch?v=Ipq3F3y0IaA

Jenže je to ještě horší, už ani na tý psychině není pořádek - takže radši z jiného soudku

https://www.youtube.com/watch?v=w2vvK4rWnYs

Úžasný

«     1     »