Zvon se podobá člověku. Má tělo a srdce. A části jeho těla byly nazvány krk, plášť, čepec, rameno, koruna, ucho. Srdce má oko, pěst, ústa, žebro. Zdá se, že člověk měl potřebu si tento „samozvučný bicí nástroj kalichovitého tvaru“ připodobnit. Podle času, ve kterém zvon plnil svou základní signální funkci, získaly zvony lidová označení jako poledník, šturmovák, umíráček, klampáč (zvoní klekání), dominik (z latinského pojmenování neděle). Srdce zvonu může dostat infarkt, jako se stalo roku 2002 Zikmundovi ze Svatovítské katedrály. V našich zemích se zvuk vytváří údery srdcem, ale v Orientu se často zvoní zvnějšku, údery kladivem.
Stella
U nás se také provozovalo tzv. rebelantské zvonění. Zvon byl obrácen ústy – to je, spodním otvorem – nahoru. Ať už se zvonilo a zvoní jakýmkoli způsobem, pokaždé zvony provázejí slavnostní nebo tragické události. Na základě údajů z Ninive už nejméně od 3. tisíciletí před naším letopočtem. Víme, že v křesťanském světě se od 5. století zvony používaly v klášterech. První písemnou zmínku o zvonu na našem území uvádí Proglas. O zvonci měděném, za kterým jdou negramotné ovce… A vyrábět se u nás zvony začaly ve 14. století. Největší rozmach ale zaznamenalo zvonařství v době barokní. Vždyť úder zvonu – to je úder, který zasáhne duši a přinutí člověka stanout. Citové vypjatosti barokního času zvony dobře odpovídaly. Protože dunění zvonu jde z hloubi. Z chyceného, téměř uzavřeného, zvolna se rozvíjejícího prostoru. Z barokního 17. století také pochází největší historická chrámová zvonohra v Evropě, Loreta.
Možná i pro vás bude novinkou, že Marie Terezie v ohňovém patentu stanovila, že každá vesnice musí mít zvoničku. (Šíření požáru měl zabránit i rybník na návsi a stromy povinně vysázené mezi domy.) Obecní zvonička byla nezbytná ve vsi, která neměla vlastní kostel. Je zajímavé, že zatímco zvonici jako samostatnou stavbu blízko kostela nenajdeme např. ve Slezsku ani jednu, zvoničky byly všude. Dohlédl na to Josef II. rozzlobený nedbalým přístupem obcí k protipožárním opatřením. Zvoničku mohl nahradit i zvon zavěšený na stromě.
Zvonař musí své dílo naladit. Jeden zvon pak vydává 70 až 100 tónů. Ovládnout tu těžkou kovovou masu a přimět ji, aby zněla podle představy tvůrce – to musí být úžasná práce. Ladění se provádí v toleranci 1 setina půltónu! Nejkrásnější je prý souzvuk pěti zvonů. Říká se, že nejoblíbenější je dnes zvonění ve Velké Británii, protože ostrovanům je blízké mollové ladění. (Durové ladění zvonům ubírá na kráse zvuku. A Zvoníci – to je pěkný díl Vražd v Midsomeru, v němž amatéři s nadšením nacvičují hru zvonů do prestižní soutěže. Je tam také názorná ukázka, jak těžký je zvon…) Zvon je také nástrojem v symfonickém orchestru, kde může mít i podobu trubicovitou.
Největší zvon světa se prý nachází v Barmě, ale na dně řeky. Vyzvednutí se jen tak někomu nepodaří. Kremelský Car-Kolokol je velikostí druhý, váží 193 tun. Ten má ale zase tu smůlu, že nikdy nezvonil. Sto čtyřiceti tunový zvon v Ósace byl roku 1942 zrekvírován. A tak se za největší zvonící zvon považuje třiceti šesti tunový zvon na ostrově Honšú. Vyrobili ho r. 2006 Nizozemci s mistrem ze slavné české zvonařské rodiny Manouškových.
Váha nejtěžšího českého zvonu Zikmund se odhaduje na 13 tun. Navzdory pověsti jeho srdce puklo nebo se utrhlo už šestkrát, aniž by následovala národní tragédie. (Pomineme-li události roku 2002 – Zvon Zikmund). Druhý největší zvon na českém území je Augustin v Hradci Králové. Následuje zvon v olomouckém dómu sv. Václava.
Zatímco pro většinu z nás je odbíjení zvonů spojeno s nejslavnostnějšími okamžiky (vždyť se také říká: velebné zvonění), pro Václava I. představovalo muka a za jeho přítomnosti zvony musely ve městech mlčet. Snad je za tím nesnášenlivost určitého vlnění, které vyvolává záchvat. Rozhodně náš král přicházel o hodně.
České slovo zvon je jedno z těch šťastných slov. Zní jako úder a zároveň v něm doznívá tón tohoto neobvyklého nástroje. Může se mu rovnat třeba Bell? Bell se hodí tak ještě k poskakujícím Jingle Bells. (Rolničky ale nepřivezli sobi ze severu. Pocházejí z Afriky a z Indie. Ale to už je jiná kapitola.)
Zvon má ušlechtilý tvar. Je otevřený, ale přesto ukrývá tajemství, slib. Napovídá, ale neukazuje. I v tom je jedním ze symbolů přicházejících svátků. Protože víc než co jiného jsou to svátky stejně tiché, stejně skrývající něco, čeho jsme se málem dotkli, ale co se už znovu ztrácí v dálce - a přitom je to stále na dosah.
Zvon se podobá člověku, ale je dokonalejší. Má tělo a srdce. Hlavu nepotřebuje.
22.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 31