Na Hradčany přes Motol

rubrika: Pel-mel


Před týdnem jsem se v komentářích pod Velikonoce – Svátky jara zmínil o zprovoznění části trasy metra A, která dosahuje až do blízkého okolí mého bydliště. Cílovou stanicí na této straně áčka je teď Nemocnice Motol, k níž mám velmi zvláštní vztah. Narodil se tam můj mladší syn, nejspíš první člen našeho rodu, který se narodil v Praze. Zprovoznění této části metrového áčka kromě toho a ještě i jiného však znamená i podnět k zprovoznění nové trasy mých pražských výletů, která obnáší Hradčany.

 

Lucifer


Mé bydliště (v NB) se nachází na stejném břehu Vltavy jako Hradčany a nemám problém tam dorazit pěšky. Jiná možnost je samozřejmě jízda béčkem na Můstek, přestup na áčko a výstup na Malostranské či Hradčanské. Tato trasa je poměrně velmi rychle zvládnutelná, jenže pěší výlet je nepoměrně krásnější a příjemnější.

 

No a teď se mi naskýtá možnost vyhnout se centru Prahy, i když v podzemí, zkrátit cestu metrem na více než polovinu a nemuset se přitom prodírat nepřebernými davy spolucestujících. Na Hradčanskou či Malostranskou mohu dorazit z druhé strany a netrvá to tak dlouho. Autobus z NB je v Motole za pár minut a na Hradčanskou mi zbývá už jen pět stanic metra.

 

Z Hradčanské je to kousek na Hrad, alespoň pro přírodou chodecky dobře obdařené jedince. Prošlapat Hradčany, sejít na Malou Stranu a skončit na Malostranském náměstí, odkud jede tramvaj na Anděl, je přenádherná procházka růžovým sadem. Z Anděla pak jede béčko zpět do NB, čímž se kruh uzavírá.

 

Před týdnem jsem to absolvoval opačným směrem. Cílem toho okruhu však bylo oťukat situaci a prohlédnout si nové stanice včetně jejich okolí. Tehdy se v podstatě o výlet či procházku nejednalo. To jsem projednal až týden poté.

 

Všechna místa, která jsem navštívil, už mnoho let dobře znám. Ta místa pro mne neznamenala nic nového. Nové bylo jejich propojení. Měl jsem pocit, jako bych se vracel nějakým nově vzniklým můstkem zpět časem. Napříč celým mým dosavadním vesmírem.

 

Ten pocit jsem však začal vnímat až v průběhu cesty. Jako když otáčíte listy kalendáře, ale pozpátku, a teprve když uvidíte každý z předchozích listů kalendáře, pochopíte, že tady jste žili, tehdy něco prožili, že prostě tady a tam jsou stopy vašeho života.

 

Třeba při výstupu ze stanice Hradčanská. Je tam strašně dlouhý eskalátor. Když jsem na něm postával, pojednou se mi náhle a přímo před očima vybavilo, jak jsem nahoře před pár lety prožíval takový zvláštní okamžik, jehož obsah jsem vetknul do povídání Sedmá cesta.

 

Kousek nad Hradčanskou směrem k Hradu je jedna hospůdka, v níž jsem už též několikrát pobýval. Povětšinou vevnitř, ale tentokrát, i když ne poprvé, jsem si sedl ven na zahrádku. Bylo sice teplo, ale zpočátku to vypadalo, že se nebe trošku kaboní. Když jsem dopil asi pátou skleničku červeného vína, téměř se vyjasnilo. Nejen ve mně, ale i na nebi.

 

devil


komentářů: 30         



Komentáře (30)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

Lucifer
15
Lucifer * 14.04.2015, 20:20:59
K vzpomínkám mildy a Anny krátce:

Milda: Hezky napsáno. Nemyslím si však, že dnešní Praha je až tak cizí. Jistě se mnoho změnilo a globální konzumerizmus se na tom nepříliš vlídně podepsal. Stále však v sobě má soustu krásných míst, lesoparků… třeba Vyšehrad je i nadále neuvěřitelně kouzelným místem, které mě při každé návštěvě vždy povznáší až někam do dávných a tajemných časů. Pokud davy konzumentů a turistů člověku překážejí, není problém se jim vyhnout. Tyhle davy se téměř vždy pohybují po předem vyznačených trasách. Stačí uhnout o nějakou tu uličku dál a už tam nejsou. Třeba na Hradčanech Nová svět.

Anna: Cholín je dost hluboko pod Živohoští. Tak daleko jsem se na Slapech ještě nedostal. Vlastně jsem od hráze dorazil jen až do Měřína. Mým hlavním cílem v posledních letech byla vždy Nová Rabyně, což je po Vltavě kousek od Štěchovic. Kopec ze Štěchovic do Slap jsem absolvoval autobusem mnohokráte. Autobus, který vyráží ze Smíchovského nádraží, s ním dnes nemá až takový problém. Problémem jsou možná motorkáři, ale spíš pro sebe, ne pro autobus.

astra2
14
astra2 14.04.2015, 20:01:03
Milá Anno, přečetla jste si jistě moudra svojí tety, která jsem vám poslala. Ve všem ta žena má pravdu. Vím to, protože jsme vrstevnice. To slovo -vrstevnice- je moc pěkný. Jsou to vrstvy poučení, které se jako letokruhy stromu v nás naskládaly, aby se teď celkem asi na závěr žití daly zformulovat, jako přesné definice. Každému je tolik let, na kolik se cítí. Mně je teď mentálně asi padesátpět. Někdy i míň. Umění dostat se zpátky v čase má něco do sebe. Člověk hodnotí prožitky s nadhledem, se zkušeností a přitom jako by byly nové.Nevím, jestli mi rozumíte, dá se to vyjádřit těžko. Ale je to fajnovej stav. Člověk se jakoby znovurodí. Ahoj

Axina
13
Axina * 14.04.2015, 19:54:50
Mně je 58.
O Vás mi vůbec nešlo, Anno. Ale když už jste to nakousla - Vaše datum narození pochopitelně znám. Jste trochu mladší. (Stačí znát Vaše pravé jméno a mít připojení na internet. Zanecháváte stopu jako každý, kdo se na něm aktivně pohybuje a zvlášť jednoduché to je, když je např. OSVČ).
P.S. Číslo bot radši neprozrazujte S vyplazeným jazykem

Lucifer
12
Lucifer * 14.04.2015, 19:54:41
Já bych to, holky, nehrotil. Pokud se budete věnovat své životosprávě náležitě, máte geneticky naprogramováno zhruba 120 let. Za těchto okolností se v 58 letech blížíte teprve půli své životní pouti. To je bezpochyby vhodný čas konečně dozrát, takže druhou půlku si můžete vychutnat na plný výkon. Mrkající

11
Anna Kopecký (neregistrovaný) 14.04.2015, 19:32:54
Nikde nemluvím o svém věku jako o stáří. Slovo stáří použil pán, jehož jméno si nepamatuju, v tom vtipu ze života.
Věk 58 je... třeba... pozdní dospělost.... to je celkem egál, jak to pojmenovat.
P.S. Tak aspoňže neznáte přesné datum mého narození, číslo bot vám kdyžtak prozradím.

Axina
10
Axina 14.04.2015, 18:24:22
Chci věřit, že 58 let ještě není stáří. Jen (snad) zralost. Za největší přínos zralého období považuji zkušenosti. A pochopení (ne smíření se), s tím, že jsme tu (na světě) jen "na návštěvě". Že člověka nelze změnit. Že je třeba ho posuzovat podle činů, až potom podle slov. A že (většinou) pokud nejde o život, nejde o nic.

Kocáb, Kemr: Stáří
https://www.youtube.com/watch?v=WKKQ7drsCbo

9 Vzpomínání...
Anna Kopecký (neregistrovaný) 14.04.2015, 16:29:37
Stáří má ohromný počet předností.... řekl nějaký významný filosof nebo matematik nebo obojí, ale už nevím, jak se jmenoval; a poté se dlouze zamyslil a hleděl před sebe a ticho už bylo příliš dlouhé a posluchači znejistěli, když tu on se nadechl a řekl: ale zrovna si nemůžu na žádnou vzpomenout. Mrkající
Taky to tak máte? Nemůžu si vzpomenout, kam jsem položila brejle a pro co jsem šla do vedlejšího pokoje a vzpomínky staré padesát let vidím jako by byly ze včera, včetně zvuků a vůní, včetně pocitu drkotání zubů a husí kůže z ledové řeky... a ještě něco se věkem stalo... jsem tak pitomá, že se pětkrát po sobě musím podívat do slovníku na stejné slovíčko, zato ale jsem, domýšlivě si myslím, s věkem získala schopnost jakéhosi "secvaknutí"... souvislosti mimoděk secvaknou do řešení/poznání... (ne pokaždý, samosebou)... a to je úžasná věc.

V sobotu mám slezinu ze zdš, některé ze spolužáků jsem neviděla čtyřicet let... tu bude vzpomínek nařacháno.

Stella
8
Stella 14.04.2015, 13:46:33
Oboje vzpomínání je krásné, s atmosférou! Usmívající se

astra2
7
astra2 14.04.2015, 11:52:29
Mildo, upřímně vás zdravím a jsem moc ráda, že jste našel cestu i sem. Každé vaše vyprávění je osvěžení a radost. A co hájenka? Už máte jistě trhání! Tam musí být moc krásně, i když je v noci ještě trochu zima. Všechno pučí, vaše sluneční hodiny ukazují nadarmo, nikdo je nesleduje, jen zvířátka kolem. A zdravím též kocoura Mikeše. Ten bude blahem bez sebe! Doufám, že se můžeme těšit na vaše vyprávění o přírodě na Šumavě. Díky. Ahoj

6 ad Milda
Anna Kopecký (neregistrovaný) 14.04.2015, 09:27:32
Ústav fyziky pevných látek měl rekreační středisko na Cholíně na Slapské přehradě. V sobotu po poledni odjíždělo se z Cukrovarnické starým autobusem (vypadal zhruba takto http://www.starenakladaky.cz/P1010306s.JPG , ale to už přesně nepamatuju, chodila jsem tak sotva do 1. třídy), to byly ještě pracovní soboty, pak byla pracovní každá druhá, tak se ob týden mohlo odjíždět už v pátek večer. V autobuse se celou dobu zpívalo, je to sice jenom asi 50 kiláků, ale jelo to, co pamatuju, hodně pomalu a štěchovický kopec autobus vyjížděl pomaleji než krokem. Máma měla nějaké přátele z ÚFPL, na Cholín jsme jezdili týden co týden a já tam na hausbótu trávila několik let celé prázdniny, děti, jejichž rodiče už měli po dovolené, byly přifařeny k jiným rekreujícím se rodičům, byly to nádherné prázdniny, v houfu dětí, dospělí většinou hráli celý den volejbal a my děti bez dozoru dělaly lumpárny, věčně se ráchaly ve Vltavě, vyhlížely parníky a čekaly na vlny, na Cholíně jsem se naučila plavat a hrát na kytaru... a večer byly táboráky anebo cholínská hospoda, kde dospělí popíjeli a v dobrém rozmaru dávali nám po koruně na písničky v džuboxu... jajaj, to jsem se zasnila Usmívající se ... ale už hurá do práce

5
milda (neregistrovaný) 14.04.2015, 08:44:08
Připomíná mi to mé studijní roky. ČVUT měla tehdy ještě teoretickou elektrotechniku, měřící a řídící, na Karlově náměstí. Tam jsem chodil 4 dny v týdnu na odpoledne a večer, jenom pátek, sobota a neděle byly volné, například k nakreslení povinných výkresů a pod. Ráno v 7 jsem nastupoval v Ústavu fyziky pevných látek, v Cukrovarnické ul. ve Střešovicích. Měl jsem pokoj v podnájmu na Pernikářce, to je naproti za Bořislavkou.
Dlouhé vysedávání mi vadilo, tak jsem se po skončení přednášek vydal na tu Pernikářku pěšky.
Z Karláku Spálenou, Národní, na Smetanovo nábřeží, Karlovým mostem na Malou Stranu a do kopce k Hradu. Za Hradem přes Střešovice, Dělostřílny, na Bořislavku a z Bořislavky do kopce domů. Samozřejmě jsem cestou minul i hospůdky, ale na ty mi chyběly peníze. Povečeřel jsem na rohu Spálené a Karláku v mléčném baru, zapil koktailem a vyrazil na tu tůru.
Jediná hospoda, kterou dobře znám, byla Na Bojišti. Tam se scházeli elektrotechnici s asistenty a u piva probírali téma zkoušek. Vedle sedávali matfyzáci, příbuzný druh. Moje zkušenost- matematika se bez uvolnění moc nedaří, byli to savci! Mrkající
Nejkrásnější byla ta cesta na jaře, ale i v zimě měla lehce začmouděná Praha nad záhyby Vltavy své kouzlo. I za totality byla Praha (ale raději trochu z dálky) překrásné a hlavně autentické staré evropské město. Po 40 letech bez údržby jistě už dost vybydlená, lehce ušmudlaná, ale každý kámen zde měl svoji minulost. Topilo se ovšem ještě uhlím a to bylo v zimě všude ve vzduchu. Jistě to tak bylo i před staletími.
Dnešní Praha je mi spíše dost cizí. Naleštěná, ale některé dvorky jsou stále ještě tak, jak byly před 20 lety. Přeplněná auty, turisty, jistě i chmatáky. Hlavně není kde zaparkovat, ani pro držitele té modré tabulky pro TZP. A jezdí se po Praze jako o závod- styl je mi známý z Káhiry nebo Turina. Co se nezměnilo, jsou věčně rozkopané ulice, koleje obklopené všelijak zvlněnou vozovkou a taxikáři. Ti se rekrutují jako vždy z veksláků a absolventů filosofických, uměleckých nebo politologických VŠ. Na Staroměstském náměstí stojí kočáry, jako ve Vídni, náš drožkář byl z Moravy, povozil nás, t.j. mně, vnoučata a dceru s manželem uličkami, kterými jsem o 40 roků dříve bloudil sám. Tam je v těch vedlejších uličkách už evropský jih, téměř italská atmosféra. Před lokály stojí vábiči, zastavují kolemjdoucí a chválí své jídelní lístky. Já ovšem mám čich na nepp, zatáhl jsem rodinu do takové hospůdky v koutě za Rytířskou, málo viditelné, ale tradičně pražské.

astra2
4
astra2 13.04.2015, 21:24:50
To jsem si teď pošmákla. Na noc je taková Vzpomněnka jako šitá! Máš nádhernou fantazii, Lucifere. Závidím té, které píšeš dopisy... Mrkající


Axina
2
Axina 13.04.2015, 03:57:24
Nohavica: Never more
https://www.youtube.com/watch?v=4qOvd1E_i7I

Lucifer
1
Lucifer * 13.04.2015, 00:13:33
Na dobrou noc ještě jedno reggae z téže skleničky vína

https://www.youtube.com/watch?v=Ajp0Uaw4rqo

Nevinný

«   1    2     »