Neviditelný čert

V osmé třídě jsme probírali zeměpis Československa a já jsem měla to štěstí, že veliká mapa republiky visela po celý školní rok kousek od mé lavice. Dnes bych tedy sotva hledala Medzilaborce u Domažlic. Ale celý ostatní svět, včetně nejbližších zemí, se nám z mnoha důvodů zdál být navždy nedostupný a představoval romantickou exotiku. Jak je to dlouho (dávno, daleko), kdy pro nás všechno čínské, korejské, arabské bylo nesmírně vzdálené? Než to všechno čínské, korejské, arabské, africké přišlo před náš práh a diví se, jak to tady vedeme…

Stella

Geografie při tvorbě dějin

Hodnotit svět z hlediska geografie se považuje za omezené a fatalistické. Ale zeměpis je životně důležitý, pokud chceme rozumět minulosti a určit přibližný směr historického vývoje. To už dávno pochopili učenci, s nimiž nás seznamuje kniha Roberta D. Kaplana Pomsta geografie. Reliéfní mapy a populační studie nám poskytují hlubší a reálnější pohled na svět. Bez nich nemůžeme analyzovat současnost. Jak říká autor knihy, v informačním věku jsme ztratili cit pro čas a prostor. Bleskové získávání informací a rychlé překonávání vzdáleností způsobilo, že vnímáme svět jako plochý. Ale porozumění světu vyžaduje, abychom zemí procházeli pomalu.

Robert D. Kaplan procestoval bezpočet států jako zpravodaj. A všude si všímal velkých rozdílů mezi životními i politickými podmínkami, právě v závislosti na typu krajiny. V úvodu své knihy vzpomíná na putování Irákem ještě v roce 1986, za vlády Saddáma Husajna. Na rozdíl mezi rozpraskanou arabskou plání a vysokými horami Kurdistánu, v nichž nebyly vidět vládcovy podobizny. Hory poskytovaly Kurdům relativní svobodu, která se stala příčinou krvavého útoku Saddáma Husajna proti možné kurdské nezávislosti.

Podle Kaplana bývají krutými ideologiemi zamořeny roviny. Hory poskytují útočiště před vládnoucím aparátem. Dnes ovšem slouží jako úkryt i drogovým kartelům a marxistickým guerillám. Také Ceaușescův orientální despotismus poznamenal betonem a železem především rumunskou rovinu, zatímco do Karpat téměř vůbec nedosáhla ani kolektivizace. Na druhou stranu byl rumunský komunismus chráněn horami před nežádoucím politickým uvolňováním, které by mohlo přijít ze zahraničí.

Jiná země, Turkmenistán, byla vždy bezbranná a otevřená vpádům. Má úplně jiný charakter než blízké státy, v nichž mohla zakořenit vyspělá civilizace. Podobně se máme dívat na Afghánistán a Pákistán, které tvoří organický celek, bez ohledu na umělé hranice. Právě umělá hranice je důvodem zeměpisné nesoudržnosti obou těchto zemí jako samostatných států. Zatímco umělá hranice typu Berlínské zdi byla hranicí dvou světů a mladá generace ji chápala jako hranici trvalou a přirozenou, stejnou, jako bývají pohraniční hory.

Kaplan důvěrně poznal komunistické země. Pochopil, že rychlý pád „nepřemožitelných“ diktatur znamená vítězství kultury a geografie. Změnil se režim. Avšak nezměnilo se místo lidí na mapách. Také proto se jednoho dne zákonitě sjednotí obě Koreje.

Z historického pohledu se ukáže význam zeměpisných podmínek nejvýrazněji. Příkladem může sloužit Blízký východ. V zemích od Maroka po Afghánistán se otřásají autokratické režimy. V první etapě bojů za demokracii sehrály velkou roli komunikační technologie. Když se na protest proti podmínkám v Tunisku upálil obchodník s ovocem a zeleninou, informace satelitní televize a možnosti internetu stály na počátku demonstrací v tak odlišných zemích, jako jsou Egypt, Jemen, Bahrajn. A není náhodou, že právě v Tunisku se odehrála tato lidská tragédie s dalekosáhlými důsledky.

Tunisko se vždycky vyznačovalo vysokou koncentrací obyvatelstva a od starověku bylo vysoce civilizované. (Platí to pro období všech vlád, u nichž se postupně vystřídali Kartáginci, Římani, Vandalové, Byzantinci, Arabové i Turci.) Římský generál Scipio nechal vykopat ochranný příkop, fossa regia, který vyznačoval hranici civilizovaného území. Ještě dnes jsou města za příkopem nesrovnatelně chudší. Arabská vzpoura podnícená sebeupálením tuniského prodavače začala ve městě ležícím hned za Scipiovým příkopem. Tedy v nejvyspělejší arabské oblasti, nejbližší Evropě. Zatímco Egypt a Tunisko jsou přirozeně soudržné, Jemen. Libye a Sýrie nikoli. Pokud je země, jako např. Jemen, rozdělena horami a pouštěmi, vyznačuje se slabou ústřední vládou a silnými kmeny. Vládnout takové zemi si přímo vyžaduje extrémní metody.

Na jiném místě se Kaplan zmiňuje o tom, že západní země si vůbec neuvědomují význam emocionality, která tvoří základ etnických a náboženských sporů v Asii a na Blízkém východě. Silný nacionalismus, v Evropě už překonaný, se spojuje s novými destruktivními technologiemi. Na mapě 21. století budou některé státy těchto oblastí disponovat zbraněmi hromadného ničení a to posílí jejich nacionalismus, jiné státy zeslábnou kvůli vytváření nestátních armád – regionálních ozbrojených skupin. Jejich příslušníci v turbanech budou rozvracet supervelmoci zevnitř, s využitím horských krajin. I to je pomsta geografie.

(Pozn. autorky: Lidové noviny přinesly 4. dubna 2015 recenzi díla Henryho Kissingera World Order. Luděk Sekyra v ní mimo jiné uvádí, že sultán Mehmed v 5. století vyslovil požadavek „jedna říše, jedna víra a jedna suverenita“. Říše islámu je říše míru, za jejími hranicemi je říše války. Globální implementace koránu se realizuje destrukcí lokální státnosti a terorem. Zatímco Čína měla vždy tendenci k uzavřenosti, a když se v polovině 19. století vyčlenilo z ministerstva rituálů ministerstvo zahraničí, ve skutečnosti šlo o úřad pro záležitosti vetřelců.)

Myšlenkové zdroje

Pohled na pomstu geografie Kaplan sdílí s profesorem politologie na Yale, Paulem Brackenem. Bracken hovoří o krizi prostoru. Přitom vychází z názoru matematika Johna von Neumanna, který tvrdí, že řídce osídlená místa byla zárukou bezpečnosti proti hrozbě plynoucí z vojenského a technologického pokroku. A geografie dnes prohrává bitvu – velikost země se stává konečnou. Tato změna se dosud děla pozvolna, bylo tedy snadné ji přehlédnout. Na rozdíl od Ameriky a Evropy, které usilují o globalizaci, Eurasie usiluje o vojenskou sílu podmíněnou růstem ekonomického bohatství a podporovanou nacionalismem.

Pásmo dlouhé přes deset tisíc kilometrů, od Izraele až po severní Koreu, představuje oblast s jaderným nebo chemickým arzenálem a s balistickými střelami. A bezpečnost ohrožuje nedostatek spojenectví mezi státy vlastnícími zbraně hromadného ničení. K tomu připočtěme ještě další destabilizující faktor technologií, jakým jsou počítačové viry. Ničivé technologie umožňují rozmístění zbraní po celém světě. Vzdálenosti mezi zeměmi už nehrají roli. Mění se mocenská rovnováha, mapa se zmenšila.

Obavy narůstají také kvůli prudkému vzestupu městské populace. Jádrem geografie 21. století se stanou megapole, a to především v Asii a v Africe. V nich porostou jak demokratizační tendence, tak radikalismus. Neosobní charakter města napomáhá silnějšímu náboženskému cítění stejně tak, jako nárůstu počtu obrovských demonstrací. Rozhodující roli sehrají média, tento největší manipulátor davu. Internet zruší minulost a budoucnost. Přinutí člověka, aby žil dneškem. Technologie nahradí psychologii davu. (To se ukázalo už při Obamově volbě, při propadu burzy r. 2008, při nesčetných demonstracích od roku 2009, v událostech arabského jara.) Připočtěme špatné vzdělání širokých mas a nedostatek prostoru. Cesta pro nebezpečné ideologie je otevřená.

Státní moc bude slábnout. Už dnes nejsou ústřední vlády chudých jaderných zemí schopny zajistit základní potřeby, jakými jsou voda a komunální služby. Výkon státní moci přebírají komunity, které si tvoří i vlastní prostorová schémata. Kyberprostor sice bude vycházet vstříc nadnárodním silám, ale oslabené státy umožní, aby rostl významu menších regionů, jako se dělo po rozpadu Římské říše. Až se vyrovnají rozdíly mezi lidskými sídly, až se megapole budou navzájem podobat, můžeme počítat s nudnějším světem. Ale nikoli s bezpečnějším. (Teoretikové se stále častěji vracejí k vysmívaným názorům Thomase Roberta Malthuse.)

Robert D. Kaplan říká, že svět se stává neovladatelným a přes možnosti kyberprostoru a satelitů stále bude obrovskou překážkou pohoří Hindúkuš.

Jak se dívají na mapu světa nejčastěji citovaní geografové a politologové, o tom příště.

Zdroj: Kaplan D., Robert: Pomsta geografie, Bourdon, Praha 2013

23.04.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8