.:: Neviditelný čert ::.

Všechno je naopak

rubrika: Pel-mel

Dneska jsem byl opět na procházce.

Lucifer

Mám sice sanitární den, ale nakonec jsem se šel na chvíli projít. Zajel jsem metrem na Václavák, kde jsem šel navštívit největší knihkupectví v ČR Neoluxor. Potom jsem zamířil na Vinohrady a zabočil do Riegrových sadů. Žiju v Praze více než dvacet let a mám ji celou i s okolím prošlapanou, ale v Riegrových sadech jsem snad ještě nebyl. Na začátku mne zaujaly velikánské kulaté cedule. Tak jsem se před nimi zastavil, abych si proštudoval, co si v tom parku mohu dovolit a co ne.

Bylo tam několik přeškrtnutých úkonů a jedním z nich byla jízda na kole. To je bezva, říkám si, aspoň si tady od nich na chvíli odpočinu, mám sanitární den. Když tu za mnou něco zasvištělo. Překvapeně jsem se ohlédl a co nevidím: namakanej cyklista šlape jako o závod. Dále tam byla cedulka, že v parku mají být psi na vodítku. Tak si říkám, bezva, aspoň si od nich na chvíli odpočineš, máš sanitární den. Na vodítku jsem tam žádného nepotkal, všichni běhali jak urvaní z řetězu. To mne trochu znejistělo. Byl jsem skoro dva měsíce v nemocnici a třeba se za tu dobu něco změnilo, třeba jsou věci postavené na hlavu.

Vracel jsem se Seifertovou ulicí směrem k Masarykovu nádraží. Na jedné rušné křižovatce jsem se zastavil u přechodu na červenou. Koukám a vidím, že někteří lidé to šněrují na červenou. A co je zase tohle? honilo se mi hlavou. Buď jsem barvoslepý, nebo se změnila pravidla. Sledoval jsem automobily a řidiči kupodivu ty barvy viděli jako já, což mne trochu uklidnilo. Přešel jsem na zelenou a zastavil se na dalaším přechodu na červenou. Otočil jsem se a za mnou už byla taky červená, mladší párek však do něj nenuceně napochodoval. Došel jsem na třetí přechod, oni za mnou a všichni jsme se zastavili. Červenou jsem však neviděl, nesvítilo tam nic, semafor na druhé straně nefungoval. Periferním zrakem jsem zaznamenal, že auta mají červenou, podíval se nad sebe, byla tam zelená a tak jsem vyrazil. Dvojka však zůstala stát. Otočil jsem se, ukázal prstem nahoru a zavolal na ně: Teď je tam zelená. Proč stojíte?

Na Masarykáči jsem vstoupil do metra. Za mnou nastupovala žena v tlusté šále kolem krku a za ní malý černoušek v tričku s krátkým rukávem. Tak to už je na mne příliš. Chápu, kdyby u nás při patnácti stupních nad nulou chodili návštěvníci z rovníkové Afriky s tlustou šálou a Eskymácí v tričku s krátkým rukávem.

Ať tak a nebo tak, všechno je naopak. Je to zkrátka jasná páka