.:: Neviditelný čert ::.

Moderátně

rubrika: Pel-mel

V tomhle šíleném vedru se nedokážu soustředit ani na příbalový leták na cestu do svého zářijového exilu v Brixenu. A když jsem se pokoušel alespoň něco slepit, vypařilo se mi pod rukama vteřinové lepidlo. Mé ruce jej následovaly, takže teď píšu nohama. Na nohy se mohu vždycky spolehnout, ale i ony mají bezpochyby své limity. Teploměry též. Některé prý už explodovaly. Na nedalekém parkovišti ke kopečku písku přibyla hranička cihliček. Možná se tam bude stavět tropické iglú.

Lucifer

Pokouším se shromáždit poslední kapky své inspirativní opulence, ale víc než moderátní dekadenci nečekejte. Ona to bude spíš kadence, ale v tomhle stavu moderovaném tropickou korpulencí to vyjde nastejno.

První srpencovou středu jsem se dopotil do mé nejoblíbenější kavárenské vinárny Satori. Důvod byl jasný. Mají tam kvalitní klimatizaci. Když jsem se odpotil, dostavil se mi nesmírně plodný nášup poezie, že jsem se rozhodl napsat svoji novou básnickou sbírku. Už jich mám nepočítaně, ale žádná z nich ještě nevyšla na papíře. Název sbírky jsem zvolil velmi moderátně: Květy dobra. Když jsem opustil Satori, všechny popsané papírky se vypařily a v hlavě mi zůstala jenom úvodní báseň, o kterou se teď s vámi podělím, než se vypaří i moje nohy:

Květy dobra

Jednou se u mých nohou

Svíjela krutá kobra

A tak jsem jí daroval

Svoji poslední sbírku básní

Květy dobra

Až se ochladí – prý by na Vánoce mělo být jenom něco kolem dvaceti Celsiových stupňů –, pokusím se ze své paměti vydolovat zbytek této sbírky a pod stromeček plný baněček a ježíšků ji vám nadělím jako moderátně zimní dáreček. Jistě vás to oblaží a až někdy kolem Tří králů začnou teploměry explodovat na úrovni zhruba šedesáti stupňů Celsiových, vypotím ze sebe roztomile legrační parodii na již kdysi dávno napsanou básnickou sbírku jednoho pošuka: Květy zla.

Byl jsem zde, podotýkám velmi distingovaně, osočen, že zcela zbytečně věnuji pozornost lopotně se kolem ploužícím chovancům místního cvokhausu. Dotyční jedinci vykazující neuvěřitelnou starostlivost o moje duševní zdraví se uvěřitelně mýlí. Snažím se styku s těmito chovanci vyhýbat jako čert kříži. Mým pozorovacím schopnostem však některé paranormální efekty uniknout nemohou. Když bych se kupříkladu nasáčkoval do nějaké hospody a spatřil tam papouška, jak smáčí svůj zobák v půllitru piva, tak mi to nemůže uniknout, i kdybych měl svůj zobák zabořený do nějaké populárně naučné knížky. A mně doporučovaný tramvajový záskok vyšperkovaný pohledem do blba přes tramvajové okénko by tomu též nepomohl.

A to by tak asi bylo pro dnešek moderátně všechno.

Jdu se odpotit do nejbližší mrazničky, tedy pokud je ještě nějaká k mání. Nebude-li, zamířím do tropického iglú na nedalekém parkovišti, tedy pokud už bude smontované.

Anebo zajedu do Garáže pro muchomůrky bílé…