Neviditelný čert

Už jsou tady zase Vánoce. Každý rok se to opakuje, jako cokoli jiného, pořád dokola a dokola. Z televize, internetu a mobilů se na nás budou sypat rozkošné vánoční dárečky a ještě rozkošněji dementní reklamy, Santa Klaus, Ježíšek nebo Děda Mráz, to všechno se opět spolčí, už teď začínají bouchat petardy, zloději mají plné ruce práce… A podstata nejen tohoto, ale kteréhokoli svátku je už dávno utopena v jakémsi morbidním septiku. Jako všechno ostatní, co už nám tady zbylo, co už jsme schopni vnímat, je jen taková pěna dní.

Lucifer

Neříkám, že je to až tak špatné. Život máme jenom jeden a proč se zabývat jakýmisi těžkopádnými filosofickými otázkami věnujícími se podstatě a smyslu naší existence. Budete se možná divit, ale i já jsem poslední dobou dospěl již několikrát k závěrům, že svůj život naplním mnohem lépe, jednodušeji a efektivněji, když se budu zlehounka nechávat unášet laskavě třpytivou pěnou dní.

V pěně dní se mohu pohodlně převalovat, užívat si veškeré blaženosti a nemusím se vůbec zabývat tím, co se skrývá pod ní. Dát si třeba šluka z marijánky a v pohodlí svého absolutního klidu se na vše usmívat jako Mikymauz v mausoleu.

Možná se někdy probudíte a budete mít pocit, že vám něco chybí. Něco podstatného. Něco, co z vás dělá skutečnou myslící bytost. Ale pak zase spokojeně usnete na hladině pěny dní.

A tak nám ta pěna dní zvesela a zvolna plyne, parník vyfukuje barevné obláčky, bubliny, v nichž si hovíme jako děti v povijanu, odněkud z hlubin nám nějaký hlas říká, že to není správné, ale mi ten zoufalý hlas umlčíme pořádnou palicí či ho odpálíme nějakou veselou bombičkou, když nedá pokoj, tak ho utlučeme chytrými řečmi o tom, že je ubohý idiot (a to jenom v případě, že jsme se někdy v dětství seznámili s Dostojevským), a má po ptákách. Pěnu dní nám nesezobne, ten pták, ani kdyby se postavil na svůj nerudný zobák.

Možná se budete divit, ale začínám pozvolna upadat do zpochybnění křiku těch zoufalých ptáků, k nimž jsem se až dosud řadil. Život je přece jenom normální hra. Nic jiného. Tak proč ji hrát jako nějaká ztracená existence, proč si při jakékoli příležitosti nevymastit z rukávu ten nejlepší trumf.

Až tak daleko jsem dospěl ve svém prosincovém uvažování. A už jsou tady zase Vánoce.

Nemusíte mě brát vážně, pokud nechcete, tyto Vánoce vám toho víc nepřinesu. I přes všechno, co jsem ve Vánoční pěně dní před vás předložil, vám přeji, abyste se alespoň na chvíli pokusili pod tuto pěnu dní proniknout, a přitom se necítili, jako kdyby vás někdo vykopl z mausolea.

A vůbec

Vánoce bych zrušil

23.12.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 32