.:: Neviditelný čert ::.

Strom kýve pahýly

rubrika: Pel-mel

Já však mám v duši žal, čert ví, kde se tam vzal, tepe, tepe, tepe, tepe...

Lucifer

Krátce před pádem minulého režimu jsem poprvé viděl kultovní film Pražská pětka od Tomáše Vorla. Bylo to v malém kině někde Na Ořechovce. Film se skládá z pěti povídek a v páté, Na brigádě, vystupuje Divadlo Sklep v čele s Tomášem a Janou, která byla v té době jeho ženou. S Janou jsem se trochu znal a Sklepáky jsem jednou díky ní shlédl na Dobešce. Jednou jsem spolu byli na procházce na Pražském hradě a ona mě zatáhla do kostela svatého Jiří na jakýsi koncert. Bylo to hezké, ale já jsem už byl mírně společensky unavený díky předchozí návštěvě hospody, takže už si nevzpomínám, co vlastně hráli, ale bylo to hezké.

Povídka Na brigádě rozverně navozovala atmosféru budovatelských filmů, Tomáš tam hrál trampského flákače a Jana budovatelskou učitelku ve vesnici Sklepice, jak jinak, kam přijeli svazáci v čele s Milanem na brigádu. Tomáš a Jana si tam zazpívali velmi něžnou a romantickou píseň Strom kýve pahýly. Když jsem šli s Janou z Hradu, požádal jsem, aby mi ji zazpívala. Ani náhodou. Nebyla zkrátka na povel. Tomáš si pak vzal Terezu, dceru jedné známé režisérky a spolu si zahráli v jejím filmu Kopytem sem, kopytem tam. A protože Tomáš nasával jakou houba, tak ho nakonec ze své vily vykoply. Tomáš teď žije někde na venkově s jinou ženou, přestal nasávat a začal se podobat Paulu Newmanovi. Jana se usadila někde u jihočeských rybníků a občas jezdí se Sklepáky.

Níže si můžete prohlédnout dvě ukázky z povídky Na brigádě, ve druhé bude strom kývat pahýly. Kdo si však chce poslechnout celou pointu, čím nový svět nevybudujeme a proč je Tomáš takový jiný, najde ji tady.

Strom kýve pahýly, chtěl bych jen na chvíli tebe, tebe...