Neviditelný čert

Páté prosincové zamyšlení bude na rozdíl od čtvrtého skutečně krátké. Má však s ním společného to, že jsem si opět někoho dalšího přizval na pomoc. Tentokrát se ale nejedná o plný úvazek, je to přibližně půl na půl. První polovičku zabezpečuje salesián Bruno Ferrero, jehož krátká zamyšlení jsem zde už několikráte předložil (poslední: Paganini a Život, předposlední: Ideální muž a Boží modlitba). Druhou polovičkou jsem samozřejmě já sám.

Lucifer

Jeden truhlář se svými učni cestoval po lesích provincie Čchi, aby si zde našel vodný materiál. Zastavili se u obrovského stromu: pět mužů ho neobjalo a jeho koruna jako by se ztrácela v mracích.

Mistr truhlář ale k velkému překvapení prohlásil: „S tímhle stromem nebudeme ztrácet čas.“

„Proč?“ vykřikli téměř jednoznačně chlapci. „Je překrásný!“

„Příliš dlouho by nám trvalo jej pokácet. Jeho dřevo je velice těžké: kdybychom z něj postavili loď, hrozilo by, že se potopí. Kdybychom z něj udělali střechu, stěny domu by se musely posílit. Nechejte ho, kde je.“

Skupinka se dala zase na cestu. Jeden z chlapců podotkl: „Tak veliký strom a není k ničemu!“

„To se mýlíš,“ odpověděl mu mistr truhlář, „ten strom je věrný sám sobě. Kdyby byl jako všechny ostatní, pokáceli bychom ho. Ale jelikož má odvahu být jiný, zůstane naživu a při síle ještě mnoho let.“

Tolik stručně a pádně salesián Bruno Ferrero. Je to vcelku jednoduchá moudrost, která je však většinou lidí ignorována. Být věrný sám sobě někdy vyžaduje enormní úsilí a často se zdá, že nic užitečného nepřináší. Může trvat dost dlouhou dobu, než „strom poznání“ sebe sama a vlastní jedinečnosti přinese první plody. Je třeba mít k tomu bezednou studnu trpělivosti. Mnohem jednodušší je zařadit se do toho či onoho unifikovaného stáda a zprvu se může zdát, že konzumní plody se dají okamžitě trhat. Jednou však nastane okamžik, kdy jsou členové toho či onoho stáda přivedeni na jatka.

Jako přívěsek tohoto krátkého prosincového zamyšlení jsem připojil písničku If I were a carpenter v provedení Bobbyho Darina, který se tohoto tématu ujal poněkud úderněji. Nechce být jenom nějakým lehkým truhlářem, ale těžším tesařem. Ještě tvrdším způsobem do toho vstoupil Petr Spálený, když v české verzi prohlašuje, že by chtěl být kovářem. Já bych to až do takových extrémů nehnal, stačilo by mi, kdybych byl dřevorubcem, což ale Brunem Ferrerem zmíněný truhlář byl vlastně též v jednom balení.

Zdroj: Bruno Ferrero, Hostina pro duši, Portál, s.r.o., Praha 2017 (La cena in Paradiso, Elledici, Torino 2016)

17.12.2018, 00:01:04   Publikoval Luciferkomentářů: 41