Kopr a kopřivy (Letní dopoledne)

rubrika: Pel-mel


Stejně, jako ve svém posledním příspěvku Zlatá brána, opět zůstávám na domácí půdě. Ani báječná dovolená se nekoná, ani bezvadné grilování… Ale proč vzdychat nad něčím takovým, plyne-li život kolem nás sice zvolna, ale s tolika odstíny, že by nám je mohli závidět nejen ti, kteří nikdy neopustí páchnoucí předměstí, kteří nikdy neuvidí jiný obzor než písek… Mám ráda naše malá města v letním ránu i za letního večera. Podřimuje v nich domov.

 

Stella


Obchůdek časně ráno:

 

Tady v tom balení vajec jedno chybí.

No a? Tak si vemte druhý.

 

Ale to je tvarohový koláč! Za deset.

U všech dnes bylo napsáno lesní plody, takže za patnáct. I počet souhlasil.

Ale s lesními plody tam máte taky.

Tenhle koláč prostě jenom jinak vypadá. Takže za patnáct.

 

Z Pramene rychle ven:

 

Von tu druhou berli vždycky ztratí, tak vona ji pořád nosí za ním.

 

Jo, paní, tak jsem tam musela znovu. Znovu mi to otvírali.

 

No tak sanitka přijela včas. A kdy ho pustí domů?

 

Už mám patnáctery prášky, a pořád nic.

 

Pojdte si sednout! Ať neupadnete!

 

Blejskla vám na mě těma zubama, ale kolik za ně dala!

 

A paní, neobjednávala jste to v té druhé lékárně? Tady to vážně nemáme.

 

Tak on prý slaví osmdesát. No jo, ale co je on, a co jsme my! A ta jeho ženská má bejt zdravotní sestra, to se to pak žije. To se to pak stůně.

 

Vzala to zkrátka. Ale měla to pěkný. Urnu dají pod tu lípu. Tam, jak ji má on.

 

Kdo nezažil, neuvěří. V červencovém dopoledni potkáte v městečku skoro výhradně lidí s berlemi nebo s holemi. V obchodech právě tak. Výjimkou jsou klany zdivočelých penzistek z univerzity třetího věku: poznáte je podle toho, že každá má na zádech batoh a všechny jsou kdovíproč stále v poklusu, asi jak se snaží o náskok… Určitě po nocích do těch svých trekingových holí všívají miniaturní motory!

 

Mladí správně utekli do přírody, a pokud potřebují nakoupit, vezmou si auto. V čekárně u doktora zřídka uvidíte někoho mladého, a když, tak s ortézou – sporty jsou náročná záležitost. A děti, ty jako by nebyly. Ulice i hřiště zejí prázdnotou a čekárnách u dětského se malí pacienti objeví, až se před zdravotním střediskem začervenají jeřabiny a v noci se dětem se ve snu zjeví čerstvě vymalovaná třída.

 

Společnost stárne. Pomalu to vypadá, že se celá medicína zúží na geriatrii. Buďte k nám, vy, pro něž je všechno nové, shovívaví. Na horká léta jsme nezapomněli a nastřádali jsme si:

 

„Je půlnoc kopřiv

a půlnoc kopru, který promítá

na černou oblohu své zlaté okolíky…“

 

„Ale já zpívám

o té nevypodobitelné, jež je všechno,

co mých dvacet let do mne nanosilo

z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona

jak z pláství vybrala strašné sladkosti,

zpívám a nad pralesem kopřiv a kopru

otáčejí se hvězdy, chorovody

zářivých flammarionek. „

 

„Už dnes je mne víc

o noci, kdy budu bloudit kolem svého dna

a z té studny jak hvězdu, jež se třepí

do běla, vyhlížet tvář vlastní ženy,

o dny, kdy budu se znovu počínat

z hanby do ztraceného domova,

aby mě donosil až k smrti, a kdy budu

bolestně děti poznávat, stůl, rozečtenou

knihu, zmarnělou práci a kdy na sebe

sám se budu ptát,

 

už dnes v té noci všech nocí,

kdy poprvé nesu břímě lásky a smrti

současně a kdy je chci nést,

                    navždycky třeba…“

 

„A naše myšlenky budou najednou

vadnout a svraskávat jak listí plné děr,

než začne stárnout a na konci háje

nám orloj hvězd ukáže k úsvitu,

mlha nad řekou se prolomí do třpytu

a vyplaví půlměsíc jako z báje,

jak dvourohou zářící ulitu.“

 

„Je vlahá letní noc,

je v ní všechno, co navěky zastavuje

srdce,

všechno, čím člověk vydechne jakoby poprvé,

a je to noc všech nocí, prvně v životě nesu strašné břímě lásky a smrti současně,

a sladko je mi nést je, navždycky třeba…“

 

 

Když se červen stal bezstarostným a začal se protahovat ve slunci, přibylo venku tolik nesmělých, mladičkých dvojic!

 

A nešla bys večer k řece?

To nevím.

Tak víš co? Já budu kolem sedmý u mostu.

Uvidím. Třeba jo.

 

František Hrubín dokončil svoji letní romanci slovy vděčnosti:

 

„Navždy mě bude víc

o člověka, z něhož břímě lásky a smrti

a břímě života vyrazí zpěv.“

 

Léto pokračuje a žně jsou v plném proudu.

 

Citace: Hrubín, František: Romance pro křídlovku, Československý spisovatel, Praha 1968

 

Herkulovy lázně

 

 


komentářů: 7         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
7
Stella 13.07.2019, 15:00:02
Markétka byla krásná žena a její obrazy mají hloubku. Osud je jeden z nejkrutějších. Dospět k vyrovnání, to je nadlidský úkol.
Právě odcházím jako každý den do špitálu sledovat hrůzy... A bylo hůř, a kdoví, jak bude.

Ale pravdu díš, Astro, to vínko by bodlo!
Když žně, tak se vším!

Díky za pochvalu textu, ač řídkého.

6
Z. (neregistrovaný) 13.07.2019, 13:52:33
Krasny clanek - diky tez.
I ukazka z Romance pro kridlovku.
+ Astriny postrehy.
Slunna, krasna sobota, bylo by dobre.
Opatrujte se vsichni.

5
Šárka (neregistrovaný) 13.07.2019, 13:21:46

Nakonec nepršelo, ba i sluníčko vysvitlo.Pozdravila jsem na hřbitově dcerušku a popřála jí svátek, můj zeť vytvořil totéž i směrem ke svému synkovi. Leží tam vedle sebe a můžou si spolu aspoň špitat.

Zapálili jsme dvě svíce, široko daleko nebyl vůbec nikdo, znělo jen velebné ticho. My oba ještě živí jsme si v duchu zkoušeli, jak nám to bude pěkně slušet, až budeme i my pod tímto drnem. Na hrobě se právě červenají spousty lesních jahůdek....

Hostina poté proběhla v mojí oblíbené restauraci u Číňanů. Voňavá křehká kachna,2 x dvě deci vína a mír v duši. Rozpačitý


4
xxx (neregistrovaný) 13.07.2019, 09:30:42
Vzpomínka na Herkulovy lázně - valčík z roku 1903.

Stella
3
Stella 13.07.2019, 09:28:50
Milá Velkorysko Šárko Astrová.
Tvůj komentář říká o životě mnoho. To podstatné.

Hrubín je v Romanci jedinečný, znovu jsem se o tom přesvědčila. "Poezie všeho".

Schválně jsem vybírala úryvky, které se běžně neuvádějí a jsou z té "druhé strany". Pak mě teprve napadlo, že tak můžu případného čtenáře od Romance odradit.

Výroky. Co přináší život sám, to je to nejlepší.
Vančura to v Rozmarném létu říká jasně. Stojí to za zaznamenání. Dnes, dvě úpravné, pěkné ženy pod okny: Ty volekrávo, já tě tak dávno neviděla! Haha! Jak se máš, vole?
A tak jde čas...


2
Šárka (neregistrovaný) 13.07.2019, 08:20:09

Milá Stello, promluvila jsi mi z duše do duše, za což ti děkuju, protože jsi mi prozářila sobotní pršlavé ráno.
Kapky buší do parapetů, je to jakoby tady byl maličkej bubeníček a hrál sám sobě do noty. Chtěli jsme se zetěm jít dnes na hřbitov. Moje dcera tam leží už sedmý rok.Neopouštěná a přesto sama. Dnes by slavila svátek, házívala srp do žita.

Nepůjdeme, bude-li lejt. Sama by nám určitě řekla - neblázněte, to nemá vejšku, já tady mám na všechno nekonečně času. Tak půjdeme uspořádat kar někam do restauránu a bude nám oběma tiše smutno...

Velmi mě pobavil popis důchodkyň - studentek Univerzity třetího věku a vůbec všechny tvoje mistrné postřehy. Taky jsem jednou uvažovala, že si zaznamenám perly, vyřčené kolemjdoucími, ale pak jsem na to zapomněla. Udělala jsi to za mě.A moooc pěkně!Jano Nerudová S vyplazeným jazykem Usmívající se Zamilovaný

Lucifer
1
Lucifer * 13.07.2019, 00:43:37
Ukázka z filmu Romance pro křídlovku

https://www.youtube.com/watch?v=2AKKxuQwYmU

«     1     »