Neviditelný čert

Včera jsem strávil skoro celé odpoledne v laboratoři.

Lucifer

Předevčírem jsme nainstalovali do nového počítače karty a ovladače našeho nového měřícího zařízení. Je to skvělý systém a umožní nám změřit, co jsme doposavad měřili s jistým přiblížením. Nyní budeme blíže přesnějšímu měření. Včera jsem začal testovat řídící software, ale velice brzy jsem narazil na kvantum překážek. Zkrátka a dobře, neovládalo to zařízení, jak bychom si představovali. Zavolal jsem kolegovi, ať mi s tím přijde pomoci. Nějakou dobu jsme se v tom hrabali, něco jsme vyřešili, ale systému stále chyběla ta správná ruka.

Zajímavé bylo, že pokaždé, když jsem hovořil o řídícím programu, stále a stále jsem si nedokázal vzpomenout jeho správný název. Už mi to připadalo trochu trapné a abych před kolegou nevypadal jako člověk s postiženou pamětí, což by si bezpochyby interpretoval jako výsledek mého samonaváděcího pádu na koleje metra, přispěchal jsem s následujícím vysvětlením: "Pane kolego to máte tak, věcem nebo lidem, které nemám rád, nemohu přijít na název nebo jméno. Á propos, jakže se to vlastně jmenujete?"

To jste se nasmáli, co? Nejsem naivní, chápu, že se mezi vámi najdou jedinci, kteří se zasmušilým pohledem procedí skrze sevřenou čelist: "To se dalo čekat. Zdá se, že se z toho fyzicky už vylízal, ale charakter - ten je jako před pádem stejně nanicovatý." Nehodlám svůj charakter nijak rozebírat, jen ať si mezi zuby cedí kdo a jak chce. Přesto však někoho asi zarmoutím. Byla to sranda. My se známe už řadu let a jsme zvyklí se navzájem obveselovat a pošťuchovat. Jsme zkrátka a dobře takoví fantastičtí vtipálci. Asi by teď bylo na místě, abych to doložil a uvedl jeho jméno. Rád bych, ale jsou tady dvě podstatné překážky: První je taková, že zde neuvádím své jméno, takže by bylo velmi neslušné prozradit i jeho jméno, natožpak když uvážíme, že mi k tomu ani nedal souhlas. A druhá je ta, že si momentálně jako z udělání nemohu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje ];-)

Závěrem bych zde ocitoval kratinkou pasáž z knížky mého oblíbeného spisovatele Kurta Vonneguta, jejíž název v originále zní The Only Game in Town. Jak jste, bezpochyby velmi erudovaní znalci anglického jazyka, jistě pochopili, český překlad názvu jsem použil v názvu tohoto úvodníku. Vtip je však v tom, že název je idiom pocházející z hráčského prostředí, který by se dal správně česky vyložit jako Není jiné cesty:

Chlapec postižený hráčskou vášní prohraje každou noc poslední vindru v pokeru. Někteří mu říkají, že hra je podvod, nastavený tak, aby ho oškubali. A on divoce odsekne: "Já vím, já vím. Ale je to jediná hra ve městě."

25.11.2010, 00:37:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2