.:: Neviditelný čert ::.

Zpráva z Mauricia

rubrika: Pel-mel

Minulý měsíc jsem se řízením osudu ocitla na malém ostrově pod rovníkem. Díky losování a následné výhře jsem si s rodinou, čítající mě a manžela plus jednoho čtrnáctiletého puberťáka, užila úžasných sedm dní luxusu v přepychovém rezortu na východní straně Mauricia. (No, ale taková bomba to zase nebyla, platili jsme si letenky….)

Marky

Další týden jsme se, na vlastní náklady, přesunuli mezi místní obyvatele do apartmánu na západní pobřeží ostrova. Pobyt mezi běžnými lidmi byl také skvělý a navíc i velice zajímavý. Většina Mauricians je původem z Indie a bydlí v různě malých domech nebo plátovaných plechových slumech se zahrádkou, nebo bez. Nikdy jsme ale nikoho neviděli žebrat a nikoho ve špinavém nebo roztrhaném oblečení. Téměř všichni mluví jak místním jazykem, kreolsky (tzv. morisien), tak i francouzsky, anglicky (musí… je to jejich úřední jazyk) a hindštinou. Přitom je normální, že lidé, kteří pracují jako personál (a to i pomocný) v hotelích a rezortech ještě ovládají němčinu, španělštinu a italštinu aby jim hosté rozuměli.

Turisté a jejich peníze jsou totiž pro Mauricius převelice důležité, textilní průmysl vybudovaný za časů kolonií se přestěhoval na vedlejší ostrov Madagaskar a některé (i úplně nové) továrny na zpracování cukrové třtiny zejí prázdnotou, díky konkurenci a neviditelné ruce trhu s cukrem. Ostatní komodity jako čaj, vanilka, ananas, banány a jiné ovoce nejsou tak výnosné a vývoz se, kromě vanilky, příliš nevyplatí.

Když jsem se vrátila z Mauricia do našeho evropského deštivého podzimního počasí, ptali se mě známí, jestli jsme tam slyšeli češtinu. Čechy jsme sice nepotkali (není to pro naši příjmovou skupinu zrovna dostupná destinace), ale češtinu jsme překvapivě slyšeli, několikrát.

Asi dvacetiletý černý sommelier z vinařství TAKAMAKA (výroba vína z plodů litchi, mimochodem výborné…chutná trochu jako polozakázaná odrůda vína Chorvát) se po zjištění, že jsme z České republiky, rozhodl vést exkurzi a následnou ochutnávku vína v češtině. Říkal, že má super kámoše, fakt hustýho týpka, z Česka, že spolu cestovali po Thajsku a logicky se tím pádem od něj naučil česky. Číšník Mario v restauraci La Bonne Chute nás po zjištění, že jsme Češi, zdravil: „Ahoj! Jak se mate?”. Naučil se pár vět od kamaráda a souseda Mirka, moc fajn člověka, co už na Mauriciu nebydlí…

Pokojská Suchita, se kterou jsem se dala do řeči hned první den pobytu, taky chtěla, abych ji něco naučila česky. Přitom znalost češtiny pro ni ani nikoho jiného na Mauriciu žádný ekonomický efekt nemá. Možná to nedává smysl, ale hřeje mě na duši, že se i lidé na druhé straně planety snaží mluvit mojí rodnou řečí…..kvůli mě, nám, lidem co potkali, kamarádům z Česka. A asi to je důležité.

PS: Právě mi přišla zpráva přes WhatsApp od Suchity: „Hi darling how r u n ur family?“ Jdu si vygooglit jak se řekne kreolsky „Jsme v pohodě. Jen je tady zima a stýská se mi po Mauriciu“. To bude Suchita čumět!