.:: Neviditelný čert ::.

Sobotní pele-mele

rubrika: Pel-mel

Delší dobu tady píšu odborné články a tak to k sobotnímu odpočinku nahradím neodborným pátým přes devátým.

Lucifer

Před pár dny jsem z vozu metra vynesl jednu paní. Jak se to mohlo stát a proč, to se nyní pokusím vysvětlit. Jel jsem do práce a chystal se přestoupit na Florenci. U dveří se už nahromadilo několik lidí, tak jsem vstal, abych se k nim zavčasu připojil. První, co mě napadlo, bylo, že patrně nastane problém. Pokud chce člověk v klidu vystoupit, musí stát v čele zástupu přímo u dveří, na konci zástupu mu totiž hrozí, že se ho nastupující dav pokusí nacpat zpět do vagónu. Naproti u dveří stál zajímavý starší pán s dlouhými a téměř bílými vlasy, který se vzápětí zařadil za mě. Udělal jsem si představu, jak to bude probíhat, a ono to pak kupodivu přesně tak probíhalo. Než jsem se dostal ke dveřím, už se dovnitř cpala nějaká paní. Chytil jsem ji v pase, vynesl před vagón a upozornil ji na ten nevyhnutelný fakt, že ještě vystupujeme. Musím říct, že ten sympatický chlapík pak se mnou souhlasil.

Druhý den se stalo něco svým způsobem podobného. Jel jsem céčkem z Florence, seděl na sedačce v řadě, která je otočena do uličky a byl ponořen do četby populárně naučné fyzikální knížky. Podotýkám, že jsem byl kompletně soustředěný na četbu a vůbec nevnímal okolí. Z profesionálních důvodů však mám velmi pozorný zrak a žádný zajímavý úkaz, který se mihne v jeho zorném poli, mi většinou neunikne, i kdybych byl sebevíc zahloubaný do čehokoli jiného. A tak jsem si všiml, že vpravo nastoupil starší pán s igelitovou taškou, která se dost podezřele pohybovala v jeho blízkém okolí. Zamířil směrem do uličky, kde jsem seděl, a mě okamžitě napadlo, že mě bude chtít přetáhnout taškou. Rozhodl jsem se však, že si koleno nebudu krýt a když mě do něho praští, tak moje noha automaticky vyletí nahoru a nakopne mu tašku. K tomu samozřejmě došlo. Až se všichni uklidnili, tak jsem se opět v klidu začetl.

Po chvíli můj periferní zrak zaznamenal, že z druhé strany nastoupila paní s kočárkem, že ten kočárek je dvojitý a paní se ho chystá narvat do uličky kolem mě. Už mi bylo jasné, že dostanu ránu do stejného kolena, a také jsem ji pochopitelně dostal. Tentokrát jsem do kočárku nekopl, protože mi to připadalo příliš surové, ale hlasitě jsem se ozval na obranu svého kolena. A tak přemýšlím, co se to prokrišna s lidmi děje. Nejen, že si nevšímají pozoruhodných jevů, oni nevnímají ani přítomnost jiných lidí a když vás natáhnou taškou, nebo do vás vrazí, vůbec si toho nevšimnou. Ještě mnohem více mne však zaujalo, že zřejmě umím předvídat budoucnost, a nyní se nořím do zahloubání, kterak si s tím užitečně poradit.

Z jiného soudku. Včera a předevčírem se téměř ve všech plátcích objevila senzační zpráva, že NASA objevila v jezeře Mono Lake mimozemšťany. Dokonce si s tím včera zahrával v úvodníku i Neviditelný Pes. Většinou však bylo vysvětleno, že se nejedná přímo o mimozemšťany, ale o formu života, která není na Zemi normální, protože ke svému životu využívá jedovatý arzén. Tak trochu to působilo dojmem, že si z nás dělá srandu Arsen Lupin. O co tady vlastně šlo, si můžete přečíst tady: NASA - mimozemšťané nedorazili, nová forma života zas tak nová není.

No a až se vydovádíte neodolatelnou zábavou, pusťte si na uklidněnou rozmarnou skladbu od Niccolo Paganiniho