Neviditelný čert

Konečně svátky pominuly, budu se věnovat jenom sobě! Krása! Zapálím, co zbylo ze svíček na adventním věnci, najím se po svém a v klidu a barbarsky. Rozevřela jsem noviny, opřela je - a nastal okamžik, kdy jsem vstoupila mezi intelektuální elitu. Taková roztržitost je přece typická pro génia! Nemyslím, že by za to prudké vzplanutí mohly žhavé tiskové zprávy. Geniální Izák Judovič Ozimov z vísky Petroviči sice tvrdí, že zmatenost či pomatenost není nutně projevem vysokého íkvé, ale sám se k některým komickým momentům přiznává. V úvaze o měření inteligenčního kvocientu dospívá k závěru, že každý test vyrůstá z kulturních a dobových podmínek, především pak je ovlivněn svými tvůrci. Jinak řečeno, ne každý pitomec je génius. Snad to platí i obráceně.

Stella

Isaac Asimov se několikrát testu inteligence podrobil, vždy s výsledkem těsně pod 170. Když ale vzal v úvahu tempo, kterým plnil úkoly, vycházel mu výsledek o stovku vyšší. V úvaze Přemýšlení o přemýšlení došel k názoru o chybnosti obecně přijímané představy o inteligentu jakožto člověku, který dobře vstřebává vědomosti, dobře si je zapamatuje a rychle si je dokáže vybavit. I člověk disponující těmito schopnostmi může být totiž úplný hlupák. V množství vědomostí rozhodně podstata inteligence nespočívá.

Proč se o některých skutečných vzdělancích říká, že jsou roztržití? Protože většinou bývají zdatní v obtížných oborech, ale za cenu toho, že úzce zaměřili svůj intelekt. Stane se např., že takový člověk musí chvíli vzpomínat, jak se jmenuje, přesto je pro nás inteligentní-neboť inteligenci prokázal v extrémně náročné oblasti.

Společnost podvědomě s vysokou inteligencí spojuje pouze určité obory, především matematiku. O inteligenci nepřemýšlíme ani u sportovce, ani u umělce. Inteligenci totiž spojujeme s teorií. Takové pojetí má svůj původ ve starém Římě, kde za nejvyšší kategorii umění považovali umění „liberální“ (umění, jemuž se mohli věnovat pouze svobodní občané). Naopak vše, co bylo spjato s praktickými dovednostmi, odkazovalo k řemeslníkům a otrokům.

Ještě nedávno platilo, že vzdělanec je ten, kdo umí latinsky, nehledě na to, že jinak takový znalec mohl být úplný hlupák. Stále se setkáváme s tím, že skutečně inteligentní, ale nevzdělaný člověk je přezírán a podceňován, nanejvýš se mu přisuzuje „zdravý selský rozum“. Dlouho totéž platilo o ženách, protože nestudovaly-neuměly latinsky…

Jak se doba změnila? Dnes už není měřítkem inteligence latina, ale věda. Za nejlepší měřítko inteligence nesporně musíme považovat způsob, jakým člověk své vědomosti dává najevo a jak s nimi zachází: vtip, originalita a kreativita, s nimiž je člověk využívá. Je dost hloupých učitelů i dost hloupých vědců. Ale mohou své povolání vykonávat, pokud jsou schopni je vykonávat technicky. Jinde pochybujeme stále: je inteligentní hudebník, který sotva zná noty, ale „má talent od Pána Boha“? Také kreativitu totiž často uznáváme jen v módních oborech.

Prostě: neexistuje žádný způsob definování inteligence, který by nebyl závislý na módních trendech a na subjektivním přístupu. Dnes trapný podivín-zítra nedostižný génius. Test inteligence měří schopnosti, jež za součást inteligence považují lidé, kteří test sestavovali. Oni nás zkouší z toho, co sami za kritérium inteligence považují. A pokud projdete a jste podle testu dostatečně inteligentní, můžete už …dělat pitomostí, kolik chcete. Podstatná je nálepka, ne chování.

Inteligence se vzpírá objektivní definici. Absolutním nesmyslem je zkoumat, které etnikum, vrstva… je inteligentnější. VŽDYCKY bude výsledek ku prospěchu zadávajícího. Vyšší než očekávaná inteligence pak bývá prohlášena za prohnanost, vychytralost…

Zkrátka, pokud jste ve hře o moc zrovna dole, je každá záminka dobrá k tomu, abyste tam zůstali. Pokud máte nízké IQ, pak vámi opovrhují, a proto máte zůstat dole. Máte-li IQ vysoké, pak se vás bojí a máte tam zůstat také.

A ať už může mít IQ význam jakýkoli, je v současné době zneužíváno slepými fanatiky.

Dovolte mi, abych skončil tím, že vám předložím svůj vlastní názor na věc. Každý z nás je součástí neomezeného množství skupin, do nichž lze lidstvo rozdělit. V každé takové skupině může být daný jedinec jejím ostatním členům nadřazen, podřazen nebo obojí, nebo jim roven-záleží na definici a na okolnostech.

A proto také slova jako méněcenný či nadřazený nemají žádný smysl. Objektivně existuje jen jediné takové označení: jiný. Každý z nás je jiný. Já jsem jiný, ty jsi jiný, i ty, ty, ty…

A právě v tomto rozdílu tkví sláva i spása Homo sapiens, neboť co nedokážou jedni, zvládnou druzí, a tak se pro každou situaci někdo vhodný najde. Myslím, že bychom si měli této lidské rozličnosti vážit jako hlavní zbraně lidstva jako celku a nikdy se nesnažit ji zneužívat ke komplikování života lidstva jako jednotlivců.

(Stella: George Orwell řekl, že zdravý rozum se nedá podchytit statisticky. Dodávám, že ho přesto poznáme. On je totiž možná více intuicí než přemýšlením. Ale víc se mi líbí výrok Jiřího Žáčka: Daleko zdravější než zdravý rozum je zdravý nerozum.  Tak: mějme v příštím roce obojího dostatek!)

Zdroj: Asimov, Isaac: Trocha magie, Mustang, Plzeň 1998

31.12.2020, 20:57:40   Publikoval Luciferkomentářů: 5