Neviditelný čert

Včera večer jsem si zašel do Satoriho kavárny.

Lucifer

Moje oblíbená místa byla okupována, a tak jsem zamířil do rohu k jednomu volnému stolečku. Až po chvíli jsem si všiml, že u stolku přede mnou sedí tři sudičky. Tedy tři mladé dámy a kvokaly, kvokaly a kvokaly tak úžasně, že mě to přinutilo přerušit četbu velmi závažné populárně naučné knížky, s jejímž sdělením se tady možná ještě vrátím. Předem však podotýkám, že mi to sdělení příliš nesedí, jsou tam však zajímavé postřehy a objektivního pozorovatele by to nemělo rozházet. Četbu jsem tedy odložil a na volné a nepopsané stránky jsem začal okousanou tužkou zapisovat své aktuální a podnětné pozorování.

Když jsem dopsal tuhle pasáž, usoudil jsem, že nastala chvíle, abych se něčeho pozoruhodného dopozoroval a mohl tuhle zprávu zakončit smysluplnou myšlenkou. Jenže dámy kvokaly tak nesrozumitelně, že i tak zkušenému pozorovateli, jakým jsem bezpochyby i já, z toho nic podnětného nekapalo. Tudíž, tedy, proto a tak jsem se rozhodl, že původně tak skvěle rozjetou úvahu zakončím kapitulačním prohlášením, že i já se mohu dopracovat k neuchopitelnému výsledku svého pozorování. Abych to alespoň vyspravil, ocituji vám básničku, která mě při té příležitosti napadla. Pokud se vám nebude líbit ani báseň, tak už tomu nedokážu dnes nijak pomoci a nenápadně se odplížím do předem připraveného úkrytu. Tedy do laboratoře, protože tam dnes spolu se servisní posilou budeme pozorovat jeden přístroj, který s námi odmítá smysluplně komunikovat ];-)


Pavouk Měsíc

Když kráčím do noci
tak světlo na mě padá
když kráčím do světla
noc se za mnou vkrádá

Vstupuji do řeky
a nikdy do té stejné
v každé však naleznu
co nebylo mi předtím zřejmé

Když kráčím do nebe
probudím se v pekle
když padnu do pekla
tak zahřeje mě nebe

A když se brouzdám po ulici
abych si dodal odvahy
napadne mě něco jako tahle báseň
kterou mi upředl pavouk na měsíci

09.12.2010, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2