Neviditelný čert

Na Neviditelném psovi vyšel včera úvodník od Ondřeje Neffa, jehož název až na ten otazník jsem použil v názvu tohoto příspěvku. Týká se divadelní hry chorvatského divadelního režiséra a scénaristy Olivera Frljiće Prokletí a Naše násilí a vaše násilí. Tato inscenace se objevila v Brně na přehlídce Divadelní svět v květnu 2018. Předváděl se tam Ježíš Kristus znásilňující muslimku a také tam umělkyně vytahovala z vaginy státní vlajku. Touto inscenací byl dotčen kardinál a arcibiskup Dominik Duka a vyžadoval omluvu za zásah do osobních práv. Ve stejný den vyšel na NP na totéž téma článek A máme jasno… od Lubomíra Stejskala.

Lucifer

Netuším, jestli měl Duka na mysli svoje osobní práva či osobní práva Ježíše Krista nebo obecně Církve svaté či přímo všech křesťanů, a nehodlám po tom ani pátrat. V každém případě Nejvyšší soud mu upřel nárok na omluvu. Neff se nad touto kauzu zamýšlí, odkud a až kam sahá svoboda slova.

K jeho úvodníkové úvaze jsem přispěl jedním komentářem, jelikož mě toto téma zaujalo. Zajímavé bylo, že mi ten komentář neprošel automatickou censurou. Objevila se hláška zhruba v tom smyslu, že Lidové noviny odmítají něco tak sprostého či urážlivého zveřejnit. Neviditelný pes je jakýmsi způsobem provázaný s Lidovkami, automatický censor sídlí tam, ne na Neviditelném psu.

Vzhledem k tomu, že jsem si svůj komentář před odesláním zkopíroval do paměti tlačítkem Ctrl+A, mohl jsem ho okamžitě zopakovat pomocí Ctrl+C. Nejdříve však bylo zapotřebí prozkoumat, které slovo censurou neprošlo. Chvíli mi to trvalo. Až asi na čtvrtý pokus jsem vyhmátl, že automatickému censorovi se nelíbí „kokotina“. Tak jsem ji nahradil „ptákovinou“ či něčím takovým. Pak už to prošlo.

Komické je, že jsem přispíval na téma, odkud až pokud sahá svoboda slova. Svoboda mého slušně a k věci napsaného komentáře narazila do neprostupné zdi svobody slova kvůli kokotině. Řada diskutujících NP se přitom vyjadřuje sprostě a vzájemně se uráží jak v hospodě páté cenové skupiny. Asi umějí vybírat správná slovíčka, která projdou sítem automatického censora.

Zde je původní verze mého komentáře k Svobodě slova odsud potud:

Že se takovou kokotinou Duka vůbec zabýval. Frljič je evidentně psychicky deprivantní. Představa, že Ježíš Kristus sleze zhruba za šest set let z kříže a znásilní muslimku, se mohla zrodit jen v hlavě paranoického epileptika. To samé s Buddhou. A co třeba představa, že tisíc let vstane Hitler z popela a uřízne nějakému homosexuálovi z třicátého století penis, protože lítal na Mars bez hákového kříže. Takových fikcí vám mohu po třetím litru vína vysypat z rukávu mraky.

V literatuře se podobné alegorie či metafory nebo personifikace vyskytují. Ovšem ne na úrovni blábolení pacienta psychiatrické léčebny, který se chce prostě jen někomu a něčemu patologicky vysmát. Vysmívá se tak akorát své ubohosti. A že tuhle primitivní divadelní hru na svých prknech zveřejnilo jakési brněnské divadlo? Asi nemělo do čeho píchnout.

Tohle není o bezbřehé svobodě slova, ale o bezbřehé slovní masturbaci. A tou se nemá smysl vůbec zabývat. Někteří pacienti psychiatrický léčeben vám vysypu z rukávu ještě oplzlejší věci.

Je třeba rozlišit, kdo se takovouto svobodou slova ohání. Psychicky narušení jedinci, ať si plkají, co chtějí. Jejich plky jsou jako šumění vodopádu. A pokud ne, tak je psychicky narušená celá společnost. Jako třeba svého času Němci za Hitlera. V tom případě už ale nemá smysl bavit se o svobodě slova odsud potud. Je zapotřebí nasadit dostatečně silná psychofarmaka.

13.05.2021, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5