V úterý jsem vyrazil na výlet do Žamberku. Nebyl jsem sám. Žamberk je takové městečko v Orlických horách. Orlické hory jsou krásné. V této oblasti se značná část městeček či vesnic končí „nad Orlicí“. Třeba Ústí nad Orlicí. Orlice je řeka. Může být divoká nebo tichá. Žamberkem protéká Divoká Orlice. Nedaleko odsud se nachází Vamberk. Obojí je v Orlických horách, nicméně Vamberk je v Královéhradeckém kraji, zatímco Žamberk v kraji Pardubickém. Ve skutečnosti je to úplně jedno. Jsou to pořád Orlické hory.
Lucifer
Výlet trval od úterý do čtvrtka. V pátek jsme se sbalili a odjeli do svých sídlišť. Hodně jsme toho prochodili, navštívili jsme třeba Letohrad.
Co mě v těchto místech, která jsem už dříve navštívil, nejvíce fascinovalo, byla neuvěřitelně přátelská atmosféra. Lidé jsou velice příjemní a všude se tam můžete cítit bezpečně. Záležitosti Covidu je povětšinou nezajímají, hledí si svého života. Kupříkladu v hotelu, kde jsme byli ubytováni, se nějaké roušky či respirátory neřešily. Koneckonců proč. Někde, obzvláště v obchodech, sice byl jakýsi náklon jakoby něco restriktivního dodržovat, ale více méně, aby se neřeklo, že se lidé na to naprosto vykašlali. Policie byla téměř neviditelná. Lidé spolu mohou žít bez byrokratické buzerace a policie je něco jako rozhodčí ve sportu.
Možná jste očekávali, že podám vyčerpávající zprávu o tomto výletě, že vám něco povím o Žamberku, Vamberku či Letohradu. Nepodám. Všechny informace si můžete najít na internetu. Nejsem cestovní kancelář.
Pro mě tento výlet či úlet nejen z Prahy, ale i z bláznivého covidového šílenství, znamenal mnoho. Mohl jsem opět začít vnímat normální život. Nepřipojoval jsem se na internet, svůj notebook jsem ponechal doma kompletně vypnutý, zapomenutý, mobil jsem skoro vůbec nepoužíval. Pokoušel jsem se znovu používat pouze vlastní mozek. Vnímat přírodu a lidi. Skutečnou realitu. Ne zpravodajské zdroje a pimprlové divadlo jakési vlády nevlády.
Kromě výše zmíněných míst jsme se pokoušeli již podruhé navštívit hrad Potštejn. Ani podruhé se to nepodařilo. Poprvé před pár lety jsme to zabalili na nepříliš vzdálený pohled na hrad, protože nás bolely nohy a měli jsme hlad a žízeň. Takže jsme místo na hradě skončili v hospodě. Jak to bylo podruhé čili v rámci tohoto výletu, jsem už tady napsal komentář:
Potštejn
https://1url.cz/kK2FS
V obci Potštejn jsme v informačním středisku získali informaci, jak se tam vyhrabat. Drželi jsme se ji. Už to vypadalo dobře, ale nebyli jsme si jistí, kterou cestou máme pokračovat. Objevil se jakýsi zvláštní týpek se psem, kterého jsem oslovil. Rozhodl se nám pomoci a hnal nás zpět. Proti informaci. Až skoro na začátku cesty nám ukázal jakou si cestu, která tam prý vede. Dokonce tam byl i nějaký ukazatel.
Cesta zpočátku nevypadala špatně, jenže pojednou se začala měnit na neprostupnou džungli nad hlubokým srázem. Tudy bezpochyby žádní turisti na hrad nechodili. Odpískal jsem to a plazili jsme se zpět. Na hrad jistě vede nějaká rozumnější cesta, jenže náš čas vypršel. Přežili jsme. Podivuhodný týpek se psem nás chtěl zřejmě pobavit. Povedlo se mu to.
Nemám k němu co dodat. Snad jen to, že ten člověk, který nás navigoval na tu pekelnou cestu, to možná myslel dobře. Prostě byl takříkajíc odjinud.
19.06.2021, 21:29:03 Publikoval Luciferkomentářů: 0