Za týden budou Vánoce. Eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová navrhla v interní příručce Evropské komise pro inkluzivní komunikaci, aby bylo používání slova Vánoce zakázáno. Prý jsou tady ještě muslimové, buddhisti, hinduisti, taoisti atd., kteří povětšinou Vánoce neslaví. Je třeba zachovat rovnost a neprovokovat tímto křesťanském svátkem jinověrce. Ateistům je to asi úplně jedno. Třeba muslimové slaví Ramadán. Ten název by se měl v rámci rovnosti též zrušit. Paní Dalliová se zaměřila pouze na Vánoce. Zatím jí to neprošlo. Já, ač velmi vlažný křesťan, který svým způsobem inklinuje k buddhismu a občas si zobne i z jiných věrouk či filosofií, si budu vždycky užívat Vánoce pod názvem Vánoce.
Lucifer
Vánoce byly původně svátky zimního slunovratu, které byly zavedeny některými pohany, například Řeky nebo Slovany. Křesťanská církev pak na tyto svátky naroubovala narození Ježíše Krista. Zimní slunovrat se nicméně slavil tím či oním způsobem po celé Zeměkouli. Ustálil se název Vánoce, který sice vnímají křesťané po svém způsobu, ale proč ho zakázat. To mi hlava nebere. Nejspíš to bude tak, že v hlavách těch, kteří tyhle stupidní zákazy vymýšlejí, šplouchá na maják. Prostě jim hrabe v zájmu dobrodiní, které představuje dlážděnou cestu do pekel.
Vánoce se slavily za minulého režimu, kterému vládli komunisti. Nebudu se nijak zvlášť zastávat toho režimu. Nicméně je fakt, že Vánoce nejen nezakázali, ale ponechali lidi, aby si je uctívali či užívali, jak jim bylo libo. Z Ježíše Krista vznikl Ježíšek, který naděloval dárky, v kostelích, ale i v domácnostech se stavěly betlémy, věřící i nevěřící chodili na půlnoční mši, Santa Claus, původně svatý Mikuláš, byl nahrazen ruskou variantou jménem Děda Mráz. Mimochodem Santa Claus není produkt Ameriky, ale pochází z Laponska.
Jako malý kluk jsem se na Vánoce vždycky těšil. Byl jsem nedočkavý, co mi Ježíšek dá pod stromeček. Rodiče, kteří nebyli nijak zvlášť nábožensky založeni a do kostela nechodili, se vždycky postarali jak o vánoční náladu, tak i o dárky od Ježíška. Vánoční stromek byl krásně ozdobený a večer svítil různobarevnými žárovkami. Jednu dobu si táta, někdy i s námi, pro něho zajel za svým tátou čili mým dědou do jedné vesnice nedaleko za Vysokými Tatrami.
Děda měl dobrý vztah s polesným, který mu uřízl v lese pěknou borovici patřičných rozměrů, a přidal k tomu potvrzení od lesní správy, že si ji táta neuřízl načerno sám. Vzpomínám si, že když jsme jeli zpět s borovicí přivázanou na střeše auta, občas nás stavěli policajti, aby zkontrolovali, jestli jsme ten stromek někde neukradli. Táta ukázal patřičné lejstro, policajti zasalutovali, a my pokračovali v jízdě.
Když skončil Štědrý večer a já se pokochal dárky od Ježíška, kterého zastupovali rodiče, začal jsem se po zbytek Vánoc až do ledna kochat vánočním stromkem. Rád jsem si po ním například hrál s hliněnými vojáky či kovboji, kteří bojovali se stejně hliněnými indiány. Indiáni se občas skrývali ve větvích toho stromku. Fandil jsem oběma stranám. Byly to moje hračky.
Vánoce pro mě vždy, i za minulého režimu, představovaly nejkrásnější, nejmírumilovnější a nejklidnější období celého roku. V posledních letech se však tento pocit poněkud vytratil. Důvodů bylo několik, ale nehodlám je zmiňovat. Letos ten pocit zkusím obnovit. Vánoce si nenechám vzít, ani kdyby se nějaká eurokomisařka či jiná masařka postavila na hlavu.
A to by bylo pro tuto předvánoční dumku asi tak vše.
Podotýkám, že během vánočního období, odteď až do Nového roku, se budu věnovat především sobě a svým blízkým. Počet mých článků bude omezen. Kdyby měl někdo zájem zde v tomto čase publikovat svůj příspěvek, může mi ho poslat na redakční email zardanus@seznam.cz.
18.12.2021, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6