Neviditelný čert

Končí se březen. Posledních zhruba čtrnáct dní zakotvilo u nás počasí v takovém zvláštním rytmu. Nízká oblačnost se postupně vytratila, srážky ustaly a nebe se vyjasnilo. V noci, obzvláště nad ránem, klesaly teploty několik stupňů pod bod mrazu, ve dne šplhaly k deseti i více stupňů nad nulou. V posledních dnech byl rozkmit až patnáct nebo dokonce osmnáct stupňů. Velmi zvláštní jaro.

Lucifer

Příroda se nenechala dlouho pobízet. Stromy začaly jevit sklony k pučení a některé křoviny již zcela zezelenaly. U radnice v NB, která je na opačné straně Slunečního náměstí, než bydlím já, jsou trávníky osázené květinami. Jeden druh vydržel kvést celou zimu. Na počátku tohoto ustáleného podivuhodně jarního počasí se vyklubaly i další.

V posledních dnech začala dominovat žlutá barva. Drobné žluté květy na některých keřích či menších stromech, přičemž keře převládají. Lidově se tomu říká zlatý déšť a začíná se objevovat až počátkem dubna. Tentokrát se objevil trochu dříve. Ve dne se koupe ve slunečních paprscích, v noci zimuje. Je odolný.

Poprvé jsem pochopil, že ne všechno je skutečný zlatý déšť. Dozvěděl jsem se to počátkem dubna před mnoha lety, když jsme šli s naším prvním posametových ředitelem Pavlem Šunkou na oběd do Ládví. Pavel Šunka byl velmi vstřícný a liberální. Nezachovával žádný odstup, nebyl nafoukaný, sebestředný a ke svým kolegům měl velmi lidový vztah. Obzvláště k těm mladším. Říkal nám „mladíci“ a na konferencích jsme s ním chodili do hospody. Kouřil jako fabrika a pivo či víno mu nedělalo žádné problémy. Opilého jsem ho však nikdy neviděl. Podílel se na vývoji speciálního zařízení na bázi pulsního plazmatu, které generovalo rázové vlny použitelné k drcení ledvinových kamenů.

Jak jsme tenkrát tuším tři mladíci kráčeli s Pavlem Šunkou do restaurace v Ládví na oběd, ukázal jsem na jeden žlutými kvítky opentlený keř a řekl: Pohleďte, zlatý déšť. Pavel Šunka mi vysvětli, že to není zlatý déšť, ale forsythie. Zlatý déšť je prý něco jiného, ačkoli kvete skoro stejně a ve stejný čas. Po mnoha letech jsem si to ověřil na internetu. Zlatý déšť je Štědřenec odvislý v podobě keřů nebo stromů a je velmi jedovatý. Forsythie je buď Zlatice prostřední, nebo Zlatice převislá.

Když jsme šli do té restaurace a kolem se žlutilo, tak říkám: Sláva, začíná skutečné jaro. Pavel Šunka mě velmi zdvořile trochu poopravil: Moc se neraduj. Jakmile začnou kvést forsythie či zlatý déšť, dochází zpravidla k prudkému ochlazení. Ano, začíná se duben a aprílové počasí. Povětšinou to takhle funguje, takže jsem si na Pavla Šunku vždycky vzpomněl. Skutečné jaro nastane, až odkvete zlatý déšť.

Někdy přemýšlím nad tím, proč si tyhle dřeviny vybírají ke svému plnému rozkvětu zrovna tohle období, kdy v noci mrzne a může přijít i sněhová přeháňka. Ostatní dřeviny se začínají jen tak skromně zelenat, a některé se tváří, jako že je ještě zima. Třeba dva stromy u kontejnerů na směsný odpad před vchodem do našeho domu. Pupence byste na nich i s lupou marně hledali.

Zlatý déšť a jeho příbuzné forsythie jsou odvážnými posly jara. Takovými obětními beránky. Moc dobře ví, že se budou žlutit v často dost nevhodném počasí. Žlutá záře je velmi pronikavá a studená. Až jejich květy v urputném boji s odcházející zimou opadají, začnou kvést i další dřeviny. V květnu už kvete skoro úplně všechno. Někdy se ke slovu přihlásí Tři zmrzlí, ale to je jenom taková drobná jarní přestávka.

Koneckonců i v červnu mohou být chladnější rána, ale proti těm březnovým jsou procházkou růžovým sadem.

28.03.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4