Nejdřív je třeba se zamyslet, co je to duše. Nějakou duši jistě máme, a tím nemyslím duši do kola auta nebo bicyklu. Máme mozek, stejně jako ostatní živočichové. Je to centrální nervová soustava. Máme ho z hlediska biologického považovat za duši, nebo je tam ještě něco víc? Bezpochyby je. Jak lidé, tak živočichové spolu komunikují na dálku. Někdy i na hodně velkou vzdálenost. Kdysi jsem tady něco o tom psal a ukončil na platformě aktuální fyziky: modulované elektromagnetické záření, které vědomě produkuje mozek. Tohle bychom mohli vnímat jako duši, která bezpochyby něco váží. Není tam přece jenom ještě něco víc? Je to možné. Nedávno jsem šel s nákupem z OC Galerie Butovice. Před sebou jsem spatřil mladou ženu a fascinoval mě její zadek. Upřeným pohledem jsem si ho prohlížel. Ta žena došla ke svému autu, otočila se a upřeně se podívala na mě. Ona prostě ten pohled na svůj zadek vycítila. Další text představuje překlad první části článku z Live Science, za třemi tečkami je závěrečný odstavec. Celý článek si můžete přečíst, když kliknete na jeho název ve Zdroji.
Lucifer
Věčná duše je mocný koncept; je to ústřední prvek mnoha náboženství a hluboce uklidňující víra tváří v tvář ztrátě.
Možná právě proto někteří nespokojeně přenechávají otázky duše víře a namísto toho se obracejí k vědě ve snaze dokázat, že duše existuje. Pokud jste někdy slyšeli, že duše váží 21 gramů – nebo jste viděli film „21 gramů“ z roku 2003, který na tuto skutečnost naráží –, slyšeli jste výsledky jednoho z těchto poněkud neobvyklých experimentů.
Kolik tedy duše skutečně váží? No, špatná zpráva je, že to samozřejmě nikdo nedokáže říct. Věda nemůže dokázat, že duše existuje, a vědci ji nemohou zvážit. Ale bizarní příběh jednoho lékaře, který se o to pokusil, stojí za to, abyste se na něj podívali.
Příběh začíná na přelomu minulého století v bostonské čtvrti Dorchester. Renomovaný lékař jménem Duncan MacDougall měl včeličku v hlavě: Myslel si, že pokud mají lidé duše, musí tyto duše zabírat místo. A pokud duše zabírají místo, musí přece něco vážit – ne?
MacDougall usoudil, že existuje jen jeden způsob, jak to zjistit. „Jelikož… látka uvažovaná v naší hypotéze je organicky spojena s tělem, dokud nedojde ke smrti, zdá se mi rozumnější domnívat se, že musí jít o nějakou formu gravitační hmoty, a tudíž ji lze při smrti zjistit vážením člověka v okamžiku smrti,“ napsal o tomto úsilí ve vědeckém článku, který nakonec publikoval v roce 1907.
MacDougall se spojil s Dorchester's Consumptives' Home, charitativní nemocnicí pro pacienty v pozdním stadiu tuberkulózy, která byla v té době nevyléčitelná. MacDougall postavil velkou váhu, která byla schopna pojmout lůžko a umírajícího pacienta s tuberkulózou. Tuberkulóza byla pro tento experiment vhodnou nemocí, vysvětlil MacDougall ve své práci, protože pacienti umírali „ve velkém vyčerpání“ a bez jakéhokoli pohybu, který by jeho váhou zatřásl.
MacDougallův první pacient, muž, zemřel 10. dubna 1901 s náhlým poklesem váhy o 0.75 unce (21.2 gramů). A v tu chvíli se zrodila legenda. Nezáleželo příliš na tom, že další MacDougallův pacient ztratil 0.5 unce (14 gramů) 15 minut poté, co přestal dýchat, nebo že jeho třetí případ vykazoval nevysvětlitelnou dvoustupňovou ztrátu 0.5 unce a pak 1 unce (28.3 g) o minutu později.
…
Podstatné je, že věda ani zdaleka neurčila, jakou váhu má duše, ani zda duše vůbec existuje. Je pravděpodobné, že tato otázka bude ponechána náboženské sféře.
Zdroj: How much does the soul weigh? Live Science
05.08.2022, 21:09:19 Publikoval Luciferkomentářů: 16