Neviditelný čert

Tento článek jsem napsal včera kolem poledne. Nepodařilo se mi ho však publikovat v důsledku přesunu Neviditelného čerta na jiný server. Objevily se některé nekompatibilní části kódu, které bylo třeba opravit.

Květen se pozvolna začíná chýlit ke konci. Nastává období, kterému říkám podletí. Jaro už doznělo a léto teprve klepe na dveře. Podletí může začínat kdykoli v květnu a končit kdykoli v červnu. Záleží na počasí, které mívá rok od roku nejrůznější výkyvy. Meteorologové mívají se svými předpověďmi občas velký problém. Něco předpovědí na pár dnů dopředu, a ono se to nakonec vyvrbí úplně jinak. Nezávidím jim. Je to náročná a nepříliš oceňována práce. Když to píšu, je poledne, venku je oblačno až zataženo a docela chladno. Předpověď nicméně říká, že se má odpoledne vyčasit a slunečno vydrží několik dalších dní. Nebude bůhví jak horko, ale na podletí by to mělo bohatě stačit.

Lucifer

Uvažuji o podletních výletech. Především pěších. Moje tělesná schránka potřebuje pravidelnou údržbu. Pokud se o to nepostarám, zreznu a pak shniju. I mé duchovno bude chátrat, jelikož se říká, že ve zdravém těle zdravý duch. Něco na tom asi bude.

Vyrazím do přírody. Ne však uvnitř Prahy, ale v jejím okolí. Někam se asi budu muset dopravit vlakem či autobusem, zbytek však zvládnu pěšky. Budu se kochat přírodními krásami, naslouchat zpěvu ptactva a procvičovat svoje nohy.

Procházky pěšmo jsou pro tělesné zdraví nejlepší. Kdysi jsem jezdil na kole, dokonce jsem jednou dojel z Nových Butovic až na Karlštejn, ale chůze je přirozenější. Obzvláště ta podletní. Dokud se člověk ještě nemusí potit v letních parnech a zima už mu nemůže být. Podletí je takové equilibrium – rovnováha. Tu rovnováhu hledám i ve své duši.

V podletní atmosféře se pokusím znovu seznámit sám se sebou. Nebude to jednoduché a rozhodně ne procházka růžovým sadem. Mám s těmito pokusy už dost zkušeností. Možná bych ale mohl hledat houby. Úspěšnost by jistě byla mnohem lepší.

Nejhorší je hledat sebe sama tam, kde se evidentně nenacházíte. Něco jistě najdete, dokonce i někoho, ale vy to jistě nebudete. Tím nechci říct, že nemáte hledat i mimo sebe. Být zahleděný jenom do sebe je cesta do pekel, a tam bezpochyby nechcete skončit. Koukejte se raději do nebe.

Pro seznámení sama se sebou je třeba se tak nějak rozdvojit. Nemám na mysli schizofrenii. Své já prostě na první a druhé já. První já se stane objektivním pozorovatelem druhého já. Nebude ho hodnotit. Pouze zkoumat zcela nezávisle na jakémkoli emočním podnětu. Pokud po opětovném sloučení obou já pocítíte pozitivní změnu ve vašem myšlení, pozorování sebe sama bylo úspěšné. V opačném případě běžte radši hledat ty houby. Tam nastává jediný problém. Rozlišit jedlé od jedovatých. Jedovatými se radši nekrmte. Mohlo by to být vaše poslední jídlo.

Kromě chůze je zdraví prospěšné též plavání. Ale to si nechám až na léto, kdy vodní nádrže budou už dost ohřáté. Ve vaně se blbě plave. Nejraději plavu na znak. Lehnu si na hladinu, lehce pohybuji nohama nahoru a dolů, a jednou či druhou rukou ledabyle plácnu za sebou, abych se někam pohnul. Je to ten nejlepší plavecký styl. Není sice tak rychlý jako třeba kraul. Nejenže vás vůbec nevyčerpává, ale můžete s rozkoší a v klidu pozorovat oblohu. Třeba támhleten mráček nebo mžourat do sluníčka. Rozhodně se vyvarujte při tom usnout. Jistě vám nemusím vysvětlovat, jaké by to mělo následky.

25.05.2023, 12:12:52   Publikoval Luciferkomentářů: 24