Neviditelný čert

Každý den přede mnou vyvstane nějaký nečekaný problém. Jakoby se někdo tam nahoře snažil udržet mě v provozu. Kdyby nenastávaly tyhle každodenní problémy, asi bych začal vyhnívat nebo. Ustrnul bych v jakémsi stavu absolutní nečinnosti. Ráno se zmátořit, hodit sprchu, srovnat obývák, nakoupit nezbytné sednout si k notebooku a zbytek dne strávit koukáním do internetu. A proto je každý den pro mě nachystáno nějaké překvapení, které mě donutí mobilizovat svoji mozkovou kůru.

Lucifer

Není to až tak, jak jsem popsal v perexu. Občas si vytýčím nějaký úkol, který musím dotáhnout ke kýženému výsledku. Ve skutečnosti je to tak, že mi nic jiného nezbývá. Je třeba něco vykonat, abych udržel provoz domácnosti a sebe sama.

V poslední době to vypadalo tak, že jsem nad tím úkolem přemýšlel několik dní, než jsem se s těžkým sebezapřením rozhoupal. Teď už je to lepší. Uvědomil jsem si, že takhle to dál nejde. Začínám být nepoužitelným seniorem, kterého bude zapotřebí odložit do domova důchodců.

Tak to ne! Řekl jsem si. Nebudu přece házet flintu do žita. Po svých předcích mám v sobě bojovné geny, které jsem zcela nesmyslně utlumil. Rozhodl jsem se znovu je oživit. Vzkřísit.

Teď funguju tak, že když musím něco udělat, krátce se nad tím zamyslím a pak si rozkážu: Jdi do toho! Vstanu a bez ohledu na jakousi nechuť něco dělat, vyrazím do boje. Funguje to. Netrvá dlouho a už mám z toho radost. A především pak z výsledku.

Kromě úkolů, které jsem si předepsal, však na mě každý den čeká nějaké nepříjemné a překvapení, které jsem vůbec nečekal. Dokonce to dospělo až do stavu, že když se ráno probudím, bázlivě se rozhlížím, odkud na mě zase nějaká nepříjemnost vyskočí. Se stoprocentní pravděpodobností k té konfrontaci dojde.

Můj dnešní úkol byl koupit květináč. Jedna kytka spadlo na zem a květináč se rozbil. Pochopil jsem, že tu záležitost musím vyřešit koupi nového květináče. Přemýšlel jsem nad tím asi dva měsíce a pořád jsem se nedokázal rozhoupat. A přitom je to tak jednoduché. Kdysi to pro mě nebyl žádný problém. Byl jsem naprosto a okamžitě akceschopný. Podařilo se mi tu letargii nakonec překonat. Prostě jsem si řekl: Jdi do toho. Kytku se mi už podařilo přesadit do nového květináče.

A teď to každodenní nečekané a nepříjemné překvapení. Když jsem ukončil přesazení kytky a odešel do obýváku usednout k notebooku a začít relaxovat, ulomila se mi stranička na brýlích. Musel jsem si nasadit náhradní brýle, které mají skleněné čočky a připomínají lenonky. Jsou těžší, ale mají straničky pružně zahnuté za uši, takže mi nemohou sklouznout na zem.

Tuhle záležitost budu řešit zítra. Pojedu metrem do Ládví, což je prakticky na opačné straně Prahy, kde se nachází optika, v níž jsem za dobu působení v Praze všechny své předešlé brýle nakoupil. Je tam skvělý personál a profesionální zázemí. Vždycky mi vyšli vstříc a každou poruchu na mých brýlích efektivně vyřešit.

Co jsem tím chtěl říct. Nikdy neupadejte do beznaděje. Pokud se na vás něco nečekaného, nepříjemného a zdánlivě neřešitelného sesype, nepropadejte panice, aktivujte všechny svoje síly a mentální schopnosti. Budete se divit, jaký arzenál zbraní v sobě ještě máte. Neházejte flintu do žita, ale nabijte ji a vystřelte.

16.08.2023, 18:29:37   Publikoval Luciferkomentářů: 21