Neviditelný čert

U nové noční košile je našito upozornění: Chraňte před ohněm. Jedle kavkazská, kterou nabízejí u tržnice, je předběžně ozdobena výstrahou:  Není určeno ke konzumaci. Stále mi chodí nabídky ke koupi 101 vrtáků, veselých ponožek, stupínku z ocele a spolehlivého reflektoru.

Stella

Podobným varováním a nabídkám jsme se vždy s Astrou – Marií smály a rozebíraly jsme, jak např. asi ta která věc chutná.  Spolehlivý reflektor Astra, osvětlující moje poslední roky, však letos zhasl.

Mařenka, jak jsem ji oslovovala já, patřila k prvním diskutujícím v počátcích blogového nadšení na Neviditelném psu, později na Neviditelném čertovi. Blogy zevšedněly, lidé si našli jiné zájmy… Ale zůstaly nové vztahy.

Přezdívku Astra vymyslel pro Marii Lhotákovou její celoživotní přítel Ludvík Vaculík. Pracovali spolu v Českém rozhlase, kde Marie působila jako autorka a režisérka. K jejím kolegům patřili také Zd. Svěrák, Fr. Pavlíček, Jan Otčenášek. Dobrým Astřiným kamarádem až do stáří byl i tvůrce pořadu Meteor Josef Kleibl.  O známých osobnostech se Marie zmínila vždy až na přímou výzvu, nechlubila se ani známostmi, ani tvorbou.  Přitom Astřiny nedělní pohádky se reprízují dodnes…

Jako žena zdravého sebevědomí neměla zapotřebí si něco dokazovat, natož se předvádět, přestože byla skutečnou tvůrčí osobností. Velmi dobrá sólová zpěvačka (jak v proslulém sboru, tak výjimečně i v televizi), autorka pohádek, rozhlasových dramatizací, reklamních textů i nadaná malířka.

Výborně malovala také Astřina jediná dcera. Její obrazy zdobily matčin byt, bohužel, několik posledních let už jenom jako tragická vzpomínka. Astřina krásná dcera (v pohřebních projevech se říkává: Odešla kvetoucí bytost) dlouho a těžce umírala. Nebyla to Astřina první tragédie, v každém případě – největší.

A tam, kde by člověk čekal zhroucenou postavu dožadující se soucitu, zůstala stát Osobnost v neztišitelném smutku, ale přitom povzbuzující ostatní! Nikdy nepochopím. Tomu se asi říká vnitřní síla.

Astra sama měla tolik nemocí, že by jejich výčet vyvolal nevěřícný údiv. Když jí např. po několika měsících poslali z nemocnice umřít domů, byla odkázána na docházející ošetřovatelky. Ale Astra byla Marie, takže zaťala zuby a pokusila se probudit k životu ochablé nohy. První pokus skončil šeredným úrazem. Kosti srostly, jizvy se zacelily… a pokusy začaly nanovo. To vítězství, když došla k oknu!

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že za půl roku si Marie sama bude chodit nakupovat a bude sama jezdit tramvají po Praze, nevěřila bych. Však také, když se přišla podívat na „své“ oddělení do nemocnice, seběhl se veškerý personál a prozradili jí, že její konec očekávali už tam, každým okamžikem.

Starala se o sebe, odmítala donášku jídla, vařila si. Z ohleduplnosti neměla své dva vzdálené vnuky k tomu, aby o ni pečovali. Dokonce jim vždy tvrdila, že Vánoce stráví u kamarádky… A žila sama v bytě, kde jsem při jedné z návštěv měla přímo hmatatelný pocit, že stěny pokoje řvou – osiřelostí. Na Marii žádný takový pocit znát nebyl. Nikdy nerozebírala choroby, neznala hypochondrii a sebelítost, nežehrala na osud. Byla sama, se sebou.

Jenom jednou přiznala, že někdy v noci křičí: Kde jste, všichni! A před očima jí defiluje zástup nejsoucích.

Astra byla ženou bystrého rozumu a břitkého vtipu. Vládla vzácným uměním dodávat druhým sebevědomí. Nic si nenamlouvala. Důkazem je i její prosba, abychom přerušily náš telefonní kontakt, protože už se jí mobil špatně ovládá a kromě toho, nic nového… Bez iluzí.

Děkuji tomuto blogu za získání cenného přátelství s Astrou – hvězdou – v době, kdy mi takového přátelství bylo zvláště třeba. Ženu statečnou kdo nalezne?

Zní to banálně. Ale chci věřit, že světlo spolehlivého reflektoru Astra splynulo se světlem nejjasnějším.

(Vůbec bych nechtěla slyšet, co by na takový závěr řekla… Nepochválila by mě. Možná by se jí víc líbila zmínka o dnešní internetové reklamě na zářící multifunkční nástroj? Kompaktní.)

16.12.2023, 17:55:43   Publikoval Luciferkomentářů: 17