Neviditelný čert

Tenhle týden se bude končit Štědrým dnem. Vánoce jsou tudíž už na skladě. A budou trvat i příští týden, dokud neudeří Silvestr. Nazval jsem příspěvek Předvánoční, ale o Vánocích se zmíním jenom letmo. Za doby trvání Neviditelného čerta bylo publikováno mnoho vánočních zamyšlení, které nepocházely jen z mé klávesnice. Domnívám se, že se tímto jistě bohabojným tématem už nemusím zabývat. Takže to začnu z jiného soudku.

Lucifer

V jednom komentáři jsem se už zmínil, že jsem si naordinoval zdravotní procházky. V důsledku mého narůstajícího věku došlo ke změně. Není to tak dávno, co jsem vyrážel do nejrůznějších končin Prahy, abych se pokochal nejen jejími architektonickými skvosty, ale též přírodou. V Praze je spousta parků a lesoparků, z nichž mnohé jsem náruživým způsobem procházel.

Byl jsem schopen chodit Prahou do nejrůznějších vzdáleností. Jedna z mých nejoblíbenějších procházek spočíval v pěší túře z Nových Butovic přes Vidouli do Košíř, a pak dále přes horní Smíchov na Petřín, Hradčany a Malou Stranu. Nepotřeboval jsem k tomu žádný dopravní prostředek. Nohy mi bohatě stačily a hlavou poletovaly nejrůznější postřehy a myšlenky. Příjemná meditační relaxace za neustálé chůze.

Dokázal jsem urazit i delší vzdálenost. Pracoval jsem v jedné vědecké instituci na úplně opačné straně Prahy. Ona instituce se nachází v areálu Akademie věd (AV ČR), který se nalézá ještě v Libni. Sousedí však s ulicí Střelničná, za níž se nalézá sídliště Ďáblice, které patří pod Kobylisy.

Jednou o Silvestra, když jsem ještě mohl v instituci, v níž jsem pracoval, v tento den pobývat, jsem vyrazil pěšky směrem domů, tedy na opačnou stranu Prahy. Byl už pozdní večer a tma. Sešel jsem dolů do Holešovic a ze Strossmayerova náměstí zamířil ulicí Milady Horákové na Letnou a Hradčany. Měl jsem v úmyslu projít Pražským hradem, ale ten byl uzavřený, takže jsem to obešel přes Nový Svět. Sešel jsem na Malostranské náměstí a vydal se směrem na smíchovský Anděl.

Na Andělu jsem však nenastoupil do metra, ale pěšky vyrazil nahoru k ulici Peroutkova, která se už nachází v Jinonicích. Když jsem se blížil k takové zkratce na ulici Radlická, přifařil se ke mně poměrně velký pes. Začal na mě skákat a já nabyl pocitu, že by mě mohl pokousat. Jak se nakonec ukázalo, chtěl si jenom hrát. Byl sice velký, ale ještě štěnětem. Zatoulaným.

Že je to ještě štěně mi řekl jeden zanedbaný člověk, asi bezdomovec, na stanici metra Nové Butovice. Ano, to štěně mě věrně následovalo až do Nových Butovic. Pak jsem se zachoval nepříliš kultivovaně. Když jsme se blížili k vchodu do domu, ve kterém jsem bydlel, ukázal jsem štěněti, aby utíkalo někam támhle. Věrně můj pokyn zrealizovalo. No a já mezitím zalezl do domu a z okna koukal, jak mě štěně hledá. Marně.

Prahu mám rozdělenou na dvě části. Své procházky jsem ve valné většině realizoval v části západní, která se nachází na pravém břehu Vltavy. Patří k ní například Smíchov, Malá Strana, Hradčany, Dejvice atd. Je to můj hlavní operační prostor. Mám ho prochozený křížem krážem. K němu patří i rozsáhlé parky a lesoparky. Například Prokopské a Dalejské údolí, přírodní park Košíře-Motol, Petřín…

Hranici mé západní oblasti netvoří Vltava, ale magistrála. Takže se mohu vyskytovat ve Starém či Novém městě, Na Václavském či Staroměstském náměstí s orlojem atd. Co je na východ od magistrály navštěvuji mnohem méně. V poslední době se tak dokonce někdy cítím jako v cizím městě. Možná ještě Vinohrady a část Žižkova, ale ostatní už mám z ruky.

Včera jsem si naordinoval vycházku do historického centra Prahy. Její valnou část jsem absolvoval metrem a tramvají. Dojel jsem trasou metra B na Můstek, odkud jsem kráčel ke Staroměstskému náměstí, Karlovou ulicí na Karlů most a na Malostranské náměstí.

Atmosféra byla jaksi vánoční, připadal jsem si však jako v panoptiku. Kam se poděla romantika. Zřejmě odešla do nikam. Všude davy turistů. Značná část z nich neustále něco fotila a něco pojídala. Jak na restauračních zahrádkách v ulicích, tak i za chůze. Z Malostranského náměstí jsem původně chtěl jít pěšky na Anděl, odkud bych odjel metrem do Nových Butovic, ale nakonec jsem radši sedl na tramvaj.

Před odchodem na procházku jsem měl oběd, takže mě překvapilo, že i přes nepříliš náročnou chůzi jsem dostal hlad. Vyřešil jsem to na Andělu u McDonalda zakoupením hamburgeru s hranolky. Tuhle svačinu jsem snědl až doma. Na rozdíl od některých lidí nepovažuji metro za bufet. Ani vánoční.

19.12.2023, 11:04:28   Publikoval Luciferkomentářů: 8