Neviditelný čert

Trilogie mých příbuzných se skončila. Už nic tady o nich nebudu psát. Byly to krásné a podnětné vzpomínky. Něco se někdy začíná a jindy končí. Takový je koloběh života, se kterým se nedá nic dělat, jenom si ho užít. Jako dovětek k oné trilogii přicházím s něčím o sobě. Jsem člověk, což možná některé překvapí. Svým způsobem jednoduchý, ale vzdělaný člověk, který se narodil mámě a tátovi v Opavě a okamžitě začal fungovat samostatně.

Lucifer

Vystudoval jsem gymnázium v Opavě. Bylo to v době největší normalizace. Hned v prvním ročníku byl zástupce ředitele vyměněn za idiotského politruka, který chodil před začátkem první hodiny s pravítkem a měřil kluků délku vlasů. Dovedete si vy mladší tohle představit?

V té době jsem měl vlasy na ramena a poslouchal big beat ze Západu. Ale i náš. Třeba Vladimíra Mišíka s ETC…. Pro mě to byly krásné časy. Pro toho politruka si dost náročné. Měl jsem ho u prdele. Žil jsem a existoval po svém. Komunisti mě nezajímali. Přemýšlel jsem, že budu studovat astronomii a k fyzice jsem měl silný vztah.

Když před první hodinou na gymnáziu přišel politruk s pravítkem, měl v mém případě problém. Nevěděl, jestli jsem holka nebo kluk. A tak pro jistotu, aby se nezesměšnil, mé vlasy pravítkem nezměřil. V jiné třídě byli dva kluci, kteří též měli dlouhé vlasy. Na ně si s pravítkem netroufnul, jelikož byli synové z vysoce postavených rodin.

Od druhého ročníku jsem měl kamaráda. Jmenoval se Libor Ryba. Žil v jedné bytovce s babičkou, kterou postavili Němci pro své důstojníky. Chodil jsem k němu na návštěvu, Četli jsme knihy a hráli šachy. Šachy jsem hodně miloval a koupil si několik knih, z nichž jsem si doma přehrával některé slavné partie.

Na gymnáziu jsem byl zařazen do třídy C – matematika, fyzika. Jedním z učitelů, který měl na starosti něco jako trigonometrii, byl ještě poměrně mladým, už mu však chyběly vlasy. Jmenoval se Hamřík.  Nesnášel kluky s dlouhými vlasy. Já jsem byl výjimkou, jelikož jsem trigonometrii ovládal skvěle.

Gymnazijní učitel Hamřík měl ve zvyku umístit na počátku hodiny do první lavice dva školáky, aby vyřešili na papíru nějaký úkol. Jednou jsem si tam sednul s Liborem Rybou. Oba jsme měli zhruba stejně dlouhé vlasy. Libor je měl neučesané, á učesané. Hamříka zajímal pouze Libor. Řekl mu, aby se nechal ostříhat.

Měli jsme jednoho učitele na matematiku a fyziku. Jmenoval se Ledabyl a s komunisty nespolupracoval. Vzhledem k jeho evidentně nezpochybnitelnému vzdělání předpokládám, že byl v rámci normalizace vyhozen z vysoké školy. Byl přísný, ale ani s ním jsem neměl problém.

Když jsem šel na vysokou školu, máma a táta už pro mě byli zašlou minulostí. Ještě mě občas pomohli, ale já už jsem v podstatě nebyl jejich. Odešel jsem do svého světa, kterého jsem si vytvořil. Spáchal jsem spoustu hloupých věcí a ublížil několika lidem. Ne záměrně. Od přírody jsem bojovník či spíše obránce. Když mě někdo nebo něco dle mého soudu napadne, dokážu explodovat. Na rozdíl od těch, na které tímto způsobem reaguji, dokážu se za chvilku vrátit do normálního klidného stavu.

Jsem adaptabilní a nesnáším nesmyslnou konfrontaci. Není to nutné.

18.08.2024, 09:36:48   Publikoval Luciferkomentářů: 0