Neviditelný čert

Pověra je iracionální, nepodložená, víra v souvztažnost a vzájemnou působnost určitých jevů udržovaná a šířená tradicí. Zpravidla se vztahuje k zajištění štěstí nebo naopak k ochraně před neštěstím a mohou se k nim vázat nejrůznější pověrečné praktiky. Týkají se například předmětů nosícím štěstí (podkova, čtyřlístek, maskot) či neštěstí (rozbité zrcadlo, rozsypaná sůl), čísel (šťastná sedmička, nešťastná třináctka), času (pátek jako nešťastný den), profesí (kominík nosí štěstí), různých znamení a předzvěstí (černá kočka přes cestu, houkání sýčka) atd. V Popular Science jsem narazil na článek, v němž se praví, že z vědeckého hlediska mohou mít pověry velmi reálný dopad na náš život.

Lucifer

Pokud jste se někdy vyhýbali chůzi pod žebříkem nebo jste přeskočili trhlinu, abyste na ni nešlápli, nebo jste si na prezentaci oblékli svetr pro štěstí, pak jste pravděpodobně pověrčiví. Není to nic, za co byste se měli stydět. Lidé se drží nejrůznějších pověr už tisíce let – máme důkazy o pověrčivém chování sahající až do 4. století před naším letopočtem. Kniha z tohoto období, kterou napsal filozof Theofrastos, obsahuje řadu náčrtů postav, z nichž jeden pojednává o „pověrčivém člověku“. Zde je jeho popis:

Pověrčivý člověk je ten, který si umyje ruce ve třech pramenech, pokropí se vodou z chrámové křtitelnice, vloží si do úst vavřínovou větvičku a pak je připraven na denní obchůzku.

Není to nijak zvlášť lichotivé a je zřejmé, že se Theofrastos pověrčivým lidem trochu vysmívá a líčí je jako hloupé a iracionální. Tento názor přetrval až do dnešních dnů: pověry nejsou vědecké ani racionální a nemají žádný vliv na výsledek událostí. Ale my dál obcházíme žebříky, skáčeme přes škvíry a nosíme svetry pro štěstí. Proč?

Mnoho psychologů se shoduje, že pověry souvisejí s pocitem kontroly. Je logické, že se chceme vyhnout nejhorším výsledkům a naopak dosáhnout těch nejlepších. V situacích, kdy víme, že výsledek je jistý, se pravděpodobně nebudeme chovat pověrčivě. Ale ve chvílích, kdy máme pocit, že věci jsou méně jisté, že náhoda hraje větší roli, je pravděpodobnější, že se k pověrám vrátíme. Je však na tomto chování něco skutečně vědeckého?

Ukázalo se, že možná existuje. Tým německých vědců provedl experiment, ve kterém testoval vliv pověr o štěstí na chování lidí. V rámci experimentu zjišťovali, jak pověry ovlivňují výkon účastníků v řadě úkolů, včetně toho, jak dobře si účastníci vedou ve dvou časově omezených testech: ve hře na přiřazování a ve slovní hře, která spočívala ve vytvoření co největšího počtu slov z osmi písmen. Před těmito testy vědci zavolali každému účastníkovi a řekli mu, aby si na experiment přinesl osobní talisman. Před začátkem každého testu byl pak asi polovině z nich jejich talisman odebrán.

Vědci zjistili, že ti, kteří si mohli ponechat své talismany pro štěstí, se při plnění úkolů cítili sebejistěji. To není žádné překvapení. Ale také dosáhli lepších výsledků než ti, kteří si je nenechali, což zvyšuje možnost, že pověrčivost může člověka skutečně přimět k tomu, aby více věřil ve svůj talent a schopnosti. Jinými slovy, být pověrčivý se může vyplatit.

Zdroj: Popular Science, Science says superstitions can have a very real impact on your life

Můj dodatek

Nedá se říct, že bych na pověry nevěřil. Prostě mě nezajímají a nevidím důvod, abych o nich dumal. Někdy se dokonce vydávám proti proudu. Když mi například přes cestu přejde černá kočka, radostně to místo překročím, jelikož mám ke kočkám velmi vřelý vztah. Kominíky nevyhledávám a číslo 13 buď ignoruji, anebo ho v rámci pobavení provokuji.

Když u jsme u té třináctky. Triskaidekafobie je fobie označující chorobný strach z čísla 13. Postižení se obávají jakékoliv přítomnosti čísla třináct – 13. den v měsíci je pro ně nešťastný, nemohou bydlet v hotelovém pokoji s tímto číslem apod. Strach a pověra ze třináctky jsou tak rozšířené, že se např. v některých hotelech vůbec nevyskytuje pokoj s tímto číslem, jinde zase na číselníku ve výtahu mezi 12. a 14. patrem zcela chybí 13. patro (jedná se však jen o klam, protože třinácté patro bude fyzicky existovat, i když bude označeno jinak) nebo se může jednat o neobytné technické podlaží.

Před několika lety jsem si stáhl z internetu film Pokoj 1408, natočený podle stejnojmenné povídky Stephena Kinga. Jeho hrdinou je spisovatel Mike Enslin, který se specializuje na duchařskou a okultní problematiku všeho druhu. Vyhledává paranormální jevy a s chladným odstupem se je snaží popsat a zaznamenat. Zakládá si na tom, že ho nic nevyvede z míry. Zavítá i do starého newyorského hotelu Dolphin, jehož pokoj 1408 údajně představuje čiré zlo a vyžádal si už 56 obětí.

Enslin nedbá varování ředitele hotelu a ve zmíněném pokoji se ubytuje. Prožije v něm šílenou noc, kdy se dějí nepochopitelné věci a objevují se osoby, které v tom pokoji zemřeli. Ocitá se též tváří v tvář svým blízkým, mrtvému otci a dcerce Katii, která zemřela na rakovinu. Enslin nakonec pokoj zapálí a vyvázne živý díky pomoci manželky, s níž se po dceřině smrti rozešel, ale již nepřestal milovat.

Je třeba ještě dodat, že v hotelu Dolphin „neexistuje“ 13. patro a když sečtete číslice v čísle pokoje, dostanete 13.

Představte si, že v pátek třináctého dorazím do nějakého města a v zájmu ubytování si najdu hotel. V recepci nahlásím, že bych chtěl mít pokoj číslo třináct na patře číslo třináct. Kdyby se to odehrávalo v USA, museli by recepčního či recepční okamžitě odvézt na psychiatrickou kliniku.

Z výše popsaného vědeckého výzkumu vyplývá, že promarňuji možnost vytlouct z pověrčivosti nějaký pozitivní přínos. V životě jsem promarnil spoustu příležitostí, s nimiž pověrčivost nijak nesouvisela. Alespoň si to myslím. Naučil jsem se naslouchat intuici, která je spolehlivější. Momentálně mi našeptává, že v prosinci bude pátek třináctého. Ten den bych měl vsadit sportku a nezapomenout zakřížkovat číslo třináct.

09.11.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0