Neviditelný čert

V posledních desetiletích lidstvo produkuje čím dál větší plastový odpad, který výrazně ohrožuje životní prostředí. Ve vyspělých zemích jsou sice pokusy tento odpad třídit, recyklovat či likvidovat (spalovat) způsobem s co nejmenším procentem sekundárních toxických plynů. Výsledky jsou dost chabé a třeba v téměř celé Asii si s tím vůbec nelámou hlavu. Na Live Science jsem narazil na článek, ve kterém se tvrdí, že mikroplasty mohou pronikat do mraků a ovlivňovat počasí. Mikroplasty je obecné označení, užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů či od 1000 nanometrů (podle různých definic) až po 5 milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu. Nejdříve z toho článku něco lehce poupravené ocituji a v dodatku to zobecním na všechny plasty, přičemž použiji informace, které jsem nalezl na internetu.

Lucifer

Mraky vznikají, když se vodní pára v atmosféře přilepí na drobné plovoucí částice, jako je prach, a změní se na kapičky kapalné vody nebo ledové krystalky. Nedávno publikovaná vědecká studie ukazuje, že stejné účinky mohou mít i částice mikroplastů, které vytvářejí ledové krystalky při teplotách o 5 až 10 stupňů Celsia vyšších než kapky bez mikroplastů. To naznačuje, že mikroplasty ve vzduchu mohou ovlivňovat počasí a klima tím, že vytvářejí mraky v podmínkách, kde by se jinak nevytvořily.

Oblaka v atmosféře mohou být tvořena kapičkami vody, ledovými částicemi nebo jejich směsí. V oblacích ve středních a vyšších vrstvách atmosféry, kde se teploty pohybují mezi 0 až minus 38 °C, se ledové krystalky obvykle tvoří kolem minerálních prachových částic ze suchých půd nebo biologických částic, jako je pyl nebo bakterie.

Mikroplasty jsou široké méně než 5 milimetrů. Některé jsou mikroskopické. Vědci je našli v hlubokých mořích Antarktidy, na vrcholu Mount Everestu a v čerstvém antarktickém sněhu. Protože tyto úlomky jsou tak malé, že se mohou snadno přenášet vzduchem.

Led v mracích má významný vliv na počasí a klima, protože většina srážek obvykle začíná jako ledové částice. Mnohé vrcholky mraků v netropických oblastech po celém světě sahají dostatečně vysoko do atmosféry, takže chladný vzduch způsobuje, že část jejich vlhkosti zmrzne. Jakmile se pak vytvoří led, nasává vodní páru z okolních kapek a krystalky jsou dostatečně těžké, aby mohly padat. Pokud se led nevytvoří, mraky se spíše vypaří, než aby způsobily déšť nebo sněžení.

Aby mohlo při vyšších teplotách dojít ke zmrznutí, musí být v kapce přítomen nějaký materiál, který se ve vodě nerozpustí. Tato částice poskytuje povrch, na kterém se může vytvořit první ledový krystal. Pokud jsou přítomny mikroplasty, mohou způsobit vznik ledových krystalků, což může zvýšit množství dešťových nebo sněhových srážek.

Mraky také ovlivňují počasí a klima několika způsoby. Odrážejí přicházející sluneční světlo od zemského povrchu, což má ochlazující účinek, a pohlcují část záření vyzařovaného zemským povrchem, což má oteplující účinek. Množství odraženého slunečního světla závisí na tom, kolik kapalné vody a ledu mrak obsahuje. Pokud mikroplasty zvýší zastoupení ledových částic v mracích ve srovnání s kapičkami vody, mohl by tento měnící se poměr změnit vliv mraků na energetickou bilanci Země.

Zdroj: Live Science, Microplastics may be entering the clouds and affecting the weather, scientists say

Můj dodatek

V Evropské unii je vehementně propagován projekt Geen Deal (Zelená dohoda). Jedním z hlavních cílů je redukovat CO₂, který vypouštíme do vzduchu, za účelem zmírněníí globální oteplování. Předpokládá se, že EU se v roce 2050 stane bezuhlíková, což je samozřejmě nesmysl. Všichni živočichové a rostliny produkují CO₂.  Autoři zřejmě mají na mysli pouze to, co produkuje náš průmysl. I tak je to nesmysl.

Oxid uhličitý tvoří přibližně 0,04 % atmosféry. Jeho produkce průmyslem EU má na to naprosto zanedbatelný vliv. Přesto se ten projekt „úspěšně“ realizuje. Například tím, že Německo zrušilo jaderné elektrárny a snaží se je nahradit větrníky a solárními panely. Přičemž je evidentní, že tyto bezemisní technologie jsou použitelné za jistých podmínek pouze lokálně, rozhodně ne globálně. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že výroba jejich komponent patrně bezemisní není. Výsledkem této hurá akce zelených fanatiků, kteří často nemají ani elementární znalosti z přírodních věd, nejspíš bude nezanedbatelná redukce některých průmyslových odvětví s ekonomickým propadem a prakticky nulový vliv na klima.

Máme mnohonásobně větší problém s plastovým odpadem nejrůznějšího druhu včetně mikroplastů. Existují vědecké studie, které potvrzují, že kumulace mikroplastů ve vodě ohrožuje životní prostředí. Sedimenty na dně oceánů ukazují, že míra usazování mikroplastů se zdvojnásobuje přibližně každých 15 let (podobně jako výroba plastů) již od poloviny 20. století. Od té doby jsou také mikroplasty nacházeny v rybách.

V ČR je průměrná koncentrace mikroplastů v povrchové vodě necelé 4 částice na litr. Temže v Londýně obsahuje přes 80 mikroplastů na litr. Významným znečišťovatelem je zubní pasta. Jedna dávka zubní pasty (1,6 gramu) obsahuje 4000 plastových částic, ale čistírny odpadních vod jsou schopny zadržet až 99,9 % mikroplastů. Na mikroplastech ale přežívají patogeny proces čištění. Čistírenský kal se tradičně používá například ke hnojení polí, čímž se do půdy a vody dostávají mikroplasty. Mikroplasty migrují i v sedimentech. Dle zjištění společnosti Orb Media je „přes 80 procent kohoutkové vody ve světě kontaminováno mikročásticemi plastů“.

Lidé průměrně za den vdechnou tisíce částic mikroplastů (přes 2 milióny částic v Číně) a pozřou desítky mg (v jihovýchodní Asii až 500 mg za den). Existuje řada studií poukazujících na to, že mikroplasty při vniknutí do plic vyvolávají zánětlivé reakce, projevující se dušností a kašlem a v případě dlouhodobě vysoké expozice mohou způsobit až zjizvení plic. Mikroplasty tak byly nalezeny i v lidské krvi. Hematoencefalická bariéra nezabrání malým mikroplastům, aby se z potravy nedostaly do mozku a tam působit neurotoxicky. Trávicí soustava je hlavní místo v těle, kde se ukládají mikroplasty. Ze střev pak putují do jiných orgánů (ledvin, jater či mozku). Chronická respirační onemocnění, chronické střevní záněty či jaterní cirhóza mohou s mikroplasty také souviset.

Mikroplasty v mořích se mohou stát potravou mořských živočichů. V některých případech zvířata kvůli tomu uhynou, protože si jimi v podstatě "zalepí" vnitřnosti. Tím, že mikroplasty vstřebává mořská fauna do svých těl, objeví se nakonec i na našem talíři. Mikroplasty již byly nalezeny v jídle i pití včetně piva, medu nebo kohoutkové vody. Samozřejmě pak není překvapením, že se objevují i v lidské stolici.

I obyčejný plastový odpad je schopen kontaminovat životní prostředí. Celé ostrovy volně plujících plastů hyzdí světové oceány. Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině. Celkové množství plastů včetně těch na dně moře je odhadem 150 milionů tun! Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Není to však jediný „vytvořený“ ostrov z odpadků, ale je největší. Celkem jich je totiž šest – tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme.

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Mezi hříšníky ale patří i vyspělé státy – nejvýše postavenou zemí v žebříčku jsou na dvacátém místě Spojené státy.

Jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim? Možná budete překvapeni, ale nejčastějším úlovkem autorů studie Plastic Pollution in the World’s Oceans jsou kuličky z deodorantů. U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Velmi častým nálezem jsou i poztrácené rybářské sítě a vybavení.

12.11.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0