.:: Neviditelný čert ::.

Atlantida

rubrika: Pel-mel

Atlantida či Atlantis je legendární kontinent, na kterém měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace, kterou zničila mohutná přírodní katastrofa přibližně v roce 9600 př. n. l. Přestože existence tohoto kontinentu nebyla nikdy přesvědčivě potvrzena, vedou se dodnes debaty o její existenci a možné poloze. Jediným zdrojem informací jsou Platónovy spisy Timaios a Kritias, v nichž popisuje atlantskou kulturu, státní zřízení a polohu; měla ležet někde za Herkulovými sloupy (obvykle ztotožňovanými s dnešním Gibraltarským průlivem).

Lucifer

Ačkoli je tvrzení o historické existenci Atlantidy dnešními historiky a archeology často považována pouze za součást Platónovy moralizující a mravokárné spekulace o ostrovním království Atlantidy a o jeho pádu pod tíhou vlastních hříchů, hodně lidí jí věří či minimálně připouští možnost její historicity.

Dalo by se říct, že k těm, kteří věří existenci Atlantidy, patřím i já. Jen tak z principu. Domnívám se, že nějaký vzor v dávné minulosti bychom měli mít. I kdyby to byla jenom pohádka, proč ne. Jisté nicméně je, že pokud Atlantida existovala, není jasné, kde se vlastně nacházela. Existuje řada hypotéz, v nichž je bájná Atlantida umístěna od Egejského moře přes Azorské ostrovy až po Mexický záliv v Atlantiku.

Na portálu Dotyk jsem objevil článek „Podmořští archeologové získali polomýtický kov z Atlantidy ze starověké potopené lodi“, v němž se píše:

Psal se rok 1988, kdy tým mořských průzkumníků našel asi 300 metrů od pobřeží Gela na Sicílii 2600 let starý vrak. Na první pohled nevypadal nijak zajímavě. Zakreslili ho tak do mapy a dál se o něj nestarali. To však byla chyba.

O dvacet sedm let později jejich kolegové blízko něj objevili doslova poklad. Několik desítek ingotů, kovových odlitků, sloužící jako základní surovina pro další zpracování. Slitky byly vyrobeny z orichalku, vzácného kovu, který byl zmíněn již v antické literatuře. Vědci byli nadšení. Drželi v ruce něco, co považovali za již dávno ztracený a mýtický materiál, i přestože byl ve starověku druhý nejcennější po zlatu. Zároveň se podle pramenů těžil především v Atlantidě.

Řecký filozof Platón například píše, že vnitřní zeď obklopující citadelu Atlantidy s Poseidonovým chrámem „blikala červeným světlem orichalku.“ Také uvnitř svatyně byl tento kov doslova na každém kroku. Tvořil ho i sloup, na němž byly napsány Poseidonovy zákony. Celá staletí vědci spekulovali o tom, z čeho konkrétně byl orichalkum složený a jak se vyráběl. Podle starých Řeků ho vynalezl Cadmus, řecko-fénická mytologická postava, zakladatel a první král Théb. Měl ho zhotovit ze zlata a mědi.

Nyní, díky vraku lodi, která kov převážela, se zdá, že jeho tajemství bylo odhaleno. Laboratorní analýza rentgenovou fluorescencí ukázala, že potopené ingoty z Gely se skládají ze 75–80 % mědi, 15–20 % zinku a menšího procenta niklu, olova a železa. Je v nich také stopové množství stříbra, antimonu, arsenu, vizmutu a dalších prvků. Vědci se dále domnívají, že materiál mířil z Atlantidy na Sicílii do dílen, kde se z něj vyráběly jemné předměty jako ozdoby a dekorace. Kvůli bouři ale loď do cíle nedorazila.

Konec citace.

Podle Platóna se potopil již 9000 let před Solónem (tj. 9600 př. n. l.) za Herkulovými sloupy kontinent o velikosti Asie (tj. dnešní Malé Asie) a Libye (tj. severní Afriky). Atlantida měla být velice úrodná a hustě zalidněná země. Hlavní město měřilo na obvodu 3000 krát 2000 stadií, okolo centrálního chrámového pahorku byly vystavěny tři soustředné kruhové vodní kanály spojené s mořem, které sloužily jako přístav. Duchovním centrem Atlantidy byl Poseidónův chrám uprostřed města.

Jako stavební materiál sloužil přírodní kámen, který se zde vyskytoval v bílé, černé a červené barvě. V Atlantidě byly dva prameny, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Díky tomu bylo možné zřídit pro všechny vrstvy obyvatelstva početné lázně. Vzkvétal také obchod s dalšími vyspělými civilizacemi v zahraničí.

Platón se také zmiňuje o válce, která propukla mezi zeměmi před a za Herkulovými sloupy (tj. Atlantida bojovala proti Egyptu, pra-Athénám a ostatním státům ve Středomoří). Před začátkem této války si Atlanťané podmanili velkou část Středomoří až k Egyptu. Mnohem menším, ale početnějším pra-Athénám se podařilo Atlanťany porazit a osvobodit země až k Herkulovým sloupům. Později, po mohutném zemětřesení, se celý atlantský kontinent potopil do moře.

Pokud výraz „Herkulovy sloupy“ označuje Gibraltarský průliv, znamená to, že Atlantida ležela v Atlantském oceánu přibližně na úrovni Gibraltaru. K této hypotéze se přiklání například jeden z prvních známých atlantologů Ignatius L. Donnelly v knize Atlantida – předpotopní svět (1882), kde tvrdí, že Atlantida ležela přibližně v oblasti dnešních Azorských ostrovů. Některé hypotézy však výraz „Herkulovy sloupy“ interpretují jinak než jako Gibraltarský průliv a kladou Atlantidu i mimo Atlantský oceán.

Další možná poloha bájného města může být v oblasti tzv. Bermudského trojúhelníku nedaleko Kuby, kde roku 2012 objevili manželé Paul Weinzweig a Pauline Zalitzky se svým týmem na dně moře obrovské trosky mrtvého města. Zjistili, že na dně se nachází několik sfing, pyramid, dlážděných ulic a zbytků domů spolu s různými vyrytými nápisy na zdech. V úvahu přichází též třeba Kréta, Trója, Černé moře, Sardinie, Irsko atd.

Většina historiků se shoduje, že Atlantida je pouze Platónova fikce. Důvodem pro to je, že v období 10 000 let př. n. l. je existence takto vyspělých civilizací prakticky vyloučena, neexistují také jiné písemné prameny než Platónovy (o Atlantidě se nezmiňuje Herodotos ani žádný jiný řecký autor, i když by jim v té době musela historie Atlantidy být známa).

Platón nejspíše použil příběh Atlantidy jako demonstraci ideálního státu. Původně měli Atlanťané podle Platóna žít spořádaně a v souladu se zákony bohů. Později ale začali toužit po větším bohatství a moci, ztratili důvěru bohů a Zeus se nakonec rozhodl celý kontinent zničit mohutným zemětřesením.