Neviditelný čert

Často si děláme legraci z toho, že naše pozornost v posledních letech výrazně poklesla v souvislosti s rozvojem digitálních technologií a zábavy zaměřené na obrazovky, ale toto tvrzení je podloženo vědeckými poznatky. Ve skutečnosti je kratší doba pozornosti pouze jedním z vedlejších účinků nedávné exploze rozptýlení na obrazovce, jak tvrdí neurolog a autor Richard E. Cytowic ve své nové knize „Váš mozek doby kamenné v době obrazovek“ (MIT Press, 2024).

Lucifer

Cytowic hovoří o tom, že lidský mozek se od doby kamenné výrazně nezměnil, a proto nejsme dostatečně vybaveni na to, abychom zvládli vliv a půvab moderních technologií – zejména těch, které propagují velké technologické společnosti. Z technického hlediska má mozek pevně stanovené energetické limity, které určují, kolik práce může v daném okamžiku zvládnout. Pocit přetížení vede ke stresu. Stres vede k rozptýlení. Rozptýlení pak vede k chybám. Zřejmým řešením je buď zastavit příchozí proud, nebo zmírnit stres.

Hans Selye, maďarský endokrinolog, který vytvořil koncept stresu, řekl, že stres „není to, co se vám děje, ale jak na to reagujete“. Vlastností, která nám umožňuje úspěšně zvládat stres, je odolnost. Odolnost je vítanou vlastností, protože všechny požadavky, které vás odvádějí od homeostázy (biologická tendence všech organismů udržovat stabilní vnitřní prostředí), vedou ke stresu.

Rozptýlení u obrazovky je hlavním kandidátem na narušení homeostatické rovnováhy. Dlouho před nástupem osobních počítačů a internetu zpopularizoval Alvin Toffler ve svém bestselleru Šok z budoucnosti z roku 1970 termín „informační přetížení“. Propagoval chmurnou myšlenku konečné závislosti člověka na technologiích. V roce 2011, tedy ještě předtím, než většina lidí měla chytré telefony, přijali Američané za běžný den pětkrát více informací než před pětadvaceti lety. A nyní si i dnešní digitální domorodci stěžují, jak je jejich neustále přítomná technika stresuje.

Zrakové přetížení je pravděpodobnějším problémem než přetížení sluchové, protože v současné době anatomicky převažuje počet spojů mezi očima a mozkem nad počtem spojů mezi ušima a mozkem přibližně trojnásobně. Pro naše nejstarší předky bylo důležitější sluchové vnímání, ale zrak postupně převládl. Mohlo by to vyvolat scénáře typu „co kdyby“. Zrak také upřednostňoval simultánní vstupy před sekvenčními, což znamená, že od okamžiku, kdy zvukové vlny dopadnou na ušní bubínky, vždy existuje zpoždění, než mozek pochopí, co slyšíte. U zraku simultánní vstup znamená, že jediné zpoždění při jeho uchopení je jedna desetina sekundy, kterou trvá cesta od sítnice k primární zrakové kůře V1.

Chytré telefony snadno vítězí nad běžnými telefony z anatomických, fyziologických a evolučních důvodů. Limitem toho, co nazývám digitálním vstupem na obrazovku, je to, jak moc dokáže čočka v každém oku přenést informace na sítnici, do postranního genikulárního jádra a odtud do V1, primární zrakové kůry. Moderní problém, do kterého jsme se dostali, závisí na toku, proudu zářivé energie, která bombarduje naše smysly z dálky i z blízka. Po celé věky byly jediným tokem, který lidské smyslové receptory přeměňovaly na vjemy, pohledy, zvuky a chutě z přírodního světa. Od té doby až do současnosti jsme schopni vnímat jen nepatrný zlomek celkového elektromagnetického záření, o němž nám přístroje říkají, že objektivně existuje. Kosmické částice, rádiové vlny a signály mobilních telefonů námi procházejí bez povšimnutí, protože nám chybí biologické senzory, které by je dokázaly detekovat. Jsme však citliví, a to velmi, na průmyslově vyráběný tok, který začal ve dvacátém století a leží nad přirozeným tokem pozadí.

Naše vlastní digitální zahlcení nás neustále zasahuje a my si ho nemůžeme nevšimnout a nechat se jím rozptylovat. Úložiště chytrých telefonů se měří v desítkách gigabajtů a pevný disk počítače v terabajtech (1 000 gigabajtů), zatímco objemy dat se počítají v petabajtech (1 000 terabajtů), zettabajtech (1 000 000 000 000 000 gigabajtů) a dalších. Přesto mají lidé stále stejný fyzický mozek jako naši předkové z doby kamenné. Je pravda, že naše fyzická biologie je úžasně přizpůsobivá a obýváme všechny niky na planetě. Nemůže však držet krok s dechberoucí rychlostí, jakou se mění moderní technologie, kultura a společnost. V debatách o tom, kolik času stráveného u obrazovky zvládneme, hraje důležitou roli doba udržení pozornosti, ale nikdo nebere v úvahu energetické náklady s tím spojené.

Hojně citovaná studie provedená společností Microsoft Research Canada tvrdí, že doba udržení pozornosti se zkrátila na méně než osm sekund, což je méně než u zlaté rybky, a to údajně vysvětluje, proč se naše schopnost soustředění zhoršila. Tato studie má však nedostatky a „doba pozornosti“ je spíše hovorový než vědecký termín. Koneckonců mozek některých lidí z doby kamenné je schopen složit symfonii, sledovat datový tok z jaderného reaktoru nebo vesmírné stanice nebo řešit dosud neřešitelné problémy v matematice. Individuální rozdíly existují i ve schopnosti a dovednosti vyrovnat se se stresovými událostmi. Abychom dali Kalifornii za pravdu, Gloria Marková z Kalifornské univerzity v Irvine a její kolegové z Microsoftu měřili délku pozornosti v každodenním prostředí. V roce 2004 lidé v průměru strávili 150 sekund, než přepnuli z jedné obrazovky na druhou. V roce 2012 se tato doba zkrátila na 47 sekund. Tyto výsledky potvrdily i další studie. Mark říká, že jsme odhodláni nechat se vyrušovat, když ne ostatními, tak sami sebou. Přepínání nás vyčerpává, „jako když nám teče benzín z nádrže“. Zjistila, že velmi pomáhá jednoduchá tabulka nebo digitální časovač, který lidi nabádá k pravidelným přestávkám.

Zdroj: Live Science, 'It explains why our ability to focus has gone to hell': Screens are assaulting our Stone Age brains with more information than we can handle

Moje poznámka

Na přehlcení našeho mozku narůstajícím množstvím informací, které se na nás valí ze všech stran, jsem už několikrát upozorňoval. Lidé se stali otroky nebývalé digitální masáže. Tráví většinu svého času na internetu přes počítač či chytrý telefon, který používají venku. Jdou se projít ven, zpravidla na nákup, anebo míří do práce či z práce, v ruce drží mobil a okolní scenérie si vůbec nevšímají. Začal jsem jim říkat „chodící držák na mobil“.

Internet je dobrým sluhou, ale zlým pánem. Díky internetu mám možnost načerpat spoustu informací, které mě mohou obohatit. A to v mnohem kratším okamžiku, než kdybych se pídil po knihkupectvích. Na to se však nabalilo obrovské neužitečných informací včetně stupidních reklam. Vybírat z narůstající hromady balastu je čím dál složitější.

Zpravodajské weby nás neustále zásobují drastickými informacemi o tom, co všechno nás ohrožuje. Kdo koho zavraždil či spáchal sebevraždu, kolik lidí denně umírá na silnicích, když třeba nesmyslně bourají do stromu, jak si vede psychopat Putin ve své zvrácené touze pozabíjet všechny, kteří mu stojí v cestě k věčné slávě, že když se nepodvolíme paranoidnímu Green Dealu, lidstvo zanikne atd.

Najděte si na internetu, co potřebujete, a pak se odpojte. Běžte si ven z toho marastu vyčistit hlavu. Začněte znovu vnímat přírodu a vězte, že potkáte i další lidi, kteří si přirozenou mysl ještě zachovali. A není jich málo, jen nejsou tak hluční a vlezlí.

09.12.2024, 12:15:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0