Galerie života – Střípky

rubrika: Pel-mel


Ze svého archivu jsem vybral tři střípky, které jsem upravil a doplnil dvěma novými střípky. Pizzerie v Galerii, o které píšu v prvním střípku, už delší dobu neexistuje. Galerie Nové Butovice se neustále proměňuje jako každý z nás. Některé věci zůstávají déle, některé zmizí jako pára nad hrncem. Některé věci se mění k lepšímu, jiné k horšímu. Koloběh života i vesmíru je neúprosný.

 

Lucifer


Pizzerie v Galerii

 

Někdy se na chvíli zastavím v pizzerii v Galerii.

 

Galerie je název obchodního centra na okraji Nových Butovic a pizzerie se jmenuje Dolce Vita. Když se podíváte nahoru, uvidíte vlnitý kovový strop s kovovými nosníky a tlustými ventilačními trubkami. Nic moc. Uprostřed pizzerie stojí od podlahy až do stropu nároží typického italského domu, které obepíná dlouhatánský balkon. Sedávám vždy na jedné straně a z balkonu na mě kouká okno s otevřenými okenicemi a uzavřené dveře. Okno se na mě vlastně ani nekouká, jen slepě zírá, protože je za ním černočerná tma. Vždy na chvíli čekám, jestli se tam jednoho dne nerozsvítí a na balkon nevyjde dveřmi…

 

… Neprozradím kdo, ale napíšu, co si o svém stavu myslel Stephen Hawking.

 

„Myslím, že jsem dnes šťastnější, než jsem kdysi býval. Než na mě dolehla nemoc, byl jsem velice znuděný životem. Dost jsem pil a moc jsem nepracoval. Když se ale najednou vaše naděje zredukují skoro na nulu, tak si začnete vážit toho, co máte.“

 

Hrajte mi blues

 

Mám těžký spleen a v hlavě mi vykvetl šerý blín. Už ji neuvidím a nedokážu to pustit z hlavy. Do hlavy mi buší miliony vzpomínek a z toho kopce někde na Šumavě se kutálí malý kamínek. Plamínek v duši nejde zhasnout. Jsou zkrátka lidi, kteří najednou a bez slůvka na rozloučenou odkráčí do daleké nicoty. A co zbude? Nikdo a nikde a vlastně všude?

 

Mám šerý spleen a v duši mi vykvetl těžký blín. Bez ní už nedokážu jít na žádný výlet. Dívám se bezdušně do černé noci, do temné samoty a opět jsem neviditelný čert. Nikdy se nevrátí zpět. Tak spouštím svou poslední střelu do těchto vět a hraji si dokola na schovávanou – jako ten pštros strkám do písku nos. A co mi ještě zbude? Jediné blues v tomhle krásném světě?

 

Bílá vločka

                               

Z nebe jsem viděl padat tebe

bílá vločko

Na zemi už tvé družky

ležely v závějích

Ty jsi mi však spadla na nos

a řekla sbohem

Roztála jsi do nicoty a vsákla

do mě

Já jsem teď s tebou

ty jsi mou

A další vločky se snáší

černou černou černou

tmou

 

Začátky a konce

 

Všechno má svůj začátek a konec. Nic není věčné. Dovedete si představit věčnost? Možná ano – sny bývají někdy krásné. Pak se ale probudíte a věčnost se rozplyne.

 

Když se narodíte a začnete žít, bývá to zpravidla příjemné. Z miminka se postavíte na ještě nejisté nohy a začnete se batolit po boku jednoho či obou rodičů. Naučíte se první slova, věty, čímž napodobuje ty dospělé. Koukáte kolem sebe a máte radost, když něco nového objevíte. Třeba támhle toho ptáčka, který švitoří jinou řečí.

 

Můžete se ale narodit ve špatný čas na špatném místě a špatným rodičům. Nemáte to jednoduché, ale vždy existuje možnost, že to překonáte. Není to snadné. Obzvláště kdy jste tak malí a bezbranní. Třeba vám do života vstoupí někdo, kdo vás zachrání.

 

Nakonec nás čeká konec, což je zcela přirozené. Nemáte se čeho obávat. I konce mohou být krásné. Předáte vše, čím jste byli a co jste vytvořili svým následovníkům. Pak zmáčknete vypínač a odeberete se do nikam.

 

Papoušek na rozloučenou

 

Rozhodl jsem se pořídit si papouška. Nejlépe většího jako je třeba ara, žako nebo kakadu. Papoušci se dožívají až šedesáti i více let a velmi rychle se naučí mluvit lidskou řečí. Není vyloučeno, že naše zvuky jen tak napodobují. Já si ale myslím, že ví moc dobře, co říkají.

 

Začnu s mládětem, takže není vyloučeno, že mě papoušek přežije. Potřebuji si totiž s někým popovídat, kdykoli mě napadne, a papoušek je pro osamoceného člověka tím nejlepším společníkem. Jednu dobu jsem přemýšlel, že si pořídím psa nebo kočku. Jenže pes je příliš oddaný a udělá, co vám na očích vidí, zatímco kočka z vás má akorát hračku. A oba neumí mluvit lidskou řečí. Takže papoušek.


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_