Neviditelný čert

Dnes nastává zimní slunovrat. Denní světlo se už nebude krátit, avšak noc bude až do půlky ledna ještě dlouhá. A do toho se přimísí Vánoce. Svátky klidu, uvolnění a zapomnění. Možná si prvního ledna vzpomeneme na poslední Vánoce. Možná taky ne. Není třeba vzpomínat na něco, co se opakuje každý rok. Stejně tak není třeba pozorovat hodinky, které nám odtikávají čas. Na Popular Science jsem narazil na článek o tom, že Slunce vydává zvuk, což mě zaujalo.

Lucifer

Ve vesmíru vás nikdo neslyší.

Slunce je v pozemském životě výjimečnou zkušeností. Vidíme ho. Cítíme ho. Ale zdá se, že ho neslyšíme.

Kdybychom to slyšeli, znělo by to jako výbuch? Nebo prvotní tlukot srdce? Nebo jen tupý řev, který se ozývá 93 milionů kilometrů daleko? Slunce je obrovské - zhruba stokrát větší než Země a v poslední době je obzvlášť aktivní - natolik, že jeho erupce mohou zkreslovat GPS, zhoršovat komunikaci a vytvářet polární záře. Proč tedy mlčíme? Tyto a další otázky vyplynuly ze zdánlivě jednoduché otázky čtenáře časopisu Popular Science: Dělá Slunce hluk?

„Základní odpověď zní ne, pro nás ne,“ řekl Chris Impey, astronom a profesor na Arizonské univerzitě, v rozhovoru pro Popular Science. „Slunce nevydává hluk, protože hluk nebo zvuk potřebuje médium, které ho přenáší,“ vysvětlil Impey. Prostor „mezi námi a Sluncem je v podstatě téměř dokonalé vakuum, takže zvuk se jím nemůže šířit.“ Impey dodal: „Takže ať už Slunce dělá cokoli, zvuk k nám nepřenáší.“

Smůla! Nebo… skvělé! Možná máme to štěstí, že tu velkou plazmovou kouli neslyšíme, ale když nám prakticky nic nestojí v cestě, jak to, že se zvuk nedostane přes prázdnotu k našim ušním bubínkům?

„Zvuk je tak zábavný. Je to tlaková vlna,“ vysvětluje Shauna Edsonová, lektorka astronomie v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu, “musí se něčím pohybovat a naše uši jsou uzpůsobeny k tomu, aby tyto tlakové vlny interpretovaly a přeměnily je na zvuk, kterému náš mozek rozumí.“ Aby si lidé mohli představit, jak zvuk funguje, Edsonová je požádá, aby si představili řadu plážových míčků.

Tolik první část článku o zvuku Slunce na Popular Science.

Jsou mezi námi lidí, kteří zvuk nevnímají. Nefungují jim ušní bubínky. Pak jsou ještě tací, kteří nevidí. Jsou slepí a chodí s bílou hůlkou, aby si našli cestu ve světě lidí, kteří vidí a slyší.

Včera jsem spatřil v supermarketu Albert ženu na vozíčku. Nebyla už mladá, ale ještě ne stará, což není vůbec důležité. Důležité alespoň pro mě je, že se mi líbila. Jak dávala pečivo do batohu na zádech atd. Prostě krásná bytost. Pozdravil jsem ji a popřál příjemné Vánoce. Možná jsem udělal něco dobrého. Netuším.

Můj mladší bratr skončil na vozíčku. Nějaká genetická chyba. Bojoval s tím a stal se nejoblíbenějším učitelem v jedné opavské základní škole. Horní polovina jeho těla byla funkční, takže ji začal cvičit. Stal se jedním z nejlepších evropských hráčů tenisu v této kategorii. Měl též auto, ve kterém na své poslední pouti do Brna ukončil svůj život.

Moje žena zemřela v roce 2012 na jakousi genetickou chorobu. Byla nejúžasnější bytostí, která provázela můj život. Milovala mě až do svého konce. Já jsem ji však zanedbával. Hodinky odtikaly čas, který už nemohu vrátit.

Přeji všem dobrým lidem, aby si tyhle Vánoce užili v klidu a odpojení od hloupostí, které nás každý den bombardují. A uvědomte si, že mezi námi žijí lidé, kterým příroda nedopřála kompletní fyzické vybavení. Pokud je potkáte, nabídněte jim pomocnou ruku.

21.12.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0