Neviditelný čert

Blíží se konec roku. Jak ho budu slavit, netuším. Možná vůbec. Den jako den. Ten poslední vrcholí hromadným nasazením pyrotechnických pomůcek. Ještě než ten čas nastane, předkládám tři letmé střípky. Nijak spolu nesouvisí. Jsou to prostě takové střepiny.

Lucifer

První

Dozvěděl jsem se, že tyhle Vánoce napadne u nás nejvíce sněhu za posledních 50 let. To jsem fakt zvědavý a chystám si sáňky. V Praze jsou momentálně 4 °C a předpovědi na další dny nevypadají o moc mrazivější. Na horách tu a tam sníh je, ale v Praze jsem od listopadu zaznamenal jen velmi zřídka drobnou sněhovou přeháňku, přičemž těch pár milimetrů sněhu vzápětí roztálo.

Neustále jsme zásobování hrozivými předpověďmi. Třeba covidovou pandemii, globálním oteplováním v podobě přesycení atmosféry námi vyprodukovaným kysličníkem uhličitým a dalšími nesmysly. Tihle věrozvěsti se domnívají, že náš svět se během několika let zhroutí, pokud jim nebudeme naslouchat a patřičně nešoupat nohama.

Jejich snaha však evidentně směřuje k urychlení naší devastace. Proč to dělají, netuším. Možná by měli v psychiatrických léčebnách omezit vycházky a na pacienty nasadit elektrošoky.

Druhý

V osmé třídě na základní škole jsme měli na konci roku výlet do Jeseníků. V čele výpravy byli dva učitelé. On a ona. Ubytovali jsme se v jednom hotýlku a poslední den měli večírek. Byli jsme vypuštěni na volno. Dvojice učitelů zmizela do nějakého pokoje, aby se věnovala svým pedagogickým záležitostem, a my děcka jsme spustili magneťák a hudební doprovod vylepšovali nějakým chlastem.

V závěrečné fázi, když jsem se pokoušel osahávat jednu holku, která už byla zlitá jak carská důstojnice, vstoupili do místnosti oba učitelé a řekli, že je třeba skončit. Dovolili nám si zahrát poslední písničku. Všichni byli pro ploužák, aby se holky a kluci mohli na sebe nalepit.

Rozhodovalo se mezi dvěma ploužáky. První byl Je T'aime od Jane Birkin a Serge Gainsbourg, na který jsem tady před chvíli dával odkaz, druhý Sylvia's Mother od Dr. Hook & The Medicine Show. Obě písně měly zcela odlišný obsah, ale ploužit se dalo stejným způsobem. Anglicky jsme tehdy neuměli. Myslím, že zvítězila francouzská verze, ale Sylvia by se též hodila.

Třetí

Přijde pán k veterináři se psem a říká: „Pane doktore, ten pes mi neštěká.“. Doktor se na psa podívá a odtuší: „Pane, ten pes vám štěkat nebude, protože je dřevěný."

Tenhle vtip jsem našel na internetu a rozesmál mě. Posléze jsem se ale zamyslel a pochopil, že i v tak krátkém vtipu se může skrývat moudrost. Proč nemůže štěkat dřevěný pes, je snad jasné. Tuhle myšlenku je však možné zevšeobecnit.

Třeba papírové květiny nemohou vonět. Pokud je ovšem nepostříkáte voňavkou. Tou ale můžete postříkat třeba stůl nebo svoje podpaždí. Nic umělého nemůže nahradit to, co je přirozené.

Můžete oponovat, že dřevo a z něho vyrobený papír jsou též přirozené věci. To je pravda. Ze dřeva lze vyrobit nábytek, ale ne štěkajícího psa. Do papíru lze leccos zabalit anebo na něj třeba psát romány, filosofické úvahy či básně, ale skutečnou květinu z něho nevyrobíte.

29.12.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0