Neviditelný čert

Žijeme v době, kdy se válčí na všech frontách nejrůznějšího druhu. Z médií se na nás sypou návody pacifistů a dobrodějů, jak efektivně ukončit války či zachránit Zemi před lidskou devastací. Výsledkem jejich aktivity je, že se válčí a ničí ještě víc. Jak je to možné? Napovědět by nám mohlo něco z románu Stanisława Lema Mír na Zemi. Předkládám z něho mírně poupravené úryvky.

Lucifer

Člověk si mohl myslet, že aspoň pacifisté jsou už naprosto spokojeni, ale kdepak. O duchu nové doby svědčila kniha, kterou mi jednou půjčil Lopez. Její autor dokazoval, že Jejíž byl diverzant, který měl hlásáním lásky k bližnímu způsobit rozpad židovské jednoty podle zásady divide et impera, což se podařilo, a pád římského císařství, což se také podařilo, jenže o něco později. Sám Ježíš neměl nejmenší potuchy, že je diverzant, a apoštolové také nic nevěděli, ti jednali s nejlepšími úmysly, jenže je přece známo, co je vydlážděno právě takovými úmysly. Autor knihy tvrdí, že každého, kdo hlásá lásku k bližnímu a pokoj lidem dobré vůle, je třeba hned zavést na nejbližší policejní komisařství a zjistit, kdo se zatím vším doopravdy skrývá.

Není proto divu, že pacifisté už změnili kvalifikaci. Část jich protestuje proti strašlivému osudu chutných zvířat. Přesto spotřeba kotlet ani uzenin neklesla. Jedni hlásali potřebu bratřit se se vším, co žije, a v německém Bundestagu získala osmnáct křesel probakterijní strana, která hlásala, že mikrobi mají naprosto stejné právo na existenci jako my, a proto se nesmí vraždit léky, nýbrž je nutno je geneticky měnit čili udělovat jim milost, aby se začali živit něčím jiným než lidmi. Lidé se jenom nemohli dohodnout na tom, kdo brání jejímu šíření, zato se všichni sjednotili v názoru, že nepřátele lásky a dobrotivosti je třeba odstraňovat.

V encyklopedii Lexikon strachu byl zdroj strachu viděn v Nadpřirozenu: v čárech, kouzlech, čarodějnicích, kacířích, ateistech, černých magiích, démonech, duších činících pokání, prostopášném životě, abstraktním umění, ve vepřovém mase, naproti v průmyslové době se přenesl na její produkty. Nový strach vinil ze zhoubné činnosti rajčata (působící rakovinu), aspirin (vypalující díry v žaludku), kávu (po které se rodí hrbaté děti), máslo (skleróza), čaj, cukr, auta, televizi, diskotéky, pornografii, askezi, antikoncepční prostředky, vědu, cigarety, atomové elektrárny a vysokoškolské vzdělání.

Už dvě stě let štvali vědci všechny tím, že všecko věděli víc a líp. Jak krásné bylo pozorovat jejich bezradnost vůči bermudskému trojúhelníku, létajícím talířům, duševnímu životu rostlin! Poskytuje přece ohromné zadostiučinění, zná-li prostá Pařížanka v klimaktériu celou politickou budoucnost světa, kdežto profesoři o tom nedovedou žbleptnout ani popel.

Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí. Vezměme si například rozkvět astrologie. Astronomové, kteří by toho pochopitelně měli o hvězdách vědět víc než všichni ostatní lidé dohromady, tvrdí, že hvězdy na nás kašlou. Jsou to obrovské koule rozžhavených plynů, které víří od začátku světa, a jejich souvislost s naším osudem je rozhodně daleko menší než slupka od banánu, na které můžeme uklouznout a zlomit si nohu. Jenže slupky od banánů nikoho nezajímají, kdežto i seriózní časopisy otiskují astrologické horoskopy, a existují dokonce mrňavé kapesní počítače, kterých se lze před transakcí na burze zeptat, jestli jí budou hvězdy nakloněny.

Ten, kdo hlásá, že ovocná slupka může mít na osud člověka větší vliv než planety a hvězdy dohromady, nebude vyslyšen. Kdosi se narodil, protože jeho rodiče včas necouvli. Když rodička zjistila, co se stalo, začala polykat chinin a skákat z almary na zem, ale nějak to nepomohlo. A tak ten kdosi přece jen přišel na zem, vystudoval nějakou školu, a teď v obchodě prodává šle nebo úřaduje na poště či na magistrátě. Najednou se dozví, že všechno je docela jinak.

Planety vytvořily zvláštní konjunkci, znamení zvěrokruhu se dlouho bedlivě a vytrvale skládala do určitého zvláštního vzoru, jedna polovina nebes se domluvila s druhou jen proto, aby mohl vzniknout on a postavit se za pult nebo sedět v kanceláři. To člověka vskutku povzbudí na duchu. Točí se kolem něho celý vesmír, a i když mu není nakloněn, i když hvězdy zaujmou takové postavení, že výrobce šlí zbankrotuje a on kvůli tomu přijde o místo, je to přece jen příjemnější než vědět, že na něho hvězdy kašlou a do jaké míry se o něho starají. Vymluv mu to současně se zprávou o sympatii, jakou ho obdařuje jeho kaktus v květináči na okně, a co mu zbude? Bosá ubohá holá pustina a beznadějné zoufalství.

Zdroj: Stanisław Lem, Mír na Zemi, Mladá fronta, edice Máj, 1989

01.02.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0