Neviditelný čert

Rozhodl jsem se, že opět napíšu úvodník, který bude věnován jistým entitám, které jsou zatím také zcela neviditelné. Téma je jistě velmi zajímavé a někdy se k němu ještě vrátím, ale v jedné knížce jsem narazil na pozoruhodnou kapitolu, a tak jsem si řekl, že bych ji lehce přeformuloval a umístil na Neviditelného čerta. Nadpis úvodníku je ve skutečnosti nápis na vývěsce zmíněných entit. Jaké entity mám na mysli a kam tuhle vývěsku umístili, to se dovíte v následujících řádcích.

Lucifer

"Jsem si jist, že vesmír je plný inteligentního života. Jen byl dosud příliš inteligentní na to, aby sem zavítal". - Arthur C. Clarke

Jeden z pozoruhodných rysů světa je natolik samozřejmý, že mu, stejně jako temnotě noční oblohy, není téměř vůbec věnována pozornost. Nikde na Zemi se nevyskytují mimozemšťané. Obecně se má za to, že absence mimozemšťanů na Zemi vypovídá o inteligentním životě ve vesmíru něco důležitého - nikdo si však není zcela jist, co by tou důležitou výpovědí mělo být.

V průběhu let si mnoho lidí uvědomilo, že nedostatek mimozemšťanů na Zemi je velkou záhadou. Osoba, která to však vyslovila tím nejpamětihodnějším způsobem, byl italský fyzik Enrico Fermi. Fermi nejenže přišel s teorií radioaktivního rozpadu beta, který předpověděl existenci příznačného neutrina, ale zkonstruoval i první jaderný reaktor. Fermiho jaderný reaktor vyrobil plutonium pro jednu ze dvou jaderných bomb, kterou Američani shodili na japonsko. Tyto bomby byly testovány v poušti Nového Mexika a právě během své návštěvy bombové laboratoře v Los Alamos v létě 1950 učinil Fermi pamětihodný poznatek o mimozemšťanech. Stalo se tak v jídelně při obědě, když fyzikové kvůli nedávnému přívalu novinových zpráv o létajících talířích diskutovali o mimozemšťanech. Fermi náhle ztichl a hluboce se ponořil do svých myšlenek. Uprostřed následné konverzace o pozemštějších věcech náhle vyhrkl: "Kde jsou všichni?"

Fermi podrobnosti svého uvažování nikdy neodhalil. Je však velmi pravděpodobné, že si uvědomil, že nejefektivnějším způsobem průzkumu Galaxie by byly samoproduktivní vesmírné sondy. Taková sonda by po přistání v cílovém planetárním systému začala z místních surovin stavět dvě kopie sebe samé, které by pak putovaly do dalšího planetárního systému a tak dále. Využitím věrohodných odhadů rychlosti takových sond a času potřebného pro vytvoření jejich kopií bylo možné odhadnout, jak dlouho by trvalo navštívit každou hvězdu v Mléčné dráze. Výsledné číslo bylo překvapivě nízké: sondám by to trvalo mezi několika miliony a několika desítkami milionů let. Jelikož to však byl pouhý zlomek délky života naší Galaxie, jeden závěr byl nevyhnutelný: pokud by druh mezihvězdných cestujících vznikl kdykoli během historie naší Galaxie, jejich vesmírné sondy by zde na Zemi měly být.

Proč na Zemi nebo v naší sluneční soustavě nejsou patrné žádné známky po mimozemských bytostech? A proč nejsou vidět žádné stopy po mimozemšťanech, když hledíme do vesmíru? Někteří lidé však trvají na tom, že důkaz o přítomnosti mimozemšťanů zde existuje - UFO. Proti myšlence, že UFO je mimozemská kosmická loď, stojí vážná překážka, a sice nedostatek materiálních důkazů. Navzdory tvrzením o zpozorování takové lodi - a v některých případech dokonce tvrzení o přímém kontaktu s jejími obyvateli - dosud nikdo nepředstoupil s jediným mimozemským artefaktem. Další námitku vyjádřil americký astronom Carl Sagan. Zdůraznil, že taková plavidla byla až podezřele podobná moderním high-tech letadlovým lodím, která často vypadají jako létající křídla. Podle Sagana to je stejné, jako kdyby obyvatel viktoriánské Anglie tvrdil, že mimozemšťané létají na parou poháněných létajících strojích.

Ale co mimozemské signály? Radiové teleskopy v průběhu let překvapivě zachytily četná vysílání s vlastnostmi, o kterých se předpokládá, že by mohly být typické pro mimozemský přenos. Ale navzdory četným sledováním oblohy ve směru, ze kterého signály přišly, nikdy se již neopakovaly. To je charakteristické pro všechny neobvyklé signály, které kdy radiové teleskopy zachytily, včetně 11 signálů zaznamenaných na konci 80. let minulého století v rámci projektu META (Mega Channel ET Assay). Je možné, že se nikdy neopakují, protože pocházejí z dočasného zdroje - možná z tajných špionážních satelitů - mohou být také důsledkem mimořádného elektrického selhání detekčního zařízení.

Joseph Lazio z Národní výzkumné rady ve Washingtonu DC se svými kolegy poukazuje na existenci elektricky nabitého neboli ionizovaného vodíkového plynu pohybujícího se mezi hvězdami. Podle Lazia a jeho kolegů může takové jiskření radiový signál zeslabit či naopak zesílit až na dvacetinásobek jeho obvyklé intenzity. Signál vystavený mezihvězdnému jiskření je bohužel téměř veškerý svůj čas potlačen a jen velmi zřídka je zesílen. Pozorovat opakování takového signálu by podle Lazia vyžadovalo tisíce, možná dokonce další desetitisíce dalších sledování. Žádné signály se však dosud nevyhledávaly více než 100 průzkumy po sobě. Mimozemšťané možná již Zemi volali - jen je nemožné to rozpoznat. Jednou z možností je, že jsme dosud nehledali dostatečně usilovně dostatečně dlouhou dobu, což by mohlo stejným způsobem vysvětlit, proč jsme dosud nespatřili žádné znamení, které by tu zanechala mimozemská návštěva naší sluneční soustavy.

Je nepochybně možné, že jsme dosud nespatřili žádné mimozemské znamení a nezachytili žádný mimozemský signál nikoli z toho důvodu, že by zbývalo stále mnoho míst, kde hledat, ale protože používáme špatnou průzkumnou strategii. Zjevným a praktickým důvodem, proč mají vědci se SETI tendenci soustředit se při průzkumu na hvězdy podobné Slunci, je to, že o jedné hvězdě, kolem které život určitě vznikl, víme: je jí právě Slunce. Možná se však mimozemské civilizace kvůli svým rapidně se zvyšujícím energetickým nárokům stěhují od relativně chladných hvězd spektrálního typu G a K, jakým je Slunce, směrem k superžhavým hvězdám typu O a B. Takové hvězdy jsou cílem průzkumu SETI jen zřídka, protože rychle vyhoří a spálily by tak jakékoli planety, které by vznikly.

Je tedy možné i to, že většinu života vůbec nemáme hledat kolem hvězd. David Stevenson z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně předložil návrh, že život by měl být nejspíš nalézán na mezihvězdných planetách, osiřelých planetách bez sluncí, které putují temným, hlubokým mrazem mezi hvězdami. Mohlo bys se naivně zdát, že planeta bez slunce, které by ji ohřálo a poskytlo energii, je s životem neslučitelná. Stevenson však poukazuje na to, že takové planety by halila silná embryonální atmosféra molekulárního vodíkového plynu, suroviny, ze které se rodí hvězdy, a tato atmosféra by mohla být v porovnání s atmosférou zemskou 100 až 10 000krát hustší. Podle Stevensona by teplo pocházející z radioaktivních hornin - stejné teplo, jaké dodnes udržuje zemské jádro žhavé - s tak dobrou izolací mohlo udržovat povrch takové planety dostatečně teplý, aby zde mohla existovat kapalná voda alespoň po dobu 10 miliard let. I kdybychom však mimozemšťany nehledali na špatných místech, dalším možným nedostatkem v našem průzkumu může být to, že neposloucháme ty správné radiové frekvence.

Možná se dokonce ve své vyhledávací strategii mýlíme ještě více. Mimozemšťané mohou celkem vzato spíše než různé radiové vlny nebo viditelné záření k signalizaci používat zcela odlišné komunikační médium. Mohou například signalizovat pomocí přízračných neutrin či gravitačních vln nebo používat nějaký jiný komunikační mechanismus, který si ještě nedokážeme ani představit. Což mimochodem není špatný nápad. Je to totiž dobrý způsob, kterak ze hry vyřadit civilizace, které nedosáhly dostatečně vysoké úrovně. Představa Arthura C. Clarka byla podobná:

Skutečnost, že jsme dosud mimo hranice Země nenarazili na sebemenší známku života, tím méně inteligentního, mě ani za mák nepřekvapuje ani nemrzí. Naše technika musí být nutně ještě pořád směšně jednoduchá.

Možná proto nemůžeme rozeznat ani mimozemské artefakty. Pozná mravenec, že leze přes dlažební kostku ve městě spojeném s jinými městy pevninou, mořem nebo vzduchem? Může být překračování mezihvězdného prostoru fyzicky nemožné - jsou vzdálenosti zkrátka příliš ohromné? To není pravděpodobné. Dokonce již dnes si lze představit prostředky vhodné pro cestování ke hvězdám rychlostí na úrovni, řekněme, jednoho procenta rychlosti světla. Pokud pro cestování mezi hvězdami neexistuje žádná fyzická bariéra, pak možná mimozemšťané našli lepší způsob, jak trávit čas, než je prozkoumávání Galaxie nebo vysílání radiových poselství do všech stran.

Absence důkazu samozřejmě není nutně důkazem absence. Možná jsme opravdu jenom nehledali dostatečně usilovně nebo dost dlouho. Možná však, že jsme ve vesmíru nebo alespoň v Mléčné dráze sami. Pokud tomu tak je, musí to znamenat, že výskyt inteligentního života je velmi nepravděpodobnou událostí. Snad to vyžaduje celý řetězec náhod, přičemž každá z nich je velmi nepravděpodobná.

Možná, že někdo na kraj sluneční soustavy připevnil vývěsku s nápisem: "Země je plná, jděte domů." Možné je zkrátka všechno. Můžete o tom dál přemýšlet. Celou situaci hezky shrnuje Fermiho reakce na přednášku, kterou kdysi navštívil:

Než jsem sem přišel, měl jsem v této věci zmatek. Po absolvování vaší přednášky jsem stále zmaten. Avšak na vyšší úrovni.

Zdroj: Marcus Chown, Musíme si promluvit o Kelvinovi

23.03.2011, 01:23:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9