Neviditelný čert

Návrh, který zde předkládám, se bude týkat především pražského podzemního dopravního prostředku, kterému se z nostalgických důvodů říká metro. Nejdříve však vysvětlím, co mě k tomu vedlo.

Lucifer

Pozdě večer, na prahu noci, se často přesouvám metrem z jednoho konce Prahy na druhý konec téže Prahy. Když jsem na počátku cesty usedl do vlaku, všiml jsem si, že nedaleko ode mne podřimuje bezďák. Na Florenci přestupuji z linky C (červená) na linku B (žlutá). Poslední dobou z toho mívám žlutou horečku. Vtip je v tom, že zrovna v tuto dobu tam béčko navazuje na céčko v těsném závěsu, čehož jsem si nevšiml jenom já, ale celá řada spolucestujících. Komu se nechce čekat deset minut na další žlutý vlak, tak se spolu se mnou vyhrne z červeného vlaku, seběhne po eskalátoru a pádí spojovací chodbou na právě přijíždějící žlutý vlak. A teď přichází pointa: za eskalátorem totiž často číhají revizoři a odchytávají spěchající cestující k náročnému pohovoru, během něhož má cestující předložit jasný důkaz, že necestuje načerno popřípadě na černo.

Já mám sice předplacenou opencard (chytrou čipovou kartu) na celý rok, ale přesto patřím mezi jejich oblíbené úlovky. Už jsem jim mnohokráte vysvětloval, že mám opencard nabitou na celý rok, tak ať si mne konečně zapamatují a neruší mne, když spěchám na vlak. Kdyby mě kontrolovali za jízdy, tak ani nemuknu. Proč mě však obtěžují, jako by se chtěli pobavit tím, že mi ujede vlak? Už před pár měsíci jsem absolvoval s jedním revizorem velmi hutný slovní "stolní tenis", na jehož základě revizor ohlásil svým spolurevizorům: "Toho pána už nekontrolovat". A furt mě kontrolují a kontrolují.

Tentokrát jsem byl už vážně hodně naštvaný, takže "stolní tenis" je proti tomu procházka růžovým sadem. Obklopili mě tři revizoři a poslední kolem pádící opozdilci na mě vyděšeně hleděli jako na sériového vraha, k čemuž jsem až tak daleko neměl. Když se mi povedlo je konečně nakrmit chytrou kartou, vyrazil jsem jako Slovenská strela a za neustálého slovního doprovodu se téměř skutálel z dalšího eskalátoru k právě přijíždějícímu žlutému vlaku. Sedl jsem si a začal urovnávat dech. Vtom vidím, jak paní kousek ode mne nerušeně konzumuje jakýsi sendvič a o kus dál nějaký mladík, zřejmě s těžkou cukrovkou, pravidelně upíjí z velké plastikové lahve.

Takže mě budou neustále proklepávat, zda mám vážně ještě pořád nabitou opencard na celý rok, a ostatní si tady mohou dělat, co se jim zlíbí? Přepravní pravidla hovoří jasně o tom, že není dovoleno kouřit, jíst a pít v přepravním prostoru. Visí to na každém nástupišti a v každém voze a přijde mi to jako docela rozumné pravidlo. Konečně těch pár maximálně desítek minut to snad lidé mohou bez požírání a popíjení vydržet a nebude nutné pravidelně luxovat sedačky. Jenže všichni to mají zřejmě na háku - cestující přepravní pravidla a provozovatel metra zasviněné sedačky.

Proto jsem se rozhodl navrhnout Reformu pražské hromadné dopravy a zejména metra:

Jako první vagón bych zařadil jídelní vůz. Proč první? Z jednoduchého důvodu: aby se mohl v době, kdy se vlak nachází v tunelu, nasvačit i řidič. Druhým vagónem by byl kuřácký vůz. Je sice fakt, že v poslední době se v metru moc nekouří, ale proč zakazovat takovou prkotinu. Ke třetímu vagónu se ještě vrátím, takže přejděme na poslední dva vozy, neboť jich tam je celkem pět. Čtvrtý by byl lůžkový vůz, určený společensky unaveným jedincům, a pátý by byl lehátkový vůz, určený bezďákům. Všichni ostatní cestující, to jest ti, kteří drží hladovku, suší ústa, nejsou společensky unaveni a nejsou bezďáky, mají vyhrazený vagón číslo tři.

Je tady jedna drobná komplikace: Kam se společensky unaveným bezďákem, který má hlad a nepřekonatelnou potřebu doplnit nikotin? Asi by se tam našlo ještě pár drobných nejasností, ale jak známo, podobnými neduhy trpí třeba i Windows - takže bych to řešil stejně jako u těch Oken pravidelnou aktualizací.

Dále bych zrušil přepravní řád a na nepřehlédnutelné místo bych umístil tabuli popsanou velkými písmeny s krátkým sdělením:

Všichni cestující si tady mohou dělat, co chtějí, s výjimkou cestujících, kteří mají nabitou opencard na celý rok. Posledně jmenovaní jsou povinni dostavit se pravidelně na revizornu a předložit svoji chytrou kartu k průběžné kontrole.

A na závěr přicházím hned s první aktualizací tohoto jednoduchého nástinu rekultivace metra: zrušil bych jízdné. Teď si jistě řeknete: "A kdo to bude platit?" Tak na to mám vcelku jednoduchou odpověď: nechal bych zvýšit DPH u knížek a podobných starověkých přežitků na circa osmdesát procent a část tohoto výpalného bych použil k financování hromadné dopravy. Zrušením jízdného by se zkrátilo krátké sdělení takřka na minimum:

Všichni cestující si tady mohou dělat, co chtějí.

08.04.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7