Neviditelný čert

Nedávno jsem v knihkupectví Kosmas v Perlové ulici zakoupil knížku Realita VESMÍRU od Jana Blažeje. Knížka "je psána formou dialogu mezi otcem, reprezentujícím moudrost plynoucí z vyššího poznání, a synem, reprezentujícím veřejnost".

Lucifer

Otec synovi vysvětluje podstatu vesmíru způsobem, který připomíná východní filosofii, a kritizuje současný stav naší kultury ze společenského, politického i vědeckého hlediska. Ke knížce můžete zaujmout nejrůznější postoj: považovat ji za naprostý úlet, nebo se s jejím pohledem zcela ztotožnit, popřípadě ji vnímat jako jistou nadsázku, se kterou autor poukazuje na některé vady naší západní civilizace a nabízí způsob, jak z toho vybřednout. Musím konstatovat, že se někdy trefuje docela přesně, jindy mi to přijde trochu nadsazené. V každém případě bych ji doporučil k nahlédnutí.

Prvního večera se otec se synem dostanou k současnému vědeckému poznání. Syn se ptá, jak je možné, že statisíce vědců celého světa tápou, a otec odpovídá, že je to tím, že neznají VESMÍRNOU SKUTEČNOST:

Ale dá se také říci, že jsou slepí i ve své logice. Nevychází-li jim něco, pak si vypomáhají vším, co mají k dispozici. Druzí to od takzvané vědecké autority bez výhrad přijmou a vychází z toho. A už si nesou další zátěž, bránící jim v poznání. Nevědí, co je gravitace? Žádný problém, mohou za to nově vymyšlené gravitony... a tak je to se vším. Vědě chybí čistá invence, neovlivněná vším, co bylo dosud popsáno. Také jsem studoval a vím, že věda a tedy i vědci nejdou do podstaty věcí. Nabízí často jen povrchní biflování, umělé matematické konstrukce a fyzikální představa jako by ani nebyla důležitá. Měřítkem úspěšnosti je počet zveřejněných prací v renomovaných odborných časopisech, anebo popularita přes média.

Velká část toho, co bylo napsáno, je zavádějící a stojí na hliněných nohou. Píše-li věda, že jsou čtyři základní interakce, síly, nevěř tomu. Nepředloží-li správnou a úplnou fyzikální představu kvantové teorie a její podstatu, co je to za vědu? To se raději vše zakryje pláštěm neurčitosti a pryč s tím. Ale chce-li člověk dostudovat, musí memorovat to, co se po něm chce. Řekne-li pravdu, je považován za drzouna nebo blázna. K slyšení je jen to, co je psáno. Co je psáno, to je dáno, to je snad první postulát myšlení typického člověka. Nestačí-li vlastní invence, pak se nauč psané a memoruj. Ne všichni lidé jsou inteligentní a plně vědomí, bez ohledu na vzdělání - a to je další z důvodů, proč je lidstvo tam, kde je. Hloupých lidí je spousta - a jsou i mezi vědeckou obcí. Převezme-li vzdělání člověk bez potřebné otevřenosti a rozhledu, může se někdy blížit více k autismu než k ideálu vědce. To byla samozřejmě nadsázka, ale i takoví mezi vědci a profesory jsou.

Někdy mám pocit, jako bychom od sebe navzájem opisovali, (popřípadě od šamana ];-), ačkoli já bych nebyl tak přísný, jak se snad dá vypozorovat z populárně naučného a filosofického koutku na Čertovi. Zaměřím se pouze na vědeckou publikační činnost a dovolím si rovněž jistou nadsázku. Ostatní zde už buď bylo řečeno, nebo se k tomu ještě někdy vrátím.

Nadprodukce vědeckých článků v odborné literatuře narůstá téměř exponenciální rychlostí. Existence vědátora totiž na počtu publikací velmi silně závisí. Každý vědátor tudíž sepisuje traktáty o každém pohybu ve své laboratoři či ve svých teoretických výpočtech. To však ještě není všechno, co ho odvádí od skutečné práce, musí bedlivě sledovat, co o tom píšou jiní, aby náhodou nepřišel s něčím již profláknutým. A samozřejmě také proto, aby věděl, která bije. Pokud v tom chce skutečně obstát, musí se naučit prolétat články kosmickou rychlostí a do své sítě zachytit jenom tu podstatu, pokud tam vůbec existuje.

Označil bych to jako publikační inflace a devalvace. Neříkám, že se něco užitečného nevynalézá. V mnohých i českých laboratořích vznikají velmi zajímavé tvůrčí i technologické podněty, ale závazná publikační nadprodukce tomu hází klacky pod nohy.

Další informace k této knize můžete nalézt na internetové adrese Vědu čeká revoluce.

21.04.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0