Neviditelný čert

Před odchodem do spánku se obvykle dívám na televizi.

Lucifer

Většinou je mi jedno, co tam běží, s výjimkou bulvárního, politického, reklamního a podobně nestravitelného blábolení. Z těchto důvodů vynechávám české veřejnoprávní a komerční kanály, se kterými mám natolik odpudivou zkušenost, že jsem jim vystavil červenou kartu. Vím, že na ČT2 občas dávají něco zajímavého, ale česká televizní pseudokultura se mi tak zprotivila, že už to nehodlám riskovat.

Dívám se proto, abych zklidnil své rozbouřené myšlenkové moře. Určitě existuje spousta jiných způsobů, kterými to lze docílit a možná i mnohem efektivněji, ale já jsem si tak nějak zvykl zrovna na tenhle rituál. Za účelem dosažení předspánkového stavu jsem tudíž nucen vynechat i některé kvalitní, avšak psychicky náročné filmy. Jen velmi zřídka se mi stane, že u toho elektromagnetického vrnění usnu ještě před ochodem do postele. Zrovna nedávno se mi to však stalo, a to způsobem takřka apokalyptickým.

Zdálo se mi, že se dívám na televizi a přitom jsem usnul. V dalším snu se mi opět zdálo, že se dívám na televizi a že jsem přitom usnul, a to se ještě několikrát opakovalo. Byla to zkrátka apokalyptická vize jako z praku. V posledním snu jsem však neusnul, ale vstal a televizi vyhodil z okna. Potom jsem se probudil do předposledního snu a provedl totéž, a tak jsem pokračoval, dokud jsem se neprobudil z toho prvního snu. Za okny svítalo, ptáci cvrlikali a televize stále něco brumlala. Vypnul jsem ji a ne zcela jistým krokem jsem odkráčel do postele, protože k odchodu na mé pozorovatelské stanoviště bylo ještě brzy.

Když jsem konečně usnul na správném místě, zdálo se mi, jak přemýšlím o tom, co se mi zdálo, když jsem usnul u televize. Dospěl jsem pouze k závěru, že to byla celá řádka do sebe vnořených snů a že jsem na něco zapomněl, když jsem se z té řádky probudil u brumlající televize.

U zrodu televize stáli význační myslitelé. Byla to úžasná představa, kterou její budoucí konzumenti, pokud si ji vůbec všimli, nejspíš vnímali jako fantasmagorické brebentění salonních rozumbradů. Některé představy se zhmotnily v technickém vynálezu a zasvěcení vědátoři a technici byli fascinováni, co všechno ten přístroj dokáže, a dumali, jak by jim mohl pomoci v jejich badatelském úsilí a co užitečného by mohl přinést všem lidem.

Pak si toho všiml konzumní průmysl a začaly se rodit představy, jak pomocí těchto vynálezů profitovat na lidové zábavě. To ještě není tak špatné - lidé si potřebují po práci odpočinout, tak proč jim tu zábavu nedodat pod nos na stříbrném podnosu. Mezi konzumními průmyslníky však zavládla komerčně jurodivá rivalita. Každý chtěl z vynálezů nadšených tvůrců urvat co největší krajíc profitu a rodily se nápady, kterak lidi inspirovat, aby si koupili právě tenhle konzumní výrobek a ne žádný jiný.

Reklamní agentury jely na plné obrátky a největšího úspěchu dosáhly firmy, které dokázaly konzumenty nakrmit tím nejpohodlnějším, a tudíž nejstupidnějším způsobem. Nejefektivnějším nástrojem se ukázala být manipulace konzumenta, která mu sugestivně vnucovala představu, že se bez té konzumní hračky neobejde ani na vteřinu. Z původní úžasné imaginace se stala konzumní droga.

Když jsem se ráno definitivně probudil, konečně jsem si vzpomněl, co mi v těch vnořených snech bylo naznačeno, že má udělat.

26.05.2011, 00:21:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0